Výsledky hledání míst

Pohansko u Nejdku bylo osídleno již v eneolitu, poté v době bronzové, době laténské a v časně slovanském období. V 9. století zde vzniklo raně středověké velkomoravské nížinné hradiště o celkové ploše asi 23 ha. Jeho zánik je kladen do 10. století.

Na plochém návrší na jihovýchodním okraji dnešní obce Nezamyslice se v 9. stol. rozkládalo velkomoravské nížinné hradiště chráněné ze severní strany mohutnou palisádou. Dnes je lokalita poškozena výstavbou čerpací stanice a průmyslového areálu.

Časně slovanské, lehce opevněné nížinné sídliště nejasného rozsahu bylo zřejmě předvelkomoravským mocenským ústředím olomoucké sídelní aglomerace, obývané vládcem a kmenovou aristokracií. Hradisko zničené na počátku 9. stol. bezestopy zaniklo a později jej zcela pohltila moderní zástavba.

Opevněné hradiště ve vojenském újezdu se zachovalými valy a rozlohou až 100 ha. Datace 1 500 - 1 000 let př. n. l. Osídlení lužické kultury. Archeologicky téměř neprozkoumaná lokalita, známá již od středověku.

Výšinné hradisko, osídlené v pozdní době bronzové a mladší době železné, bylo chráněno dvěma liniemi valů s dřevěnými palisádami a příkopem. Podle nálezů lze předpokládat, že zánik opevnění způsobil požár.

Hradiště bylo pravděpodobně osídleno nositeli púchovské kultury v pozdní době laténské a snad později využíváno i v raném středověku. Prvně lokalitu popsal v r. 1890 J. Kučera a v r. 1896 I. L. Červinka. Některými autory zpochybňovaná lokalita potvrzena r. 1989 kovovými nálezy z povrchového sběru.

Pozůstatky kruhového tvziště, tvořeného obvodovým valem a zavodněným příkopem. Podle nálezu denárů z dob Boleslava I. lze objekt řadit do doby prvních Přemyslovců.

Nejvýše položené keltské (či snad předkeltské) oppidum na českém území sloužilo v posledních několika stoletích před změnou letopočtu jako útočiště či ochrana zlatonosných nalezišť v údolí Otavy.

Zaniklé pravěké menší hradiště na výrazném vrcholu Okrouhlá u Staříče objevené r. 1977 Milanem Borisem. Prokázána existence lidu lužické a později púchovské kultury. Dochován krátký úsek setřelého valu.

Zbytky po hradišti Oldříš, běžně označovaném jako raně středověký hrad, nelze již v terénu vystopovat, kopie plastik z kostela jsou vystaveny v Polabském muzeu v Poděbradech, originály ve sbírkách Národního muzea v Praze.

V r. 1998 byla při záchranném archeologickém výzkumu objevena část palisádového žlebu, obepínajícího kruhový prostor o průměru asi 80 m a pravděpodobný severní vstup. Lehce opevněný kruhový areál je rámcově kladen do pozdního eneolitu až starší doby bronzové.

Hradiště chámské kultury stálo na úzkém skalnatém břidlicovém bradle nad řekou Střelou, východně od obce. Od západu bylo chráněno dodnes patrným příkopem a valem.

Dvoudílné raně středověké hradiště o rozloze cca 30 ha z druhé poloviny 9. století. Je přisuzováno slavníkovskému rodu Charvátů, v 10. stol. jej ovládli Přemyslovci. Zaniklo pravděpodobně na počátku 12. stol.

Původně výšinné eneolitické sídliště, pak opevněná osada v mladší době bronzové, na akropoli vybudováno jednodílné hradiště v době halštatské a laténské, znovu využito a rozšířeno ve střední až mladší době hradištní.

Na hradišti nad Otročínským potokem západně od Stříbra, které bylo dříve považováno za pozůstatek středověkého hrádku, bylo archeology prokázáno pravěké osídlení z doby halštatské. Zachován pouze kamenný val přetínající ostrožnu.