
Konstantinův oblouk, také Konstantinův vítězný oblouk, italsky Arco di Costantino, stojí na východní straně rozsáhlého Fora Romana a 50 m od Kolosea.
Konstantinův oblouk je 21 m vysoký, 25,9 m široký a 7,4 m hluboký. Prostřední ze tří průchodů je vysoký 11,5 m a široký 6,5 m, každý z postranních je 7,4 m vysoký a 3,4 m široký. Latinský nápis nad centrálním obloukem s věnováním oblouku císaři Konstantinovi je z obou stran monumentu totožný. Ostatní výzdoba už je různorodější, přesto tematicky sjednocená jak na straně oblouku obrácené ke Koloseu, tak na straně protější. V horní části oblouku vedle věnování jsou zobrazeny bitevní výjevy z bitev císaře Marka Aurelia, jeho triumfální návrat do Říma v roce 174 i jeho další počínání, jako například rozdělování chleba a peněz občanům. Mužské postavy mezi jednotlivými výjevy zobrazují vězně z Dácie. Prostřední část zdobí zejména lovecké scény včetně lovu na medvěda či lva, zatímco nad bočními oblouky v úzkých pruzích je zobrazen císař Konstantin v různých situacích. Ve spodní části oblouk zdobí zpodobnění řek a také některá další dobová vojenská vítězství. Bitvy s Dáky jsou zobrazeny na obou bočních stranách sloupu v horní části. Pod nimi si lze prohlédnout Slunce na jednom a Měsíc na dalším boku oblouku a pod nimi opět Konstantinova vítězství..
Byl vztyčen na strategickém místě vedle ulice, po které procházely triumfální průvody, směřující přes Forum Romanum na pahorek Kapitol, Via Sacra, který byl ve starověku duchovním a politickým centrem celého Římského impéria. Tady v dobách starověkého Říma tradičně začínaly slavnostní pochody vítězného velitele při triumfu. Konstantinův oblouk dal vystavět římský senát v roce 315 po vítězství císaře Konstantina nad Maxentiem v bitvě u Mulvijského mostu v roce 312 n. l. Konstantin I. Veliký bývá označován jako první křesťanský císař. Zásadně změnil náboženskou politiku římské říše, když Ediktem milánským ukončil pronásledování křesťanů a zaručil náboženskou svobodu všem obyvatelům říše. Žádné křesťanské motivy ovšem oblouk paradoxně nezdobí. Velká část dekorativních prvků oblouku navíc pochází z jiných staveb, postavených během vlád předcházejících císařů. Tento fakt svědčí mimo jiné o úpadku umění Římské říše..