Bazilika svatého Pavla za hradbami v Římě.
© Pavel Vítek 05/2001
Bazilika svatého Pavla za hradbami stojí asi 4 km jižně od centra Říma, od Fora Romana, a 8 km jihovýchodně od Vatikánu, ve čtvrti Guartiere X Ostiense.
Nová bazilika zachovala původní strukturu jedné hlavní a čtyř bočních lodí. Je dlouhá 132 metrů, 65 metrů široká a 30 metrů vysoká. ...Tím se co do velikosti řadí na druhé místo v Římě. Štukem zdobený strop pochází z 19. století. Z původní baziliky se dochovala jen vnitřní část apsidy s triumfálním obloukem. Většina mozaik v apsidě byla ztracena při požáru roku 1823, do rekonstrukce bylo zapracováno jen několik stop a zlomků. Mozaiky z 5. století na triumfálním oblouku jsou původní. Ve staré bazilice měl každý papež portrét ve vlysovém pásu nad sloupovím oddělujícím hlavní a čtyři vedlejší lodi. Nyní lze vidět verzi z 19. století. Také vnitřní zdi hlavní lodi byly nově vyzdobeny scénami ze života sv. Pavla ve dvou sériích mozaik. Uvnitř se na stěnách lodi nacházejí medailony všech papežů od sv. Petra až po současnost. Některé sloupy jsou vykládané zlatými a barevnými mozaikami, stejně zdobený je architráv a vnitřní obvod ambitu. V roce 2006 bylo oznámeno, že archeologové našli pod oltářem sarkofág obsahující tělesné pozůstatky apoštola. Bezprostředně vedle sarkofágu byla odkryta zakřivená řada cihel naznačující obrys apsidy konstantinovské baziliky. Ukazuje, že původní bazilika měla vstup na východě jako bazilika sv. Petra ve Vatikánu..
Bazilika svatého Pavla za hradbami, italsky Basilica di San Paolo fuori le mura, je jednou ze čtyř římských papežských velkých bazilik. Byla postavena ve 4. století nad pravděpodobným hrobem apoštola Pavla, vně městských hradeb. Jako jediná mezi římskými kostely si po 1425 let uchovávala svůj původní charakter. V téže době byla také zbořena starobylá chrámová předsíň a odstraněny byly i sloupy ze staršího čtyřstranného portika. ...Otevřená sloupová hala, portikus, baziliky byly přestavěny, jelikož předchozí se roku 1724 zřítily. Původní stavba, svého času větší než bazilika sv. Petra, se dochovala až do roku 1823. Tehdy ji zničil mohutný požár. Roku 1823 bylo rozhodnuto, že místo zbudování kostela v modernějším slohu obnoví se bazilika v její původní kráse. Na její obnovu přispěl celý svět. Práce začaly po organizování sbírek roku 1826. Hlavní oltář byl znovu vysvěcen roku 1840. Nově byla bazilika vysvěcena až o dalších patnáct let později za přítomnosti papeže Pia IX. Práce na hlavním průčelí obráceném k Tibeře dokončila italská vláda, jež kostel prohlásila za národní památku. Obnova baziliky pokračovala až do 20. století. Kryté portiko před průčelím v neoklasickém stylu bylo přistavěno při rekonstrukci v 19. století. Vrata z 20. století obsahují zbytky původního portálu se scénami ze Starého a Nového zákona..
|
Přihlášení |
