Tragický příběh nešťastných sedláků na panství hraběte z Heissensteinu

Vypadají jako bratři. Ty dva kopce, dříve zvané Schwanberg a Schafberg (někde psaný Schaafberg), se podobají tvarem i výškou a odděluje je jen mělké údolí, kterým prochází silnice kolem hospodářského, kdysi hradního dvora. Jeden kopec má téměř plochý vrchol, z něhož vystupuje střep hradní zříceniny a opodál kaple sv. Máří Magdalény se špičatou věží. Druhý, o něco vyšší kopec má vrcholový hrb a před ním protáhlou planinu. Z ní do kraje září okrouhlá stavba, jakási rotunda. Je to připomínka tragické události.

Začínal rok 1680, jeden z nejhorších v historii Čech. Přes Uhry a Rakousko se do země připlížila černá smrt. Mor nemilosrdně kosil lidi ve městech po stovkách a tisících. Jen Praha prý napočítala přes 32 000 obětí. Ale to nebylo všechno. Přišel výbuch, který doutnal od konce třicetileté války. Noví majitelé panství byli většinou cizáci, kteří se zasloužili o potlačení českého stavovského odboje. Dlouhá válka těžce vyčerpala a vylidnila venkov. Zejména na západ Čech proudili noví obyvatelé z Bavorska a Saska. Ani to ale nestačilo. Práce na panském majetku si vyžadovaly růst robotní povinnosti, a to až za únosnou mez. Zatímco dříve povinnost roboty nepřesahovala dvacet dní v roce, teď už nestačilo ani 150. Někdejší pokora poddaných se změnila v nenávist a zoufalství a vůbec nezáleželo na tom, jestli nevolník byl Čech nebo Němec.

Když byly zmařeny naděje vkládané do jednání s císařem Leopoldem I., který nějaký čas pobýval se svým dvorem v Praze, vypukly v některých místech otevřené vzpoury, především na Frýdlantsku a Litomyšlsku. Také v západních Čechách od Žatce po Tepelsko se od počátku roku poddaní srocovali, ale většinou se otevřené rebelie neodvážili. Jen na jednom panství ke vzpouře skutečně došlo. Na panství Weseritz se do čela houfu o 500 hlavách postavil vážený sedlák Hans Muck. Míru zoufalství vzbouřenců dokládá vyprávění, jak se vyzbrojili dokonce několika primitivními děly vyrobenými z dutých třešňových kmenů, které zpevnili železnými obručemi.

Rebelie vypukla začátkem května. Když se dav přiřítil k zámku Weseritz, panstvo nebylo zrovna doma. Sedláci si tedy svůj hněv vybili na nenáviděných panských úřednících a zámek vyrabovali. Když se majitel panství Jan Kryštof Ferdinand hrabě z Heissensteinu o vypuknutí povstání dozvěděl, neváhal a požádal ihned o vyslání vojska. Pro sedláky už nebyla cesta zpět. Jejich houf se vydal hledat místo k obraně.

Byl 6. květen 1680 a blížil se večer. Za vzbouřenci se vydaly dvě setniny kyrysníků. V čele vojenských oddílů stál velitel jménem Kryštof, přesněji Kryštof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic, paradoxně stejnojmenný synovec šlechtice popraveného po potlačení stavovského povstání na Staroměstském náměstí. V dětství sice žil s rodiči v emigraci, ale v dospělosti se vrátil do Čech a jako katolík vstoupil do císařských služeb, kde to dotáhl na generála jízdy.

Svědkem střetnutí vojska a sedláků se měly stát právě ty dva vrchy, o nichž byla řeč na počátku. Sedláci byli zahnáni na planinu pod vrcholem vyššího z nich, tehdy nazývaného Schafberg. Není divu, kraj byl už vesměs německý. Útok na rebely začal se šestou hodinou večerní, když na ně vypálili dělostřelci z protějšího hradního kopce. Jak se dalo čekat, dřevěná selská děla se při prvním pokusu o výstřel rozpadla. Tomu, co se odehrálo, když dorazily dvě kumpanie jízdních, mezi nimiž byl i pan hrabě, se již nedalo říkat boj, spíš masakr nebo hromadná jatka. Za několik minut zůstalo na místě 49 mrtvých sedláků a dalších 20 těžce zraněných. Mezi kterými byl jejich vůdce Hans Muck, není jasné. Vojsko žádné mrtvé ani raněné nemělo.

Pohřby většiny obětí povstání na hřbitově u farního kostela sv. Václava ve vsi pod kopcem probíhaly až do 17. května. Mezi posledními pohřbenými byl Hans Muck, zřejmě tedy byl mezi raněnými a zemřel o několik dní později. Tak skončil nešťastný boj.

Snad už příštího roku začala na místě tragické srážky stavba kaple Smrtelných úzkostí Kristových. Paní hraběnka tak chtěla alespoň trochu ulehčit svému svědomí a uctít památku zabitých sedláků. Kaple byla vysvěcena až v roce 1696. To už panství patřilo hraběcí dceři Marii Kateřině. Ze založené nadace měla být financována každoroční zádušní mše v kapli vždy v poslední květnový den.

S koncem 18. století přišly špatné časy. V roce 1787 byla kaple z rozhodnutí císaře Josefa II. zrušena. Brzy zchátrala a změnila se ve zříceninu, jejíž stopy byly patrné ještě kolem roku 1900. Tehdejší majitel panství Karel Jindřich Arnošt František kníže z Löwensteinu, jehož rod na panství sídlil od roku 1712, se nechtěl smířit s nedůstojným stavem a přikázal roku 1903 kapli obnovit.

Knížecí stavitel Hubert Tippmann vybudoval na bojišti rotundu s lucernou, která byla slavnostně vysvěcena 13. července 1906 samotným pražským arcibiskupem Skrbenským z Hříště. Bohaté vybavení interiéru, k němuž patřily i silně zlacené svícny a sochy apoštolů s Kristem přenesené z hradní kaple na protějším vrchu, tu bylo až do roku 1945. Pak bylo rozkradeno a zničeno. V roce 1936 přibyla ještě nedaleko kaple kamenná mohyla. Český nápis na ní připomíná krutě potlačené povstání německých sedláků, ale i památník je obklopen vzrostlými stromy a keři.

Hans Muck pocházel z malé vesničky Hurz, nyní zvané Zhořec, tehdy tam žilo asi 40 poddaných. Dodnes to dokládají ojediněle dochované zpovědní seznamy z roku 1651. Tehdy byl do nich zapsán Hans Muck s manželkou Evou a bylo mu 22 let. V době povstání to byl už tedy rozvážný a vážený muž s vysokou autoritou, který překročil padesátku. Chátrající rotunda a památník na bojišti jsou to jediné, co ho dodnes připomíná. Hřbitov u kostela ve vsi pod kopcem byl už dávno zrušen a samotný gotický kostel sv. Václava po 700 letech už také nikdo nepotřeboval. Osvícení komunisté ho v roce 1960 nechali zbourat. K čemu by tu byl? Venkov je tu už léta zase vylidněný.

Časy se změnily. Místa v kraji mají zase česká jména. Centrum tehdejšího panství Weseritz se opět jmenuje Bezdružice, Schafberg je Ovčí vrch a na protějším vrchu se nacházejí zbytky hradu Švamberka, zvaného též Krasíkov. Hřbitov, na němž byly tehdy pohřbeny oběti selské rebelie se nacházel ve vsi Čeliv. Tato historická ves, doložená již roku 1115 při založení kladrubského kláštera, se i německy nazývala Tscheliv a dnes má jen desítku obyvatel stejně jako Zhořec (Hurz), kde kdysi hospodařil Hans Muck. Někdejší bezdružické panství je zase vylidněné podobně jako po třicetileté válce. Kaple Smrtelných úzkostí Kristových na Ovčím vrchu stojí opuštěná mezi stromy připomínajícími zpustlý sad. Poutník sem zabloudí jen málokdy. Je tu ticho a za slunečných dní krouží nad kopcem draví ptáci.

Použité zdroje:

Galerie