Rathcoffey

Branský dům je s velkou pravděpodobností právě ten zmiňovaný v soupisu věna Dame Anastázie Woganové v roce 1417. Jde o dvoupatrovou obdélnou stavbu se zachovalým vnitřním portálem branského průjezdu, který svou výškou zabírá přízemí a první patro. Průjezd byl natočen severozápadním směrem, vnější portál byl o něco nižší než ten vnitřní. Průjezd zabíral jižní polovinu stavby, v té severní byly obytné místnosti, ta v prvním patře byla valeně klenutá. V druhém patře byla nejspíše jedna velká místnost. Jižně od vnitřního portálu brány je na úrovni prvního patra úzký vstupní portál. Ten umožňoval vstup do velmi úzké místnosti po pravé jižní straně průjezdu. Stejně úzká místnost, snad vrátnice, byla také v přízemí. Zříceniny zámku stojí několik desítek metrů jihovýchodně od branského domu. Zámek je dvoupatrová stavba s delší osou ve směru východ-západ. Hlavní průčelí se vstupem je na jižní straně. Toto průčelí má na obou koncích rizality a mezi nimi je v přízemí klenutý vstupní vestibul, který v prvním patře sloužil jako balkón. Pozoruhodná je dále valeně klenutá místnost v severovýchodním nároží přízemí. Právě v ní se odehrává závěrečný souboj ve filmu Hrabě Monte Cristo (2002). Obvodové zdi místnosti mají sílu 1.9 m a patří starší stavbě, která byla zakomponována do stavby zámku. Délka místnosti je 15,5 m, šířka 6,18 m. V jejím středu jsou pozůstatky dvojitého zděného krbu, který spolu se zaniklou příčkou dělil místnost na dvě. V jižní zdi místnosti jsou patrné dva výklenky. Jeden z nich má zachovalý okenní otvor, který byl ponechán při stavbě zámku a bylo jím možno nahlížet do vstupního vestibulu na příchozí hosty. Jakou podobu a rozlohu měl původní hrad, dnes není známo. Hradby zanikly a příkopy byly dokonale rozorány. Vzhledem ke vzdálenosti obou stojících staveb byl vnitřní prostor hradu poměrně veliký. Zajímavé je, že hrad nebyl postaven na vrcholu kopce, ale v jeho mírně klesajícím jihovýchodním svahu. Památka je i dnes označována jako hrad, Irové ostatně pro zámecké stavby v Irsku slovo zámek (francouzské slovo chateau) nepoužívají. Zámek samotný (po vyloučení branského domu) je pak také označován jednoduše jako dům (house). Zatímco zámek je majetkem majitele pole a rozpadá se, branský dům patří státu a je zakonzervovaný. Západně od zámku dosud stojí obvodová zeď původní obezděné zahrady..

Panství Rathcoffey vzniklo po normanském záboru oblasti v roce 1171. Jeho majitelem se stal Jan de Hereford. Po roce 1200 se Eve de Hereford provdala za Valtra de Rochford a společně žili v blíže nespecifikovaném sídle na kopci Rathcoffey. Na přelomu 13. a 14. stol. linie Rochfordů vymřela Jindřichem Rochfordem a panství přešlo na korunu. Po smrti Jindřichovy vdovy Alžběty v roce 1317 pak přešlo na Jana Wogana. Ten byl královským místodržícím a získal mnoho statků v hrabství Kildare. Jeho potomci přestavěli starší sídlo na kopci Rathcoffey na hrad. Písemně je hrad doložen v roce 1417, kdy je uváděn v soupisu věna Dame Anastázie Woganové. Mimo jiné se uvádí, že jí patřil branský dům hradu, snad právě ten, který na místě stojí dodnes. Znovu je hrad zmiňován v roce 1453, kdy jej dobylo vojsko Richarda Wogana. Hrad do té doby držela jeho sestřenice Anna Eustace. V závěru 15. stol. bylo stavěno zemní opevnění Koloví, anglické državy kolem Dublinu na východě Irska. Nad zbytkem Irska totiž anglická koruna ztratila moc. Hranice Koloví tehdy vedla napříč panstvím Rathcoffey. Hrad se tak stal součástí tohoto opevnění. V roce 1580 se Vilém Wogan účastnil katolické vzpoury proti protestantské reformaci. Byl za to popraven a jeho majetek byl zkonfiskován. Woganům se ale vzápětí podařilo získat panství zpět. V roce 1641 začala irská vzpoura proti anglické nadvládě. Mikuláš Wogan se přidal na stranu rebelů. V následujícím roce vyslala vláda v Dublinu proti hradu Rathcoffey vojsko. Po obléhání se posádka hradu vzdala, byla ale odvedena do Dublinu a tam popravena. Dlouho nebyl znám osud civilního obyvatelstva, které se na hradě před příchozím vojskem ukrylo. Teprve v 19. stol. byly nedaleko hradu nalezeny četné kosterní pozůstatky lidí. Obě strany v této době spáchaly krutosti na civilním obyvatelstvu. Mikuláš Wogan nebyl zatčen a dále se účastnil Irské konfederační války. Oliver Cromwell, velitel anglického parlamentního vojska, mu pak v roce 1649 veškeré jeho majetky zabavil. Woganům byl jejich majetek znovu vrácen během restitucí v šedesátých letech 17. stol. V roce 1785 prodal Richard Wogan Talbot panství Rathcoffey Archibaldu Hamiltonu Rowanovi. Archibald nechal na místě hradu postavit dnešní jednokřídlý zámek. V roce 1794 byl uvězněn za své politické aktivity, z vězení ale utekl a odjel do exilu. Zámek se nakonec stal majetkem jezuitů. Z dobových fotografií je ale patrné, že už na začátku 20. stol. nebyl obýván a dlouhou dobu byl pustý. Jezuité nakonec v sedmdesátých letech 20. stol. prodali zámek i s okolními pozemky místnímu farmáři. Tím byl jeho osud zpečetěn. Z bývalého parku se stalo orné pole a ze zámku zřícenina. Jen dva stromy u zámku to zázrakem přežily. Rozorána byla dokonce i původní příjezdová cesta od východu. Rathcoffey je možno vidět v závěrečné scéně filmu Hrabě Monte Cristo (2002), kde dochází k poslednímu souboji ve zříceninách zámku a na poli před ním..