katedrála Nejsvětější Trojice

Trojlodí dělí řady vysokých štíhlých sloupů na čtverhranných podstavcích. Sloupy podepírají klenby lehké konstrukce s bohatou štukovou výzdobou. Hlavní loď má stlačenou valenou klenbu s lunetami. Boční lodi mají křížové klenby. Na západní straně kostela je předsíň, která je stejně široká a vysoká jako trojlodí. S hlavní lodí ji v příčné zdi spojuje vysoký půlkruhový oblouk. Většinu prostoru pod obloukem zabírají varhany, pod nimiž je nízký průchod. Předsíň má stejné uspořádání jako trojlodí. Liší se ale v detailech, střední valená klenba není stlačená a má odlišnou štukovou výzdobu. Sloupy předsíně mají ionské hlavice, zatímco sloupy trojlodí mají hlavice korintské. Rozdíl mezi předsíní a trojlodím je částečně způsoben požárem z roku 1815. Štuková výzdoba předsíně je původní barokní, zatímco mladší a bohatší rokoková štuková výzdoba trojlodí je z doby po požáru. Čtverhranná věž s ozdobnými sloupy a polosloupy dominuje západnímu vstupnímu průčelí katedrály. Je postavena z kamenných kvádrů. Nad střechou katedrály je římsami rozdělena na tři pomyslná podlaží. Nejvyšší z nich má zaoblená nároží. Věž korunuje zděná osmiboká jehlanová střecha. V přízemí věže je hlavní vstup, před vstupním portálem je portikus. Nad ním jsou v průčelí věže hodiny. Čelní západní průčelí katedrály vystupuje do stran dvojicí krátkých obdélných rizalitů. Vnější stěny katedrály mají šedou omítku. Po celém obvodu je katedrála pomyslně rozdělena na dvě podlaží širokým pásem neomítnutého kvádrového zdiva. Nad tímto pásem jsou vysoká půlkruhová okna, pod ním jsou menší segmentová okna. Všechna okna mají ozdobné rámy s bosováním. Při úpravě interiéru v roce 1891 byla většina spodních oken zazděna, aby zbývající okna vysoko nad podlahou zevnitř připomínala okna středověkých katedrál. Tento krok je poněkud ironický vzhledem ke zboření původní gotické katedrály. Při této úpravě byly odstraněny empory a kruchta. Varhany byly umístěny do rohu trojlodí a na jejich místě vznikl v příčce dnešní veliký půlkruhový oblouk, pomyslná obdoba středověkého triumfálního oblouku. V roce 2003 byly varhany opraveny a přemístěny na své dnešní místo pod obloukem..

Ten první byl dřevěný. Vikingové jej postavili v 11. století, kdy už byli křesťané. Patrně na popud waterfordského biskupa Malchuse byla na začátku 12. století na jeho místě postavena první kamenná katedrála. V srpnu 1170 se v ní oženil dobyvatel Irska Richard fitz Gilbert de Clare, druhý hrabě z Pembroku, přezdívaný Strongbow (Silný luk). V srpnu 1170 připlul Strongbow k jižním břehům Irska v čele flotily hlavního invazního vojska na pozvání krále Leinsteru Diarmaita (Dermita) Mac Murchady. Strongbow mu pomohl dobýt zpět jeho ztracené království. Dostal za to ruku královy dcery Aoife a po Diarmaitově smrti celé jeho království Leinster. Více k této události viz článek „Začátek anglonormanské invaze do Irska v letech 1169-1170”. Dne 17. října 1171 připlul do Irska král Jindřich II. Anglický (1154-1189). Jeho ozbrojený doprovod o síle 4 000 mužů připlul na 240 lodích. Hned druhý den po příjezdu dorazil král do Waterfordu. Účelem návštěvy bylo formálně převzít kontrolu nad Irskem a omezit politickou moc Strongbowa. Anglický král připlul také jako reformátor irské církve, k čemuž měl mandát od papeže Hadriána IV. (1154-1159). Invaze proto byla ospravedlňována náboženskými důvody. Na biskupském synodu v roce 1173 měla být v katedrále ve Waterfordu za tímto účelem přečtena papežská bula Laudibiliter. Král souhlas papeže určitě měl, existence buly Laudibiliter je ale dlouho zpochybňována. V královském archivu v Londýně nebyl její originál nalezen. V roce 1210 připsal anglický král Jan Bezzemek (1199-1216) zdejšímu biskupství pozemky. Někdy v této době byla zahájena stavba nové větší katedrály. Na výrobu kamenných článků byl dovezen vápenec z Anglie z lomu Dundry u Bristolu. V roce 1394 připlul do Waterfordu anglický král Richard II. Anglický (1377-1399), aby v Irsku obnovil pořádek. Jeho doprovod 30 000 lučištníků a 4 000 rytířů připlul na 500 lodích. V katedrále se zúčastnil ceremonie, při níž se stal Robert Reed prvním biskupem sjednocených diecézí Waterfordu a Lismore. Během náboženské reformace v 1. polovině 16. století přešla katedrála do rukou anglikánské církve. V roce 1773 byla zbořena a nahrazena současnou klasicistní katedrálou. Jejím stavitelem a architektem byl Jan Roberts. Stará katedrála údajně nevyhovovala požadavkům anglikánské církve. Při demolici byla ve sklepení pod katedrálou nalezena středověká biskupská roucha, která tam byla ukryta patrně během Irské konfederační války (1641-1653). V současnosti jde o jedinou sbírku biskupských rouch z doby před reformací na celém souostroví Irska a Británie. Jsou k vidění v sousedním muzeu středověku (Medieval Museum). V roce 1815 poškodil interiér katedrály požár. Od roku 1977 patří katedrála do sjednocené diecéze Cashelu a Ossory anglikánské církve (Church of Ireland). Je jednou z šesti katedrál této diecéze..