Výsledky hledání míst

Keltské oppidum na šíji vltavského meandru nedaleko Dívčích hradů. Díky systematickému výzkumu J. Břeně v l. 1954–1983 dobře zdokumentováno, vznik kolem r. 150 př. n. l., zánik po polovině 1. stol. př. n. l.

Výšinné pravěké hradisko s dochovanými relikty opevnění datované do období pozdní doby bronzové - slezské fáze kultury lidu popelnicových polí (HB -1000 až -750). Zda opevnění zabíralo pouze jihozápadní část temene nebo celý hřbet kopce, není známo.

Rozlehlé hradisko doby středohradištní (do 10.–11.stol.) nad levým břehem Bečvy v k.ú. Ústí. Na jv. straně zachován systém čtyř příkopů a valů. Na lokalitě nalezeny i středověké šipky. Hypotéza ztotožňuje lokalitu i se středověkým hradem Teplice.

Archeologicky zkoumané opevněné hradiště či kultovní objekt na Velkém Kosíři. Při hradišti mohylové pohřebiště baalberské kultury z období eneolitu asi 3 700-3 200 let př. n. l. Lokalita Varhany, Boří a Nad Ostichovcem.

Hradisko o rozloze asi 1,8 ha, chráněné valem, příkopem a palisádou. Osídleno věteřovskou kulturou ze starší doby bronzové, lužickou a slezskou fází kultury lužických popelnicových polí z mladší a pozdní doby bronzové, platěnickou kulturou z doby halštatské a slovanskou ze střední doby hradištní.

Novou opevněnou polohu zjistil v r. 1982 A. Štrof. Lokalitu chránily ze tří stran příkré svahy. Západní stranu tvoří protáhlý hřbet, na němž jsou popisovány dva nevýrazné podkovovité příkopy. Fortifikace neznámého stáří sloužila zřejmě jako jednorázové opevnění.

Opevněné raně středověké hradisko na ostrožně nad Týnečkou bylo ze tří stran chráněno příkrými svahy, dobře přístupné bylo pouze z východu, kde se dal ještě v 19. stol. pozorovat znatelný obloukový val. Na lokalitu poprvé r. 1885 upozornil J. Havelka a později ji popsali V. Houdek a I. L. Červinka.

V obci Věrovany se mělo kdysi rozkládat nížinné opevněné sídliště chráněné příkopem a palisádou, případně i valem. Lokalita osídlená v době bronzové, v časném slovanském období i ve starší době hradištní, byla opevněna až v mladší době hradištní. Dnes je prostor značně poškozen novodobou zástavbou.

Opevněné sídliště nebo hradiště stávalo na pískovcové ostrožně. Bylo osídleno od mladší doby kamenné až do doby halštatské. Od východu bylo chráněno příkopem. Ostrožna je z pískovce a její většina je dnes odtěžena a mnoho z ní nezbylo.

Vinořské hradiště bylo pravděpodobně vybudováno v 11. a 12. století na cestě z Prahy do Staré Boleslavi. Povrchový sběr odhalil keramiku z této doby, ale také halštatskou keramiku. Hradiště tvořily dvě nestejně velké části s vlastním opevněním.

Dominantní hora východní části Tepelské vrchoviny sloužila v prvním tisíciletí před Kristem jako hradiště, ovládající okolí. Po jeho opuštění kolem přelomu letopočtů se využívala jako příležitostný vojenský tábor (husité 1420, Švédové třicetiletá válka).

Ostrožné hradiště bylo osídlené již v pozdní době kamenné, střední době bronzové a hlavně v raném středověku, zaniklo v 10. století. Bylo opevněno po celém obvodu, od severu a východu dřevozemní hradbou s čelní kamennou plentou. Vnitřní plochu rozdělovaly dva valy na tři části.

Dvojdílné hradiště o rozloze asi 3 ha vzniklo v 10. století př. n. l., využito v době halštatské i ve střední době hradištní. Na severní straně val dlouhý 80 m a vysoký až 8 m.

Hradiště známé vyvražděním Vršovců roku 1108 se nachází na Trstenické stezce spojující Čechy s Moravou. Akropole je obehnána dochovanými valy o výšce 4 - 6 m a její rozloha je 0,8 ha. Na místě je postaven pomník.

Pravděpodobně slovanské hradiště z raného středověku ležící na místě dnešního kostele sv. Václava a na jazykové ostrožně východně od něj. Pod podlahou kostela byly nalezeny zbytky otonského kostelíka z konce 10. století.