Basilica di San Pietro in Vaticano

Rozkládá se na ploše 15 160 m2. Kopule váží 14 000 t, vnější výška je 136,5 m a celková délka baziliky je 211,5 m. Kolonáda před bazilikou je dílem Berniniho. Na obou stranách průčelí baziliky se sloupy a sochami světců měly být podle plánů věže, ale když se začala stavět levá, zjistilo se, že ji stavba neudrží a byla stržena. Za průčelím je mohutná hlavní kopule, kterou doplňuje osm menších kopulí po stranách. Do chrámu se vchází portikem se zbytky mozaiky z původního kostela. Hlavní loď ústí do ústředního prostoru pod kopulí. Do lucerny kopule vede 510 schodů. Na střešní terasu vede výtah a odtud se jde po 320 schodech mezi skořepinami kopule (ta je z technických důvodů tvořena dvěma skořepinami nad sebou, vnější strmější a vnitřní plošší) do ochozu lucerny. V hlavní lodi u jednoho ze čtyř hlavních pilířů, podpírajících kopuli, je bronzová socha sv. Petra, jejímž autorem byl A. di Cambio. V apsidě je tzv. Petrovo křeslo, v němž je starý dřevěný trůn zřejmě z korunovace Karla Holého v roku 875. V 16. století byla z podnětu papeže Řehoře XIII. většina oltářních obrazů nahrazena mozaikami. V kryptě pod bazilikou se nachází množství hrobů papežů, kardinálů, římských mučedníků, katolických panovníků a dalších osobností..

Jeho následovníci jej poté pohřbili u zdi Via Cornelia nedaleko od tehdejšího města Říma. Později jeho hrob začali navštěvovat poutníci a papež Anaklét zde dal postavit malou kapli, ze které se stalo poutní místo. Za vlády císaře Konstantina I. zde byla postavena bazilika sv. Petra. Stavba byla zahájena v roce 324. V roce 329 byla vysvěcena papežem Silvestrem I. Kolem roku 500 papež Symmachus trvale přesídlil z Říma do Vatikánu k bazilice sv. Petra, kde si nechal postavit své sídlo. 25. prosince 800 zde papež Lev III. korunoval franského krále Karla Velikého císařem. V roce 847 zachvátil baziliku požár, po němž papež znovu přenesl své sídlo do Říma. Ve 13. století byla bazilika goticky přestavěna a Vatikán začal mít pevnostní charakter. V letech 1309–1378, v době avignonského zajetí, kdy papežové sídlili ve městě Avignonu, bazilika chátrala. Proto vydal roku 1451 papež Mikuláš V. dekret na výstavbu nového chrámu sv. Petra. Stavba začala v roce 1505 za papeže Julia II. podle projektu, který vypracoval Donato Bramante, podle něhož měla mít bazilika tvar řeckého kříže s ústřední velkou kopulí a čtyřmi menšími kopulemi nad postranními kaplemi. Stavba pokračovala až do smrti papeže Julia II. podle plánu. Jeho nástupce papež Lev X. neměl dostatek finančních prostředků, proto musel stavbu financovat z prodávání odpustků, což vyvolalo nepokoje. V roce 1514 Bramante nečekaně zemřel a práce na stavbě se zastavily. Po Bramanteho smrti pověřil papež stavbou Rafaela Santiho, kterou s ním vedl architekt Giuliano da Sangallo až do roku 1520, kdy zemřel. Za tuto dobu však nedošlo na stavbě k téměř žádnému pokroku. V roce 1520 se ujal stavby architekt Antonio de Sangallo mladší, který vytvořil nový projekt baziliky, ale ten také nebyl nikdy realizován. V roce 1527 nastaly další problémy, když Řím vydrancovali němečtí lancknechti císaře Karla V. V roce 1547 pověřil papež Pavel III. vedením stavby Michelangela, jenž se vrátil k Bramanteho koncepci, kterou však pozměnil. Chrám měl mít pouze jedinou monumentální kopuli, ale stále se počítalo s půdorysem ve tvaru řeckého kříže. Za Michelangelova vedení byla vystavěna apsida, střed kříže a byla zesílena původní zeď, protože byl přesvědčen, že by stavbu neunesly. Když Michelangelo zemřel, byla bazilika dostavěna až k tamburu pod kopulí, jejíž model byl již také hotov. V letech 1564–1573 vedl stavbu Jacopo Barozzi da Vignola se svým synem a poté Giacomo della Porta, který se úplně neřídil Michelangelovými plány, ale hlavní obrys a vnitřní uspořádání stavby zachoval. Porta začal se stavbou kopule, ta byla dokončena až v roce 1590 za Domenica Fontana. V roce 1586 byl na Svatopetrské náměstí umístěn starověký egyptský obelisk, kterým kdysi císař Caligula ozdobil svůj circus. K přemístění bylo třeba 150 koní, 900 mužů a 47 navijáků lan. Dostavbou baziliky sv. Petra byl pověřen v roce 1602 Carlo Moderna, který změnil půdorys na tvar latinského kříže, který lépe vyhovoval požadavkům církve. Roku 1606 byla zahájena demolice posledních zbytků staré baziliky. Moderna dokončil průčelí, atrium a fasádu. Po jeho smrti v roce 1629 ve stavbě pokračoval Gian Lorenzo Bernini, který ji také dokončil. Bazilika sv. Petra byla vysvěcena 18. listopadu 1629 papežem Urbanem VIII. Stavební práce trvaly až do roku 1666, kdy byla dokončena kolonáda..