Na skok k Panence do Skoků - díl první: zrození legendy

Rčení „panenko skákavá“ pravděpodobně zná většina z nás. Nemnozí ovšem vědí, že souvisí se zaniklou vesnicí nad Žlutickou přehradou a s uctívání mariánského obrazu, který je považován za zázračný.

kostel Navštívení Panny Marie ve Skocích
kostel Navštívení Panny Marie ve Skocích
© Milan Caha, 04/2018

Sen sedláka Lienerta

páter Johannes Rick na portrétu z roku 1744
páter Johannes Rick na portrétu z roku 1744
© Jiří Schirl, 2020
Až do roku 1717 nebylo toto místo ničím pozoruhodné. Vesnici Skoky, která tu stála pravděpodobně od středověku, poprvé a na dlouho i naposled zaznamenaly úřední listiny v roce 1513. Postupně, a pravděpodobně pokojně, se v ní léty měnilo národnostní složení obyvatel, v původně české vsi se začali usazovat Němci. Snad to souviselo s útlumem těžby rud v Krušných horách či Slavkovském lese, jistě to však nevíme. Každopádně tato skutečnost měla pro osud vesnice fatální důsledky o několik set let později. Ale nepředbíhejme a vraťme se do roku 1717. Jedné noci se místnímu sedlákovi Adamu Lienertovi zdál sen. Zjevila se mu v něm Panenka Marie a připomenula mu slib, který dal spolu s devíti sousedy faráři Johannu Rickovi. Na žlutické faře někdy počátkem roku 1717 slíbili, že si ve vesnici, ze které bylo do kostela daleko a kterou v zimě často odřízl od světa sníh, postaví kapličku. Sedláci na svůj slib šťastně zapomněli, a tak až živý sen přiměl Adama Lienerta k činu.
místo kde stával statek Adama Lienerta
místo kde stával statek Adama Lienerta
zeď v popředí je (snad) poslední dochovanou částí statku
© Milan Caha, 2018
Ráno vstal, vzal jednoho ze svých čtyř koní a odvedl ho do nedaleké Toužimi. Tam koně za 25 zlatých prodal a za stržené peníze si sjednal zedníky na stavbu kapličky. A protože cestou do města našel tři krejcary, řádně hned dílo spolu zapili. V Toužimi pak ještě zašel do kostela, kterému věnoval jeden z nalezených krejcarů a zastavil se i u místního malíře, měšťana Johanna Wolfganga Richtera, u kterého objednal do kapličky kopii tehdy již proslulého a uctívaného obrazu Panny Marie Pomocné z německého Pasova.

Jak Panenka Turky od Vidně zahnala

obraz Panny Marie Pomocné v Pasově
obraz Panny Marie Pomocné v Pasově
© Jiří Schirl

Zázračný pasovský obraz je sám kopií staršího obrazu Panny Marie, namalovaného okolo roku 1514 Lucasem Cranachem staršíhm, jedním z nejznámějších německých renesančních malířů. V roce 1620 nechal děkan pasovského dómu Marquard, svobodný pán ze Schwendi cranachův obraz okopírovat a kopii vystavil k veřejnému uctívání v kapli, pro Madonu speciálně postavené na pasovském Mariánském vrchu. V roce 1683, když byla Vídeň obležena Turky, se do Pasova uchýlil císař Leopold I. Habsburský s chotí Eleonorou Magdalenou Falcko-Neuburskou. Císařský pár pilně obraz navštěvoval a modlil se za odvrácení osmanské hrozby. Když se Křesťanské alianci podařilo s „mariánskou pomocí“ Turky u Vídně porazit a ukončit tak tureckou expanzi do střední Evropy, pasovský obraz byl prohlášen státním ochranným obrazem habsburské monarchie. Papež Inanocenc XI. na jeho počest zavedl nový mariánský svátek, slavený 12. září, Pasov se stal vyhledávaným poutním místem, a obrazy Panny Marie Pomocné začaly být uctívány v řadě zemí.

Úředně ověřené zázraky

obraz Panny Marie Skokovské
obraz Panny Marie Skokovské
© Milan Caha, 2018
Netrvalo dlouho a obraz i kaplička na skokovské návsi byly hotovy. Obraz stál 9 zlatých a malíř Richter za ně odvedl poctivou práci. Kromě samotné Madony na kopii zachytil i rám a část pasovského oltáře. Kaplička byla slavnostně vysvěcena 29. září 1717 jejím iniciátorem, žlutickým děkanem a tepelským premonstrátem páterem Johannem Norbertem Rickem. Kaplička byla postavena ze smíšeného zdiva, 4 sáhy dlouhá a 2 sáhy široká (cca 7 x 3,5 m), v interiéru klenutá a zastřešená šindelem. Měla i malou věžičku, ve které visel zvon ulitý v Praze. Do Skoků začali k obrazu přicházet s prosbami o přímluvu věřící ze stále širšího okolí. Od počátku bylo součástí rituálu kromě modlitby i to, že se věřící obrazu dotkli rukou. A jejich modlitby, zejména za uzdravení, byly často vyslyšeny. Na podzim 1732 přijela do Skoků vyšetřovací arcibiskupská komise, která 11 dní shromažďovala svědectví poutníků. Zaznamenala několik uzdravení lidí, uzdravení dobytka, ochránění úrody před kroupami a odpuštění poplatku za dříví. Obraz byl na základě šetření prohlášen 28. listopadu 1733 za dobrotivý a dobročinný, nikoliv však za zázračný a milostný. To ovšem nijak nesnížilo úctu a víru v jeho zázračné vlastnosti, pro které k němu přicházely stále větší zástupy poutníků. V roce 1734 byl v kapli zřízen oltář a začaly se zde konat bohoslužby, a o dva roky později povolila pražská konzistoř konat do Skoků procesí. Roku 1737 dorazilo do Mariánských Skoků, tedy Maria Stock, 35.300 poutníků. Markrabě Ludvík Jiří z Baden-Badenu s manželkou Sibylou Augustou z Báden-Badenu, tehdejší skokovská vrchnost, se rozhodli nahradit kapacitně nedostačující kapli kostelem. Ale o tom až příště.

A perlička na závěr

O původní kapli se dochovaly velmi podrobné záznamy. Víme kolik a jakého materiálu kdo na její stavbu věnoval, známe její stavební podobu i inventář, víme, kolik poutníků ji kdy navštívilo. Nevíme ale s jistotou, kde kaple stála. Pokud se na to průvodců při prohlídce kostela zeptáte, možná vám ukáží (pravděpodobné) zbytky jejího zdiva. Bohužel toto místo zatím nebylo archeologicky prozkoumáno, aby se potvrdila či vyvrátila tato hypotéza, a tak si Skoky uchovávají tajemství i pro další generace návštěvníků.

místo, kde snad stála kaplička z roku 1717
místo, kde snad stála kaplička z roku 1717
zdivo nároží by mohlo být původním zdivem kaple, později na tomto místě stával místní obchod
© Milan Caha, 2018

Druhý díl: V dobách největší slávy.