katedrála Notre-Dame-de-l'Assomption

Romana jako volně stojící zvonice. Od roku 1180 se stavěla nejprve loď, pak příční loď a nakonec chór. Stavbou věže nad křížením v letech 1230–1237 byla katedrála dokončena. V letech 1260–1270 následovaly boční kaple a koncem 13. století úprava obou průčelí příční lodi ve stylu pozdní gotiky. V letech 1350–1470 se stavělo nové západní průčelí s neobyčejně bohatou plastickou výzdobou. Ze stejného období pochází i přilehlý arcibiskupský palác a další budovy. Stejně jako většina velkých staveb normanské gotiky, také tato katedrála má vysokou věž nad křížením. Dřevěná špice pokrytá olovem v renesančním slohu, která věž zakončovala, byla zničena požárem po úderu bleskem v roce 1822. V letech 1825–1876 byla nahrazena litinovou konstrukcí dosahující výše 151 metrů. Tím se katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Rouenu stala nejvyšší stavbou ve Francii a rovněž do roku 1880 i nejvyšší na světě. Rovněž co se týče šířky západního průčelí, 61,60 metrů, drží zdejší katedrála francouzský rekord. Poslední částečnou rekonstrukcí a restaurováním prošla stavba v letech 1946–1956. Katedrála, jejíž součástí je i klášter a budovy kapituly, je od roku 1962 chráněna jako historická památka. Archeologické pozůstatky souboru arcibiskupství a všech budov, které mu předcházely, podléhají klasifikaci historických památek od 10. května 1995..