Siedlęcin

Patu věže těsně obíhala až 4 metry vysoká hradba, která byla snesena v roce 1840. K opevnění patřil také částečně zachovaný zavodněný příkop. Nad dvoudílným sklepem se nacházejí plochostropá podlaží, jejichž stropy leží na ústupcích zdiva, přístupná po dřevěných schodištích. Ostění původních oken pochází ze 14. století, další okna přibyla po roce 1575. Tehdy věž vyhořela – stropní trámy 1., 2. a 3. patra nesou stopy požáru. Čtyři prevety jsou situovány na severní a východní stranu věže. Dnešní přístup do hradu je přes budovu usedlosti a malý dvorek. Do přízemí, které je asi 2 metry nad dnešním terénem, se vchází po schodech zakončených hrotitým portálem. Je rozdělené příčkou na dvě místnosti a původně bylo zřejmě osvětleno střílnovými okénky – dnes jsou tu malá čtvercová okna. Bývaly zde hlavně skladovací prostory. Z přízemí vedou schody dolů do dvoudílného sklepa s valenými klenbami, obě místnosti jsou osvětleny z jihu malými okénky. Sklepy jsou zřejmě mladší než samotná věž. První patro je také dvoudílné, na severu (v západní komoře) býval prevet, z něhož se zachovaly krakorce. V hlavní místnosti se nachází krb z doby po přestavbě – komnata po požáru plnila zřejmě funkci „teplé jizby“. Topeniště krbu je ve vedlejší místnosti, komín byl vyveden ven severní zdí na dvou kamenných konzolách. Druhé patro bylo původně rozdělené na velkou reprezentativní komnatu a dvě obytné komory. Větší z nich měla vložené dřevěné obložení a jde zřejmě o původní „teplou jizbu“ z doby před požárem. V hlavní místnosti se dochovala dvě okna ve výklencích se sedátky. Každá ze tří původních místností měla vlastní prevet. Dnes je v druhém patře jedna velká místnost. Stěny toho patra zdobí fresky představující část artušovského cyklu, konkrétně legendu o Lancelotovi. V centru je postava sv. Kryštofa, kterému po pravé ruce korzují dva páry. Nalevo jsou výjevy z legendy ve dvou pásech nad sebou. Na severní stěně je pak ještě mladší freska – náčrt turnajové scény. V jižním výklenku jsou postavy Davida a Šalamouna. Třetí patro je dnes také jednoprostorové a není známo jeho původní uspořádání. Je zde šest velkých oken, která pocházejí ze 16. století. I toto patro zřejmě bylo obytné. Čtvrté patro vzniklo po roce 1575 zrušením obranného ochozu s cimbuřím. Do proluk mezi stínkami byla zazděna okna a nad tím vystavěna střecha..

Později se v jeho vlastnictví vystřídali Schellendorfové, Wesinové, Zedlitzové, Nimptschové a Schaffgotschové. V roce 1575 věž vyhořela, od 18. století byla využívána jako špýchar. Sál v druhém patře je vyzdoben nástěnnými malbami technikou al secco a zřejmě pocházejí ze 40. let 14. století a jejich iniciátorem byl s největší pravděpodobností javorský kníže Henryk I. Za Redernů byl podniknut pokus o jejich dokončení. Fresky byly objeveny v roce 1888 a několikrát byly konzervovány. Poprvé ještě v průběhu 19. století, naposledy v roce 1969..