Výsledky hledání míst

Knovízské hradiště z pomezí doby bronzové a železné, později slovanské osídlení na sklonku starší a střední doby hradištní (8. až 9. stol. n. l.). Zaniklo rozsáhlým požárem, dosud dobře patrné relikty opevnění.

Významné moravské hradiště na vrcholu Hostýna, osídlené již ve starší době kamenné. Poprvé opevněno v době lužické. V době galské nejvýznamější moravské oppidum. Dochován výrazný obvodový val sídliště (cca 1750 m) a místa vstupních bran.

Výšinné hradiště na plošině v blízkosti vrchu Mužský (plocha 17 ha), osídleno v mladším paleolitu (5. tisíciletí př.n.l.), poté lidem s keramikou nálevkových pohárů a lidem popelnicových polí. V 8.-9. století bylo hradiště nově opevněno Slovany.

Přírodní památka rozkládající se na 46ha, vyhlášená r. 1989 a prehistorické hradiště (200x90m) na vrcholu (628m n.m.) kopce Hradec, tvořícího součást Brdské vrchoviny. Až 12m široké a 5m vysoké valy, mimo vegetační období výhled směr Dobříš.

Jednodílné výšinné opevněné hradiště ledvinovitého půdorysu ze starší doby bronzové. Terénní náznaky. Zachováno ve vzácně autentickém stavu bez výraznějšího narušení. Patří do soustavy tří hradišť mezi Hlubokou a Týnem nad Vltavou (Baba a Litoradlice u Purkarce). Nepřístupné (nová obora Poněšice).

Rozsáhlé hradiště Hradec u Kadaně o rozloze 25 ha bylo opevněno pravděpodobně v době halštatské a laténské. Na přelomu 9. a 10. století využili dávné opevnění na břehu Ohře Slované a založili zde hradiště, které se udrželo až do 2. poloviny 12. století. Zaniklo zřejmě po založení Kadaně.

Raně středověké hradiště z 9.–12. století na stezce z Prahy do Bavorska v západní části stejnojmenné obce. Částečně zachovány valy a příkopy mezi zástavbou.

Lokalita osídlena v době kamenné, laténské a halštatské, od 9. stol. slovanské nálezy. V 11.-13. stol. přemyslovským správním střediskem. Protáhlá oválná plocha (cca 0,4-0,6 ha) se strmými skalnatými srázy bývala akropolí s nelokalizovaným, ale prameny doloženým románským kostelem Panny Marie.

Náznaky opevněného hradiska jsou kulturní památkou. Oblast osídlena od mladší doby kamenné. V 5.- 4. tisíciletí př. n. l. rozsáhlé sídliště, později opevněné. První průzkum lokality provedl r. 1850 Julius Suchý. V letech 1949-1956 zde probíhal systematický průzkum.

Výšinné opevněné hradisko a jedno z nejstarších poutních míst, jež je hluboce spjato s moravskou historií. Doklad velkomoravského výšinného opevněného sídliště s dochovanými relikty opevnění, osídleného nejpozději od pol. 9. stol., je kulturní památkou.

Hradisko na výběžku nad řekou Hanou bylo opevněno valem (částečně dvojitým) a příkopem. Místo bylo podle nálezů obydleno již v ml. době bronzové (1. tis. př.n.l.), další nálezy jsou z doby halštatské (7. - 6. stol. př.n.l.). Opevněné místo bylo využíváno v období válek ještě v 17. a 18. stol.

Hradišťany jsou rozsáhlé opevněné místo na stejnojmenném kopci a ačkoli bylo zkoumáno již nestory české archeologie J. E. Vocelem a K. Hrašem v 19. století, nevíme o něm takřka nic. Nalezena byla pouze keramika knovízské kultury a dvě neolitické sekerky.

Zaniklé hradiště nad obcí Markvarec bylo vybudováno v pravěku ale dosud se nepodařilo určit do jaké kultury patřili jeho obyvatelé. Do současnosti se zachoval jen několik desítek metrů dlouhý pozůstatek valu s příkopem.

Hradisko s rozlohou 6,45 ha chráněné mohutným valem pravděpodobně vybudoval lid lužické kultury v mladší době bronzové či době halštatské. V období 9.-10. stol. jej využili i Slované. V listině z r. 1553 se uvádí, že osada měla v r. 1406 opevnění podobné hradu.

Výšinná archeologická lokalita v nadmořské výšce 282 m nad mořem byla osídlena již od doby halštatské až do doby hradištní. Nachází se na nevysokém svahu východně od obce a její existence souvisí s ostatními podobnými místy v Poohří.