Lismore Castle

Má čtyři křídla soustředěná kolem mírně lichoběžného nádvoří. Nepravidelný tvar nádvoří a nesourodá zástavba severozápadní části zámku nad řekou napovídají o existenci staršího sídla. Vstupní brána je ve středu jižního křídla, v branské věži z roku 1615. Ta tedy pochází z nejstarší fáze výstavby zámku. Velmi zajímavý je portál brány, jde totiž o románský triumfální oblouk původem nejspíše ze zaniklého kostela Panny Marie v Lismoru. Ten stál přibližně 200 m jižně od zámku. Portál brány si může veřejnost volně prohlédnout. Příjezdová cesta je z obou stran lemována zdmi zámecké zahrady z roku 1626. Přibližně 80 m před zámkem ji přetíná o samotě stojící dvouvěžová brána z let 1631-1632. Branský průjezd je sevřen mezi dvěma čtvercovými věžemi. Ty ale neposkytují žádné flankování brány, jejich efekt je čistě estetický. Právě v průjezdu této první brány je placený vstup do zámecké zahrady. Ta je velmi populární u zahraničních turistů. K nárožím zámku byly při přestavbě v 19. stol. přistavěny čtverhranné věže. Ty stojí poněkud stranou jednotlivých nároží. Základový kámen jihozápadní věže Carlisle byl položen dne 24. 9. 1855. Z ní mohlo panstvo obdivovat zahradu. Nejvíce stranou je severozápadní věž. Toto nároží zámku totiž obsahuje starší stavby. Jednou z nich může být hodovní sál, který vznikl přestavbou kaple středověkého biskupského paláce. Před západním průčelím zámku stojí kónická válcová věž z lomového kamene. Místní informační tabule uvádí, že ji postavil princ Jan v roce 1185. Zámecká webová stránka (www.lismorecastle.com) ji klade do 13. stol. Věž může připomínat české hradní bergfrity, ty ale na hradech v Irsku a Británii neexistují. Je proto velmi nepravděpodobné, že by ji postavil princ Jan. V Irsku jsou dva druhy věží vzdáleně podobné bergfritům. Jsou to románské klášterní kruhové věže a holubníky. Klášterní kruhové věže jsou většinou mnohem užší. Holubníky jsou širší, zato ale mnohem nižší. Věž na Lismoru má plnou výšku a mírně převyšuje západní křídlo zámku. Stavebně-historická analýza zámku a věže nejspíše neexistuje. Za daného stavu vědomostí a vzhledem k historii místa nelze vyloučit její klášterní původ..

Carthage). Z tohoto opatství vzápětí vzešli další učenci sv. Cataldus a sv. Cuanna. Z opatství pochází dosud zachovalá biskupská berla, známá jako Lismore Crozier. Nápis na berli uvádí, že byla vyrobena pro biskupa z Lismoru Nialla Mac Mic Aeducana (1090-1113) řemeslníkem Neachtainem. Bohatě zdobená berla je ve skutečnosti bronzový obal, ve kterém se nachází starší dubová hůl. Ta údajně patřila zakladateli opatství sv. Mochudovi (www.museum.ie). Berla je dnes k vidění v Národním muzeu v Dublinu. Byla spolu s Knihou z Lismoru (Book of Lismore) objevena na zámku v roce 1814. Kniha pochází ze začátku 15. stol. a pojednává o životě irských svatých. Je v ní také překlad cestopisu Marca Pola. V roce 1111 církevní kongres v Rathbreasilu ustanovil Lismore jako jedno ze dvaceti čtyř diecézních center v Irsku. Místní kostel byl vysvěcen v roce 1166. V roce 1171 se v opatství pozdržel král Jindřich II. Anglický při své cestě po Irsku, kdy se stal oficiálně prvním anglickým vládcem Irska. Jeho syn, princ Jan, (budoucí král Jan Bezzemek, 1199-1216), údajně nechal v roce 1185 opatství upravit na hrad. Po zbytek středověku sloužilo jako sídlo biskupů z Lismoru. V roce 1579 bylo sídlo poškozeno během druhé Desmondské rebélie proti anglické koruně (1579-1583). Mocný rod Desmondů do té doby ovládal většinu jihozápadu Irska. V roce 1583 jim byly državy zkonfiskovány. Lismore pak v roce 1590 připadl Valteru Raleigh. V roce 1602 jej získal koupí Richard Boyle, stejně jako nedaleký hrad Mocollop. Richard zahájil rekonstrukci zpustlého sídla. Z této doby pocházejí obě vstupní brány dnešního zámku a některé jeho přízemní části. V roce 1626 vznikla zámecká zahrada, která si dodnes uchovala svůj původní rozvrh. Původní je také obvodová zeď zahrady s baštami. V roce 1645, v době Irské konfederační války (1641-53), zámek obsadilo irské vojsko. V roce 1650 je uváděn jako zřícenina. Do konce 17. stol. byl zámek opraven, během 18. stol. ale opět chátral. V roce 1753 se Charlotte Boyle provdala za markýze z Hartingtonu, od roku 1755 čtvrtého vévodu z Devonshire. Zámek tak přešel sňatkem na své současné majitele. Vilém Cavendish, šestý vévoda z Devonshire (zemřel 1858), zahájil v roce 1811 novogotickou přestavbu zámku do podoby, v jaké jej známe dnes. V roce 1814 byla při opravách objevena výše zmíněná biskupská berla z přelomu 11. a 12. stol. a kniha ze začátku 15. stol. Vápencové kvádry na stavbu byly dováženy z Anglie. Současným majitelem zámku je od roku 2004 Peregrine Cavendish, dvanáctý vévoda z Devonshire. Vévoda žije v Anglii, o zámek se stará jeho syn a dědic Vilém Cavendish. Součástí vévodova irského panství je přibližně 3237 hektarů (8000 akrů) půdy kolem Lismoru a 20 mil dlouhý úsek řeky Blackwater s rybářskými právy. (www.independent.ie, Kim Bielenberg, Anglo-Irish lords of the manor cling on to their big estates, 24.09.2016). Na zámku byla natáčena část dobového filmu Northangerské opatství (2007)..