Augustusburg

Hlavní vstup do zámku vede od severu z náměstí přilehlého městečka. Branský dům (Torhaus) kryje hlavní zámecké průčelí, od kterého ho odděluje hluboký příkop, překlenutý kamenným obloukovým mostem, kolem něhož se nyní nachází Orlí a sokolí dvůr (Adler- und Falknerhof), kde si mohou zájemci prohlédnout dravce. Severní brána stojí v ose spojovacího křídla mezi Lipovým domem (Lindenhaus) na severovýchodě a Letním domem (Sommerhaus) na severozápadě. V přízemí Lipového domu se nachází pokladna s návštěvnickým zázemím a jedna ze zámeckých restaurací, začíná v něm trasa komentované prohlídky a lze tu vystoupit i na jednu z pěti zámeckých věží, která slouží jako galerie a vyhlídka. V přízemí Letního domu najdeme druhou místní restauraci, sklepy pod ní využívá zámecká mučírna. Spojení mezi Lipovým a Kuchyňským domem (Küchenhaus) zajišťuje zámecký kostel. V Kuchyňském domě se nachází hlavní exposice motocyklového musea (aktuálně v rekonstrukci, nejzajímavější exponáty najdeme v místnostech prvního patra Lipového a Letního domu i spojovacího křídla mezi nimi). Poslední Zaječí dům v jihozápadním koutě nádvoří dnes hostí museum zvěře a lovu. V ose spojovacího křídla mezi Kuchyňským a Zaječím domem prochází jižní brána s pozdně renesanční výzdobou se znakem kurfiřta Jana Jiřího I. z roku 1614, nad ní stojí pátá zámecká Hodinová věž. Vzhledem k poklesu významu zámku během 18. století nebyl jeho vzhled kromě částečného ochuzení o vnější výzdobu zásadně upravován a dodnes se zachoval téměř v původním stavu z konce 16. století. I v interiérech najdeme řadu zachovalých prvků kamenické a malířské výzdoby. Jižní branou projdeme na hospodářský dvůr. Na jeho západní straně stojí budova stájí, dnes museum kočárů, naproti v hospodářské budově je dnes mládežnická ubytovna (Jugendberberge) a svatební sál. Uprostřed dvora stojí Studniční dům (Brunnenhaus), který ukrývá nejautentičtěji dochované čerpací zařízení hluboké studny v Sasku. Studnu o hloubce 130,6 m hloubili řadu let v žulovém masivu horníci z nedalekých rudných dolů. Dopravu vody obstarával rumpál, poháněný volky, kteří na jeden pohyb okovu potřebovali 8 minut. Zařízení bylo obnoveno po požáru roku 1831 prakticky v původní podobě a sloužilo pravidelně do roku 1882..

V letech 1528–1547 hrad postupně poškodily požáry a dobývání za šmalkaldské války. Saský kurfiřt August I. se proto rozhodl postavit na jeho místě zcela nový zámek a nazvat ho svým jménem. Stavba začala 30. 3. 1568 položením základního kamene v prostoru dnešního Letního domu. Hlavní etapa výstavby skončila vysvěcením zámeckého kostela 2. 2. 1572. V rámci stavby byla vyhloubena i více než 130 m hluboká studna, která zajistila zásobování zámku kvalitní vodou. Zámek sloužil jako lovecké sídlo saského kurfiřtského dvora až do roku 1772. Během této doby prodělal vyplenění císařským vojskem 22. 8. 1632, posloužil jako zajatecký tábor za sasko-švédské války o Polsko roku 1704. Postupný úpadek jeho obliby dokládá převoz více než 300 trofejí na jiné lovecké zámky roku 1722. Část zámku sloužila od roku 1775 jako sklad chmele a obilí. Postupně byl zbavován některých ozdobných prvků, zejména vysokých komínů a balustrády, která ho původně obíhala po celém obvodu (1776–1801). Roku 1800 byly odvezeny zbývající cenné kusy vnitřního vybavení. Roku 1813 posloužil jako lazaret pro raněné účastníky napoleonských bojů na saském území. Od roku 1831 zde sídlily státní úřady a soud, na zámku bydleli i jejich zaměstnanci. Na přelomu 40. a 50. let 19. století poprvé posloužil i pro internaci politických odpůrců režimu. Od roku 1882 je napojen na městský vodovod, což umožnilo nevyužívat nadále zámeckou studnu. Roku 1925 byla poprvé část zámku využita jako sídlo Krušnohorského musea, byla zde zřízena i mládežnická ubytovna. Od roku 1933 využíval zámek nacistický režim jednak jako politickou školu, jednak jako internační a pracovní tábor pro své odpůrce. Zámek naštěstí nebyl poškozen na konci II. světové války, posádka uprchla před Rudou armádou 7. 5. 1945. Nadále sloužil k internaci politicky nepohodlných osob. Až od roku 1951 bylo znovu otevřeno museum, o dva roky později mládežnická ubytovna. Zásadní obnova zámku začala koncem 50. let. Roku 1961 bylo otevřeno museum jednostopých vozidel, o rok později skončila obnova zámeckého kostela. Postupně se otevírala nová musea v dalších částech zámku a rozšiřovala se stávající, zejména motocyklové, které se opírá o slavnou tradici této výroby v okolí (Zschopau, Chemnitz, Zwickau). Intensita oprav vzrostla po roce 1990, pokračují dodnes..