klášter augustiniánů s kostelem Panny Marie a sv. Edmunda

Západní rameno je dnes ale vyschlé. Rozlohou 1,6 ha byl Athassel jedním z největších klášterů v Irsku. Klášter s kostelem a rajským dvorem se nachází u řeky ve východní části areálu. V západní části stál rozměrný hospodářský dvůr se zděným ohrazením. V severozápadním rohu dvora stojí trosky branského domu s předbraním. Cesta do brány vede přes vyschlé rameno řeky po původním kamenném mostě. Zdivo je postaveno z vápence. Tržní město stálo na ostrově jižně a jihozápadně od kláštera. Na opačném břehu řeky dál na jih stál dřevěný hrad. Ten mohl být opěrným bodem Viléma de Burgh, zakladatele kláštera. Athassel je příkladem anglonormanského (anglického) kolonizačního celku v kombinaci hrad, vesnice a kostel. V tomto případě šlo o vylepšený celek v kombinaci hrad, tržní město a klášter. To odráželo vyšší společenské postavení zakladatele Athasselu. Trojlodní klášterní bazilika s bočními transepty, plochým závěrem jednodílného chóru a mohutnou čtverhrannou věží v křížení hlavní a příčné lodi je orientovaná VJV směrem. Oba transepty vystupují ven z obvodu kostela. Na východní straně k nim přiléhaly dvojice bočních kaplí. Chór je oproti trojlodí výrazně užší. V severozápadním rohu trojlodí stála vysunutá čtverhranná věž, v níž byly zvony. S výjimkou věží a obou bočních lodí měl kostel sedlové střechy se zděnými střešními štíty. Boční lodi kryly pultové střechy, věže měly stanové střechy. Dle středověké ostrovní tradice byly střechy zasunuté za poprsní zdí. Odtok dešťové vody zajišťovaly olověné žlaby. S výjimkou severního transeptu je obvodové zdivo kostela dobře dochováno. Arkády trojlodí zanikly stejně jako hlavní vstup v západním průčelí kostela. Z hlavní věže stojí vysoké torzo západního a jižního průčelí, obě zbylé strany zanikly. Uvnitř trojlodí je dnes hřbitov. Pozůstatky rajského dvora jsou na jižní straně trojlodí. Dvůr obklopují tři klášterní křídla. Málo dochované okenní arkády rajského dvora nebyly součástí nádvorních průčelí klášterních křídel. Zeď s arkádou stála na všech stranách volně před klášterními křídly a kostelem. Chodby podél dvora kryly pultové střechy. Všechna klášterní křídla byla jednopatrová. V přízemí východního křídla je řada místností s valenými klenbami. V prvním patře byl dormitář. V prvním patře jižního křídla byl refektář. Západní křídlo je značně pobořené. V jeho severním konci se dochovala honosná místnost se dvěma poli křížové žebrové klenby. K jihovýchodnímu rohu východního křídla byl zvenčí přistavěn obdélný latrínový dům. V něm se nacházela velkokapacitní komunální latrína (necessarium). Přízemím domu mohl podélně procházet vodní kanál, který by splachoval odpad. Uživatelé latríny seděli v řadě vedle sebe, latrína proto byla horizontální. Opakem velkokapacitní horizontální latríny byla vertikální latrína, kterou uživatelé používali v různých podlažích nad sebou. Více na téma středověkých záchodů viz článek https://www.hrady.cz/clanky/dva-zakladni-druhy-stredovekeho-zachodu-na-hradech-a-dalsich-stavbach-v-cesku-irsku-a-britanii#google_vignette. Velkokapacitní horizontální latríny jsou pro irské kláštery příznačné. Jejich původ najdeme již v dobách Římské říše. Jedna je k vidění v Anglii v římské pevnosti Housesteads, viz samostatné heslo. V klášteře jsou navíc další dvě latríny pro jednu osobu a jeden prevét na konzolách v západním průčelí kláštera. Z klášterního dvora se dochovaly dlouhé úseky ohradní zdi. Vnitřní prostor dvora dnes slouží jako pastvina. Původně zde stály různé hospodářské budovy. Branský dům v severozápadním rohu dvora byl jednopatrový. První patro bylo obytné. Široký branský průjezd měl dvě pole křížové žebrové klenby, z nichž jedno je částečně dochováno. Rozměrný vnější portál průjezdu je půlkruhový (šířka 3,7), portál na opačné vnitřní straně průjezdu se nedochoval. Průjezd byl velmi impozantní, mohly se v něm minout dva vozy. V 15. století byl zúžen vestavbou úzké podélné místnosti. Vnější portál průjezdu byl zazděn a nahrazen dnešním menším hrotitým portálem (šířka 2,38 m). Bránu chránilo úzké obdélné předbraní s kulisovou bránou (šířka brány 2,48 m). Nadpraží portálu je klenuto do tvaru košového oblouku. Ve střední Evropě tento tvar odpovídá baroknímu košovému oblouku. Tato brána je ale středověká. Portál je dvojdílný, v mezeře mezi oběma díly byl hřeben. Mezera pro hřeben byla později zazděna. Bránu chránilo dnes vyschle západní rameno řeky. Cesta k bráně vede po kamenném mostě se čtyřmi zděnými oblouky (délka 25,17 m, šířka 3,57 m). Most je původní, patrně již ze 13. století. Oblouky mostu mají délku 2,96 m a výšku 1,8 m. Západní oblouk byl v 19. století propadlý. Tehdejší turisté se proto museli do kláštera brodit bahnem. Ve vyschlém rameni řeky totiž nadále stojí voda. Při povodních se řeka do vyschlého ramene vrací. Oblouk mostu byl proto na konci 19. století opraven..

Po své smrti byl Vilém de Burgh v klášteře pochován. De Burghové zde měli rodovou hrobku. Vilémův vnuk Hubert de Burgh byl v letech 1221-1223 převorem kláštera. V letech 1223-1250 byl biskupem z Limericku. V roce 1271 byl v klášteře pochován Walter de Burgh, první hrabě z Ulsteru. V roce 1319 klášter vypálil Maurice FitzThomas FitzGerald, čtvrtý baron z Desmondu. 29. července 1326 zde zemřel Richard Óg de Burgh, druhý hrabě z Ulsteru. Byl také uložen do rodové hrobky v klášteře. Richard Óg de Burgh byl zakladatel hradu Greencastle (Northburg), viz samostatné heslo. V roce 1329 byl klášter znovu vypálen Brianem O'Brien, králem z Thomondu. V 2. polovině 15. století mniši klášter opustili a žili v jeho okolí v soukromých obydlích. V době církevní reformace v 1. polovině 16. století byl klášter již nějakou dobu pustý. Formálně byl zrušen roku 1537 a pronajat Dermotu Ryan. O něco později byl spolu s pustým městem předán Tomáši Butleru (žil 1531-1614), desátému hraběti z Ormondu. Hrabě neměl o klášter zájem a nechal jej na pospas živlům. Jižní a východní křídla kláštera byla patrně nadále využita jako soukromé obydlí. Dnes je zřícenina majetek státu..