anglikánský kostel sv. Albana (St. Alban's Englisch Church)

Albana byl postaven v letech 1885–1887 v novogotickém slohu, inspirovaném raným anglickým stylem, známým také jako lancetová gotika. Kostel je postaven z vápence, špice věže je z křemene. Použití křemene jako stavebního materiálu je v Dánsku velmi neobvyklé, ale pro Anglii je to typické – v Anglii je křemen jako stavební materiál běžně k vidění u církevních staveb na jihu země, zejména ve východní Anglii. Věž obsahuje zvonkohru, sestávající z osmi trubkových zvonů. Ty ovšem nejsou dostatečně hlasité, aby se vyrovnaly zvonění jiných zvonů ostatních kostelů. Většina vnitřního vybavení je tvořena dary, včetně dlaždic na podlaze a ostění (Campbell Tile Co.), či vyřezávaných dubových lavic (spol. Thomas Cook and Son). Oltářní obraz a kazatelna byly darovány firmou Doulton, Lambeth z Londýna (předního výrobce kameniny a keramiky). Kostelní varhany byly vyrobeny spol. J. W. Walker & Sons Ltd. a nachází se na choru v jižní lodi. Varhany byly rekonstruovány v roce 1966 stejnou společností.

Vědci předpokládají, že Verulamium bylo částí britské enklávy, která nebyla pod římskou nadvládou. Alban prý v čase pronásledování křesťanů, ač sám pohan, ukryl ve svém domě kněze. Čas, který strávil s knězem, měl na Albana zásadní vliv – obrátil se na víru a nechal se pokřtít. Když vojáci přišli, aby kněze zatkli, vzal si Alban jeho šaty a nechal se odvést místo kněze, aby mohl uniknout. Na záměnu se přišlo a Alban se mohl zachránit obětováním pohanským bohům – odmítl to ale s tím, že "za obětování zlým duchům je jediná odměna, a to věčný čas v pekle", a tak byl zbičován a sťat. Cestou na popraviště se voják, který ho vedl, obrátil na víru a byl sťat také. První zmínka o uctívání sv. Albana se objevuje v 5. století..