Kylemore Abbey

Říká se, že Mitchell Henry a jeho manželka Margaret ve zdejší krajině strávili líbánky a dokonce měli pronajatý dům Kylemore Lodge, který stál na místě dnešního zámku. Margaret se zde natolik zalíbilo, že projevila zájem zde zůstat natrvalo. Proto se Mitchell Henry rozhodl zakoupit velké pozemky v okolí a postavit honosný zámek. Stavba zámku, který navrhl James Franklin Fuller, začala v r. 1867. Našlo tu práci 100 mužů z okolí a Mitchell Henry tak pomohl zdejšímu kraji zbídačenému velkým hladomorem. Zámek byl postaven za pouhé čtyři roky nákladem přes 29.000 liber. Zaujímá plochu 3.700 m². Byl postaven ze žuly a vápence. K dispozici bylo 33 pokojů, 4 koupelny, 4 salonky, sál, kulečník, knihovna, studovna, školní místnost, kuřácká místnost, zbrojnice a různé kanceláře a rezidence domácího personálu pro komorníka, kuchaře, hospodyně a další zaměstnance. Margaret si bohužel tohoto luxusu příliš neužila, protože v roce 1874, pouhé tři roky po dokončení zámku zemřela během rodinné dovolené v Egyptě na úplavici. Byla pohřbena do rodinné hrobky nedaleko zámku. Kromě vlastního sídla byly totiž postaveny ještě další budovy, především novogotická katedrála z r. 1881 a rodinné mauzoleum. V něm jsou nyní uložena těla Mitchella Henryho, jeho manželky Margaret a jednoho synovce. V r. 1903 se Mitchell Henry rozhodl zámek se všemi pozemky prodat. Od r. 1909 patřil vévodovi z Manchesteru, který tam žil několik let. Jako hazardní hráč se však tak silně zadlužil, že byl donucen majetek prodat. V r. 1920 koupily stavbu benediktinské jeptišky poté, co musely během 1. světové války uprchnout z belgického města Ypres, a přeměnily ji na klášter Kylemore Abbey (irsky Mainistir na Coille Móire). Benediktinky v Kylemore pokračovaly v nabídce vzdělání katolickým děvčatům, otevřely zde mezinárodní internátní školu a založily i denní školu pro dívky z této lokality. Jejich škola tu působila téměř století, ale v červnu 2010 byla nucena svou činnost ukončit. Ve vzdálenosti cca 1,5 km je viktoriánská zahrada Walled Gardens, kterou benediktinská komunita obnovila a od 70. let 20. stol. zpřístupnila veřejnosti. Dopravu k ní zajišťuje autobus.

Na autobus čekáme, přístřešek ale nemáme. Útěk se nám nedaří, Connemara nám to ještě zavaří. Počasí je pěkný hnus, kde je ten hloupý autobus?

Pomalu tu zmokáme, na dopravce se hněváme. Bunda mi celá mokne, jeden se tu z toho zcvokne. Voda mi teče do trička, v hlavě se mi rodí tato básnička. Do dáli upřeně hledíme, o brzký příjezd autobusu boha prosíme. Zarosily se mi hodinky, už mám také mokré trenýrky, hlavně že jsem si ráno obul holínky. Kamarádovi nohavicemi voda dolů teče, tak si kalhoty rovnou svleče. Konečně do autobusu sedáme, zlobit se prý nemáme, tak raději suché oblečení v batozích hledáme. Mraky se najednou rozejdou, slunce svítí, ven se nám chce opět jíti. Je to tady jako v ráji, suché oblečení ale nemáme, tak jsme v háji..