Adolf Kosárek – nešťastný malíř české krajiny

Důchodnímu v Herálci u Humpolce na panství Trauttmansdorffů se 6. ledna 1830 narodil nejmladší syn Adolf. Jeho rod žijící na Vysočině nesl od 17. století české jméno Kozárek. Důchodní  Antonín si ho jako první v rodě pod vlivem německého přepisu Kosarek či Kossarek upravil na Kosárek. O tři roky později se stal správcem poplužního dvora v Chlumku u Golčova Jeníkova.

Malý Adolf začal chodit do školy ve Vlkanči a pokračoval ve výborné vlastenecké škole v Kutné Hoře. Sotva mu však bylo 14 let, poslal ho otec na hospodářskou praxi ke kmotrovi, který se stal vysokým úředníkem na arcibiskupském statku v Dobřejovicích. Roku 1847, tedy v 17 letech, Adolf přešel jako písař na arcibiskupské panství v Rožmitále pod Třemšínem a zůstal tam dva roky, pak působil ve stejné funkci v Dolních Břežanech. Mimo úřední hodiny ho však účetnictví vůbec nezajímalo, byl stále někde v okolí a kreslil.

Psal se rok 1850. Kosárkův nadřízený při jedné revizi nalezl pod spisy množství kreseb a barevných skic, na nichž poznal známá místa v okolí. Kupodivu měl pochopení a doporučil novému pražskému arcibiskupovi Bedřichu Schwarzenbergovi, který právě nastupoval do funkce, aby nadanému mladíkovi udělil stipendium. Žádost byla podána koncem září a už v listopadu Kosárek nastoupil do zimního semestru na pražské Akademii. Tu tenkrát ovládali bavorští Němci z Mnichova. Ředitelem byl Christian Ruben a krajinářskou školu, kam se Kosárek přihlásil, vedl jeho švagr Max Haushofer. Haushofer i v Praze pilně maloval a postaral se o dobrou průpravu žáků, s nimiž každoročně v létě zajížděl také do milovaných Alp. Proto máme z té doby ve sbírkách mnoho obrazů různých českých malířů se scenérií alpských jezer a horských štítů.

Kosárek patřil mezi velmi pilné žáky a Haushofer ho považoval za nejnadanějšího. V roce 1853 se poprvé zúčastnil výstavy a jeho talent došel uznání. Na studiích poznal řadu spolužáků, z nichž nejbližší mu byl o 6 let starší rodák z Kosmonos Alois Bubák. Kosárek však žil velmi nuzně. Arcibiskupské stipendium činilo jen 120 zlatých ročně a v roce 1854 již skončilo. Mladý malíř se musel živit sám. Horečně pracoval, ale živořil.

V roce 1855 se Kosárek nastěhoval do podnájmu ke vdově Josefě Pokorné v domě U Černého beránka. Ten malostranský barokní dům stojí ve Valdštejnské ulici 150/4, téměř naproti velké jízdárně, která byla součástí rozlehlého sídla Albrechta z Valdštejna, vévody frýdlantského, a dnes slouží jako výstavní síň. Kosárek, který trpěl tuberkulózou, našel v chudé domácnosti obětavou péči. Když se na jaře 1858 jeho nemoc zhoršila, starala se o něj nejen bytná, ale i její dvacetiletá dcera Františka. Dopadlo to tak, že 27. září se musela urychleně konat svatba, aby očekávané dítě nebylo nemanželské. Kosárkovi šel za svědka přítel-malíř Alois Bubák. Už 2. listopadu se narodila dceruška a dostala jméno po mamince. Kosárkův stav se sice potom načas zlepšil, ale v průběhu následujícího roku nemoc útočila znovu. Tělo podlomené celoživotní bídou jen těžko odolávalo a to nejhorší přišlo na podzim. Po šestidenním úporném boji 29letý malíř nakonec 30. října 1859 nemoci podlehl. Byl pohřben na malostranském hřbitově, který býval daleko za hradbami, ale dnes leží na hranici Smíchova a Košíř. Bylo to právě v den prvních narozenin malé Františky.

Kosárkova 21letá vdova zůstala přes 10 let sama, snad ji podpořili někteří Adolfovi umělečtí přátelé. Nakonec se znovu provdala za malíře porcelánu Karla Augusta Rösslera. Brzy potom zemřela dcerka Františka, která svého otce nikdy nepoznala. Bylo jí šestnáct let.

Na domě U Černého beránka připomíná nešťastného malíře od roku 1960 kamenná pamětní deska s chybným datem úmrtí, pomalu zanikajícím nápisem a Kosárkovým reliéfem z černého mramoru, dílo výtvarnice Hany Wichterlové, jejímž bratrem byl proslulý chemik a vynálezce Otto Wichterle. Té desky si málokdo všimne. Kosárkovo dílo se však stalo pokladem české krajinářské tvorby.

Říká se, že známý obraz Josefa Mánesa Švadlenka byl inspirován Kosárkovou rodinou. Dívka šijící si svatební šaty je údajným portrétem Františky Pokorné, nevěsty Mánesova přítele a malíře Adolfa Kosárka, který v době své svatby byl již těžce nemocen tuberkulózou. Obrázek Panny Marie Karlovské visící na zdi byl narážkou na její těhotenství a ptáček, puštěný z klece, předznamenáním jejího osudu.

Použité zdroje: