Maynooth

Přibližně 1 m silná vrstva pahorku byla odhalena v roce 1996 při archeologickém výzkumu v interiéru donjonu. Pahorek chránil hrad před povodněmi. Na jeho vrcholu byl nejdříve v 80. letech 12. století a nejpozději na samém začátku 13. století postaven obdélný románský donjon o rozměrech 22,6 m (SZ-JV) x 19,4 m (JZ-SV). Síla zdí je 2,1 m. Přízemí bylo původně plochostropé, v prvním patře byl velký sál a soukromý pokoj majitele hradu. Střecha byla zapuštěná pod ochozem s cimbuřím. Pod ochozem byla navíc po celém obvodu donjonu v síle zdi kasemata se střílnami. Ta je stále patrná na východní straně. Vstupní portál byl v prvním patře na severním konci severovýchodního průčelí 6,3 m nad zemí. Portál chránil nedochovaný zděný schodišťový přístavek. Jeho existenci naznačuje šmorcování v průčelí donjonu. V prvním patře přístavku mohla být hradní kaple, přístupná dalším portálem v severovýchodním průčelí donjonu. Podobný schodišťový přístavek se dochoval například na anglickém hradě Newcastle upon Tyne. Do přízemí donjonu byla v 15. století vložena dvojice valeně klenutých místností s příčkou. V bednění byla při stavbě kleneb použita košatina. Přízemí sloužilo jako skladiště. Při stavbě donjonu v něm byla vyhloubena studna. Donjon byl proto plně soběstačný a samostatně bránitelný. Čtverhranné donjony byly v anglické hradní architektuře běžné v 11. a 12. století. Stavba anglonormanských (anglických) kamenných hradů ale v Irsku začala teprve v 70-tých letech 12. století. Čtverhranné donjony byly proto v Irsku posledním projevem tohoto hradního typu. Dnes je uvidíme pouze na hradech Trim, Carrickfergus a Maynooth. Kamenný hrad byl postupně rozšířen do půdorysu velikého obdélníku o stranách přibližně 105 x 80 m. Jádro hradu s volně stojícím donjonem zaujalo jeho severní polovinu, předhradí jižní polovinu. Delší osa obdélníku byla orientovaná ve směru SSZ-JJV. Na východní straně jej nadále chránil potok John Slade River a na severní straně řeka Lyreen. Na západní a jižní straně stačilo vyhloubit vodní příkop. Jihovýchodní roh předhradí byl okosený korytem potoka. Právě zde stála první hradní brána. Z jádra hradu dnes stojí pouze donjon, jihovýchodní čtverhranná rohová věž a východní úsek hradby s pozůstatky podélné zástavby. Na jižní straně jádra hradu stojí zcela volně čtverhranná branská věž. Ta původně mírně vystupovala před hradbu, později se ale stala součástí zástavby podél jižního úseku hradby. Z celého předhradí dnes stojí pouze anglikánský kostel Panny Marie, který vznikl přestavbou původní hradní kaple. Ta stála v jihozápadním rohu předhradí. V 15. století k ní byla na západní straně přistavěna obdélná rohová věž, která dnes slouží jako kostelní věž. Při přestavbě v letech 1630-1635 byl hrad zpevněn drobnými bastiony. Podél jižní, východní a severní hradby jádra hradu stál trojkřídlý zámek. Předhradí bylo na jihovýchodní straně rozšířeno na protější břeh potoka. Hrad byl ale v roce 1647 znovu zpustošen a následně rozebírán na stavby ve městě. Východní částí předhradí dnes prochází ulice Parson Street. Z ohybu ulice odbočuje vozovka do univerzitního kampusu. Vozovka dělí hradní jádro od prostoru předhradí. Kostel Panny Marie proto stojí na její opačné straně naproti hradu..

Patrně jde o keltského boha moří, lovu a léčení, v keltské Británii známého pod jménem Nodens. Na místě hradu existovala osada s kruhovými chýšemi již v raném středověku. Toto nejstarší osídlení bylo později rozoráno polem. Anglonormané (Angličané) zahájili invazi do Irska v roce 1169. Dobyvatel Irska Richard fitz Gilbert de Clare (žil 1130-1176), druhý hrabě z Pembroku, přezdívaný Strongbow (Silný luk), daroval v roce 1176 oblast dnešního hrabství Kildare svému stoupenci Maurici FitzGerald (žil 1105-1176). Krátce nato byl postaven první dřevěný hrad. Druhý nejstarší syn Maurice FitzGeralda Gerald FitzMaurice FitzGerald (žil 1150-1204), první baron z Offaly, dal postavit obdélný hradní donjon. Gerald byl zakladatelem mocné rodové linie pánů z Kildare. U hradu vznikla tržní osada. (Geraldův starší bratr Tomáš se stal zakladatelem druhé mocné rodové linie pánů z Desmondu. Původním hlavním sídlem této rodové větve byl hrad Shanid, viz historie tohoto hradu). Jan FitzGerald (žil 1250-1316) se stal v roce 1316 prvním hrabětem z Kildare. Hlavním rodovým sídlem byl až dosud hrad Kildare, hrabě ale přenesl rodové sídlo na hrad Maynooth. V 1. polovině 14. století se zhroutila první anglonormanská (anglická) kolonizace Irska. Angličané pak až do 16. století kontrolovali pouze Koloví na východním pobřeží Irska. Hrad Maynooth chránil Koloví před irskými útoky. FitzGeraldové měli až do 16. století silnou autonomii. Hodně se poirštili. Během 15. století se přetahovali o politickou moc s hrabaty z Ormondu, kteří sídlili na hradě Kilkenny. V roce 1426 byl hrad Maynooth rozšířen a přestavěn. Gerald FitzGerald, osmý hrabě z Kildare (žil 1456-1513) a jeho syn Gerald FitzGerald, devátý hrabě z Kildare (žil 1487-1534) byli královskými místodržícími v Irsku. Desátý hrabě z Kildare Tomáš FitzGerald (žil 1513-1537) byl podle hedvábí v oblečení své družiny znám jako Hedvábný Tom (Silken Thomas). V roce 1534 se otevřeně vzepřel anglickému králi Jindřichu VIII. Tudorskému (1509-1547) a zaútočil na královský hrad v Dublinu. Útok byl ale odražen a Tomáš utekl. V roce 1535 proto anglické královské vojsko zaútočilo děly na hrad Maynooth. Hrad byl dělostřelbou pobořen a po deseti dnech obléhání dobyt. Hradní posádka byla před hradní bránou popravena. Hedvábný Tom se musel krátce nato vzdát a nakonec byl v roce 1537 spolu se svými pěti strýci v Londýně popraven. Anglický král dal v roce 1540 zkonfiskovaný hrad opravit. Rodové majetky byly nakonec vráceny Geraldu FitzGerald (žil 1525-1585), jedenáctému hraběti z Kildare. Ten si zachránil život útěkem do exilu. Do Irska se vrátil v době vlády anglické královny Marie I. (1553-1558). Hrad zůstal téměř sto let v ruinách. Teprve v letech 1630-1635 jej dal opravit Richard Boyle (žil 1566-1643), první hrabě z Corku. Hrad byl ale znovu zničen v roce 1647 během Irské konfederační války (1641-1653). Od té doby je pustý. FitzGeraldové se přestěhovali do svých zámků. Od roku 1748 sídlili také ve svém paláci Kildare House v Dublinu, později přejmenovaném na Leinster House (dnes sídlo irského parlamentu). Hrabata z Kildare byli od roku 1761 markýzové z Kildare a od roku 1766 jsou vévodové z Leinsteru. V Irsku dnes nic nevlastní a žijí v Anglii. Kapitola tohoto významného rodu se v Irsku ve 20. století uzavřela, jejich titul ale v Británii pokračuje. Vrátili se tam, odkud do Irska ve 12. století přišli. Hrad je od roku 1991 ve správě státní památkové péče OPW (Office of Public Works). V roce 1996 byl v interiéru donjonu proveden archeologický výzkum, který zachytil výše zmíněné raně středověké osídlení..