katedrála Saint-Étienne

Liviera. V jižní a jihozápadní části katedrály vychází z vedlejší lodě kaple sv. Svátosti, kaple Notre-Dame-la-Ronde a současný hlavní vstup do katedrály s portálem zasvěceným Panně Marii z 18. století, restaurovaný v roce 1885 do novogotické podoby. Obě věže jsou čtvercového půdorysu. Naopak dvě věže malého kruhového půdorysu jsou umístěny na fasádě katedrály v místech dotyku transeptu a ochozu kněžiště. Délka celkové stavby činí 136 m a 123,2 m v interiéru. Výška klenby činí 41,41 m. Stavební materiál nosných i nesených prvků katedrály je kámen a pochází z dosud fungujícího kamenolomu vzdáleném přibližně 20 km od katedrály severozápadním směrem. Katedrála má dva portály. Na západní straně hlavním neoklasicistní portál z roku 1764 a na východní straně portál Panny Marie z konce 20. století. Oba portály mají klasický tvar lomeného oblouku, připomínající sepnuté ruce modlící se osoby. Hlavní loď je obdélníkového půdorysu a stejně jako vedlejší lodě je zaklenuta křížovou klenbou. Tři pětiboké apsidy jsou zaklenuty hvězdicovou klenbou. Ta se nachází také ve křížení hlavní lodi a transeptu. Vitráže katedrály v Metách činí katedrálu naprosto unikátní. Jejich stáří je rozdílné, od 13. až po 20. století. V jižním transeptu se nacházejí vitráže nejstarší, ze 13. století. Fascinující je i průměr rozety na západní fasádě, dosahující 11,25 m. V severním transeptu je ztvárněno korunování Panny Marie z roku 1504. Ve 20. století byly vitráže renovovány. Varhany byly restaurované v roce 1981 a jsou v současné době umístěny v jižní části transeptu. Zajímavostí je, že v ottonské kryptě pod chórem je uchována podobizna slavného draka Graoully, který v minulosti terorizoval město..

Katedrála vznikla ve 12. století sloučením dvou vedle sebe stojících kostelů. Na východě to byl kostel Saint Étienne a na západě kolegiátní kostel Notre-Dame-la-Ronde. Původně měla být stavba mnohem nižší, po změně plánů došlo k jejímu přizpůsobení nejmodernější francouzské architektuře. Získala tak nejen nezvykle vysoké prosvětlené triforium, nýbrž také mohutnou zónu bazilikálních oken. Po roce 1261 práce na výstavbě utichly až do poloviny 14. století, kdy byla dokončena hlavní loď a zanedlouho i hlavní oltář. Interiér katedrály byl dokončen roku 1381. Tehdy se začalo i s umisťováním vitráží. Transept spolu s kněžištěm původního románského kostela přežily v nezměněné podobě až do konce 15. století. Koncem 15. století započata výstavba severního i jižního transeptu. Chór katedrály byl dokončen v roce 1520. V roce 1764 byla plánována přestavba kostela, ke které však naštěstí nikdy nedošlo, protože podle plánů by byly zničeny výjimečné prvky původní středověké stavby. Stavba byla poničena požárem v roce 1877. Při opravě se podařilo zbavit stavbu příměsí z 18. století a obnovit tak její gotický styl..