Příběh jednoho loupeživého rytíře z Plzeňska a Tachovska

Stával za vsí u cesty ke švamberskému dvoru, zvanému Krasíkov. Během staletí se ves rozrostla a tak nyní stojí skromně ve vedlejší uličce u plotu zahrady jednoho z posledních domků. Je malý, nenápadný a zdobí ho žlutavý lišejník. Nikdo už si ho nevšímá, přestože připomíná vraždu.

Celá staletí patřili k nejpřednějším českým šlechtickým rodům. Pánové ze Švamberka se pyšnili znakem stříbrné labutě v červeném poli. Byl to rod velmi rozvětvený. Kromě hlavního a nejbohatšího rodu žila celá řada vedlejších rodových větví jako nezámožní rytíři na prostých tvrzích a dvorcích. Jedna z takových větví si říkala Bavorové nebo Bavůrkové ze Švamberka. Pan Jan Bavůrek ze Švamberka žil se svou milenkou ve dvoře na plzeňském předměstí pod kostelem Všech svatých, právě když začínalo 16. století. Dnes tam leží plzeňská čtvrť Roudná.

Vláda krále Vladislava Jagellonského sice nebyla slavná, ale přinesla českému království klid. Celá desetiletí se zemi vyhýbaly války, dařilo se řemeslům i obchodu, lidé si mohli užívat života. Pan Bavůrek patřil k těm, kteří si života užívali plnými doušky. Byl vždy velmi rád tam, kde se čepovalo pivo a víno, a jeho oblečení muselo být podle poslední módy. Český krejčí byl pod jeho úroveň. Protože si to mohl dovolit, zval si krejčího z Německa, aby mu ušil to, co nejnovějšího se právě nosilo za hranicemi. Potom si pyšně vykračoval v pestrobarevných kalhotách s nohavicemi pod kolena mnohokrát podkasanými, stejné byly i jeho rukávce. Na hlavě mu seděl placatý biret bohatě zdobený peřím. Největší pozdvižení však způsobovaly boty, jejichž špičky se tak rozšiřovaly, že připomínaly kravskou tlamu. Z úsměšků sousedů si pan Bavůrek nic nedělal, ostatně se mu spíše vyhýbali. Pan Bavůrek byl totiž člověk nesnášenlivý, hašteřivý a škodolibý. S oblibou vyhledával hádky a každá maličkost mu byla dobrou záminkou, aby tasil svůj meč. Začas přetekl pohár trpělivosti i městským radním. Představitelé města Plzně si pana Bavůrka pozvali a žádali, aby jim slíbil, že přestane vyhledávat hádky a půtky se svými sousedy. Ten to sice slavnostně učinil, ale jeho sliby byly skutečně jen chyby. Nic se nezměnilo, pan Bavůrek žil dál podle svého. Ve svém dvoře choval mnohem více ovcí, než bylo městem povoleno. Vlastní pozemky k tomu nestačily a tak se jeho stádo klidně popásalo na cizích loukách.

Když Bavůrkovy ovce spásly trávu na loukách boleveckých sedláků a pustily se i do obilí na jejich polích a rytířovy výtržnosti v plzeňských hospodách neustávaly, rozhodli se plzeňští radní k ráznému kroku. Na radnici panu Bavůrkovi oznámili, že ho pro opakované prohřešky vypovídají z města. Bude-li přistižen na jeho území, zle se mu povede. Pan Bavůrek se vrátil do svého dvora pln zlosti. Městu a všem jeho obyvatelům přísahal krutou pomstu. Hospodaření ve dvoře přenechal své milé, osedlal koně a opustil Plzeň. Doprovázelo ho několik služebníků, podobných výtečníků jako on. Zamířili k západu a usadili se na tvrzi Křínov nad pravým břehem Kosího potoka. Psal se rok 1506.

Pan Bavůrek byl dost bohatý na to, aby si mohl platit zvědy. Dobře proto věděl, kdy a kudy budou cestovat plzeňští kupci. Těm začaly těžké časy. Když je přepadla Bavůrkova banda, přišli o zboží, dobytek a vozy a byli rádi, že zachránili holý život. Msta pana Bavůrka byla skutečně krutá. Brzy mu začalo být jedno, odkud nešťastníci pocházejí. Jeho kumpáni přepadali všechny kupce na cestách, loupili a neštítili se ani vraždy. Křínovská tvrz se stala obávaným hnízdem loupeživého rytíře.

Řádění rytíře Jana Bavůrka nenechalo klidnými ani další města. Plzeňská městská rada vysílala posly do všech stran a shromažďovala svědectví o všech postižených loupeživou bandou. Nakonec nebylo zbytí. Plzeň se spojila s klatovskými, sušickými, domažlickými a stříbrskými a společně s nimi vypravila houf ozbrojenců ke křínovské tvrzi.

Byl leden. Za branou tvrze odolával pan Bavůrek se svými druhy obléhatelům plných šest dní. Až rozsáhlý požár ho 25. ledna 1507 vypudil ven. Všichni obyvatelé tvrze byli zajati a v poutech odvedeni do Plzně. Začal soud. Dlouhou řadu žalob z Plzně, Prahy a mnoha dalších měst musel pan Bavůrek vyslechnout, dlouhá byla řada jeho zločinů. Marně jeho milá žadonila u soudců o milost nebo alespoň shovívavost. V dopoledních hodinách 4. února 1507 byl vynesen tvrdý, ale spravedlivý rozsudek. Hned poté byl vykonán. Šest Bavůrkových druhů bylo na náměstí oběšeno, rytíř sám byl jako šlechtic sťat.

Sotvaže Bavůrkova hlava dopadla na dlažbu plzeňského rynku, jeho milá se jako smyslů zbavená rozběhla domů do dvora. Našli ji oběšenou v obytné světnici. Přes všechny zločiny nepřestala svého rytíře milovat.

Původně stával za vsí u cesty ke švamberskému dvoru. Během staletí se ves rozrostla a tak nyní stojí skromně ve vedlejší uličce u plotu zahrady jednoho z posledních domků Kokašic pod hradem Krasíkovem. Je malý, nenápadný, hrubě otesaný a zdobí ho žlutý lišejník. Skoro nikdo si ho už nevšimne. Říká se tomu smírčí kříž. Lidé mu říkají Bavůrkův kříž, protože prý stojí na místě, kde Bavůrkova loupeživá banda přepadla a zabila syna plzeňského kupce Ermelause Palečka nebo snad Plačka. Kdo ví, jak se vlastně správně jmenoval, ale ono na tom tolik nezáleží, vždyť od té doby uplynulo už půl tisíciletí.

Dnes se v sousedství Kokašic a hradu Krasíkova nacházejí známé Konstantinovy Lázně. Ty ale tento příběh neznají, vznikly až o tři staletí později. Bavůrkova loupežnická tvrz v Křínově zanikla beze stopy. Prý na jejím místě stojí místní kaplička. Vesnička Křínov (dříve něm. Grünau) je nyní místní částí města Planá u Mariánských Lázní.

 

 

 

Použité zdroje: