
Původní dnes již zaniklou tvrz tvořila hranolová věž částečně obehnaná příkopem. Raně renesanční zámeček tvořila jednoduchá obdélná budova s armovanými nárožími a dvěma valbovými střechami. Do severovýchodního nároží je vetknuta rozměrnou okrouhlá bašta s kuželovou střechou a dochovanými střílnami v přízemí. Podle půdorysu je přízemí rozděleno střední chodbou na přibližně stejně velké obdélné místnosti s lunetovými klenbami, patro bude mít pravděpodobně obdobné členění.
Pozdně renesanční přestavba se připojila od jihu, její podoba je však zachycena pouze v inventáři z roku 1746, do dnešních dní se z ní dochovaly pouze základy a terénní nerovnosti.
Důležitým dokladem o podobě zámečku je inventář pořízený roku 1746, kdy přešel do rukou rodiny Ołltarzewskich. V 19. století byl poničený zámeček používán jako sýpka, v sousedství stál dnes zaniklý klasicistní hospodářský dvůr. Roku 1830byl majitelem Ferdinand Meysner, v letech 1928-45 pak rodina Padlewskich. Po skončení 2. světové války přešel zámeček do vlastnictví státu v jehož rukou chátral i přes částečnou rekonstrukci památkovým úřadem v roce 1970. Roku 1981 koupil zámeček známý polský architekt Marek Skrzyński, který jej od té doby postupně rekonstruuje a podle jeho rozhovoru v tisku bude sloužit obytným účelům jeho rodiny..