Linlithgow

Tuto vyvýšenou polohu využil ve 12. století královský dvorec a na začátku 13. století dřevěný anglický hrad s příkopem a palisádou. Právě po hradním opevnění je pojmenován dnešní zámecký park The Peel. Zámek má čtyřkřídlou čtvercovou dispozici s nádvořím a zasunutými čtverhrannými věžemi ve všech nárožích. Připomíná tak starší italské kastely a soudobé italské renesanční paláce. Není tvarově daleko ani od starších středoevropských kastelů, například hradu v Kadani. Nejbližším přirovnáním je ale moravský renesanční zámek Bučovice, ale bez nádvorních arkád. Ty by byly v drsném severském klimatu Skotska nevhodné. Můžeme zde zmínit také Bratislavský hrad. Tato dispozice je v Británii poměrně vzácná, kromě Linlithgow ji měl také soudobý anglický zámek Kirby Muxlow (Leicestershire). Kastelem italského vzoru (ze začátku 14. století) je obehnán románský donjon hradu Middleham (Anglie, North Yorkshire). Zámek Linlithgow je postaven z místního pískovce. Vznikal postupně ve čtyřech stavebních fázích. Vize čtyřkřídlého zámku vznikla teprve ve druhé fázi. První fáze s ním vůbec nepočítala, podřídila se patrně rozvrhu staršího hradu. To by vysvětlilo, proč východní strana zámku stojí ve svahu kopce. Jinak by byl celý posunutý více na západ. Jižním směrem posunutý nemohl být, tam stojí od středověku farní kostel svatého Michala. Ani věže kastelu ve všech nárožích nebyly plánovány najednou. Jakmile stály dvě věže, bylo logické postavit věž třetí a nakonec i tu čtvrtou. První stavební fáze byla zahájena Jakubem I. (1406-1437) po požáru hradu a města v roce 1424. V té době vzniklo celé východní křídlo a východní polovina jižního křídla. Právě východní křídlo stojí ve svahu kopce. Uprostřed má v přízemí branský průjezd. Vnější půlkruhový portál brány je vysoko nad zemí, původně k němu vedl dřevěný most. Dnes k němu žádný most nevede, je proto zvenčí nepřístupný. Nad portálem je v průčelí dvojice vpadlin pro stěžejky padacího mostu. Mezi nimi je bohatě zdobený královský erb Stuartovců. Na vnější straně vpadlin je dvojice vysokých nik, ve kterých byly původně sochy. Zadní konec průjezdu chránil hřeben. Vnitřní portál brány na straně nádvoří je také půlkruhový. Nadpraží má ozdobnou římsu, v koruně prohnutou do oslího oblouku. Nad portálem jsou tři zdobené niky, v nichž byly původně sochy reprezentující církevní hodnostáře, šlechtu a měšťany. Nad nikami je další ozdobná římsa. Oba její konce jsou ve čtvrtkruhu prohnuty dolů. Plochá střední část římsy je uprostřed mírně prohnutá do oslího oblouku. Výzdoba obou průčelí brány je provedena ve stylu pozdní gotiky, nadpraží obou portálů jsou ale projevem velmi raného novorománského slohu. Také velký sál v prvním patře nad průjezdem má na straně nádvoří půlkruhová okna, stejně jako mladší kaple v jižním křídle. Ke sjednocení oken v raném novorománském slohu došlo ke konci 15. století během třetí stavební fáze. V té samé době se ale začala na zámku uplatňovat i renesance, která je patrná v nádvorním průčelí jižního křídla. V přízemí východního křídla jsou po obou stranách průjezdu klenuté skladovací místnosti. Na severním konci je v severovýchodní věži kuchyně. Na jižním konci východního křídla a v tehdejší části jižního křídla byly soukromé královské pokoje. Honosný konec velkého sálu s královým hodovním stolem byl proto na jižní straně. Král s rodinou a nejvýznamnějšími hosty k němu přišel ze svých pokojů. Ostatní hosté vstoupili do sálu v jeho dolním méně urozeném severním konci. Tudy bylo také přinášeno jídlo z kuchyně ve věži. Druhá stavební fáze byla zahájena Jakubem III. (1460-1488). V době jeho vlády byla postavena zbylá západní část jižního křídla, jihozápadní věž a jižní polovina západního křídla. Právě v této době vznikl plán na stavbu čtyřkřídlého zámku, který dovršil král Jakub IV. (1488-1513) ve třetí stavební fázi. Ve východní polovině jižního křídla (z první stavební fáze) zřídil v prvním patře zámeckou kapli. Králové do té doby chodili na bohoslužby do sousedního farního kostela svatého Michala, který byl v 15. století také kompletně přestavěn. Kostel, stejně jako zámek, se stal směsí pozdní gotiky a velmi raného novorománského slohu. Spodní okna kostela jsou lomená, zatímco horní okna jsou půlkruhová. Zámecká kaple v této době dostala vysoká půlkruhová okna v boční jižní zdi naproti kostelu. Taktéž nová soukromá kaple v severozápadní věži je klasickou gotickou kaplí s arkýřem kněžiště, okna jsou ale opět půlkruhová. Chodby ve všech třech podlažích jižního křídla propojily obytné západní křídlo s východním křídlem reprezentačním (velký sál). Podél východního křídla byla postavena nová zděná bašta s drobnými flankovacími válcovými věžemi. Bašta měla hlavně reprezentační účel, navíc sloužila jako předbraní a maskovaná opěra severovýchodní části zámku. Ve čtvrté stavební fázi za Jakuba V. (1513-1542) byly definitivně dokončeny všechny věže kastelu. Jihovýchodní věž mohla vzniknout jako poslední. V jižním křídle byla kolem roku 1535 proražena nová brána s průjezdem, dnešní jediný vstup do zámku. Průjezd vznikl proražením obou kratších stěn jedné klenuté skladovací místnosti v přízemí zámku. Na nádvoří byla kolem roku 1538 postavena honosná renesanční kašna, ve které při zvláštních příležitostech teklo víno. Kašna byla při požáru zámku v roce 1746 vážně poškozena. Od roku 2005 je obnovena a občas v provozu, místo vína v ní ale teče jen nepitná voda. Mnohé její části jsou repliky. Vývoj zámku završila stavba nového severního renesančního křídla v letech 1618-1623 po zřícení původního křídla, ke kterému došlo 6. září 1607. V novém křídle byla tehdy módní dlouhá galerie (long gallery). Tato dlouhá místnost, v podstatě dlouhá chodba s krby, sloužila jako obrazárna..

Na ledovcovém jezeře pod zámkem existovaly nejméně dva crannogy, umělé kruhové ostrovy s chýšemi a dřevěným ohrazením. První písemná zmínka je z roku 1143, kdy skotský král David I. (1124-1153) věnoval kravské a ovčí kůže ze zdejších pastvin augustiniánům opatství Holyrood v Edinburghu. Král zde měl v té době sídlo, patrně jen lehce opevněný dvorec, u kterého vznikla první osada. Jeho nástupci Malcolm IV. (1153-1165) a Vilém I. Lev (1165-1214) zde oba potvrzovali listiny. 30. března 1296 zahájil anglický král Eduard I. (1272-1307) válku se Skotskem, která nakonec trvala tři století. První fáze války je známá jako první válka za skotskou nezávislost (1296-1328). Eduard I. byl věhlasný stavebník hradů, sídlo v Linlithgow přikázal přestavět na silnější hrad. Pro nedostatek času a peněz šlo patrně o dřevěné opevnění. Stavbou hradu byl stejně jako u všech ostatních Eduardových hradů pověřen mistr Jakub ze St. George. Ten přišel na anglický dvůr ze Savojska na výslovné přání krále. V roce 1301 byla v Linlithgow pro krále připravena královská komnata. Stavba hradu probíhala v letech 1302-1303. Angličané odtud útočili na hrad Stirling. V říjnu 1310 zde strávil týden anglický král Eduard II. (1307-1327). V roce 1313 hrad dobyli Skoti pod vedením krále Roberta Bruce (1306-1329). V roce 1337 přikázal skotský král David II. (1329-1371) poškozený hrad opravit. Znovu pak sloužil královskému dvoru. V roce 1371 se zde sešel skotský parlament při volbě nového krále. Tím se stal Robert II. (1371-1390), vnuk Roberta Bruce a první skotský král z dlouhé linie rodu Stuartovců. V roce 1424 hrad a město vyhořely. Král Jakub I. (1406-1437) se chopil příležitosti a začal na místě hradu stavět nový královský palác. V roce 1429 zde hostil biskupa z Remeše. V roce 1434 byla provedena výzdoba nového paláce. Král zde prostavěl 7000 liber, což byla desetina jeho veškerého přijmu. Jeho syn Jakub II. (1437-1460) udělal z paláce zbrojnici. Stavební práce obnovil až Jakub III. (1460-1488). V této době vznikl plán na stavbu dnešního čtyřkřídlého zámku. Stavbu dokončil Jakub IV. (1488-1513). Pracovali zde zedničtí mistři Mikuláš Jackson a Štěpán Balty. Sklenář Tomáš Pebles zasklil v roce 1512 okna velkého sálu. Francouz Gilyem nainstaloval v roce 1513 v kapli varhany. V roce 1503 se zde konala králova svatba s Margaretou, dcerou anglického krále Jindřicha VII. Tudora (1485-1509). Královna dostala zámek jako svatební dar. Anglie a Skotsko v té době uzavřely věčný mír, který ale trval jen deset let. V roce 1513 se obě království střetla v bitvě u Floddenu, ve které zahynul skotský král a 8000 jeho mužů. Zámek Linlithgow stál v půli cesty mezi královskými hrady Edinburgh a Stirling. Skotský král se zde proto se svým dvorem často zastavoval. Král Jakub V. (1513-1542) zahájil jeho renesanční přestavbu. Na stavební práce dohlížel Jakub Hamilton z Finnartu, který byl od roku 1526 zámeckým purkrabím. Královna Marie z Guise, druhá francouzská žena Jakuba V., prohlásila zámek rovným kterémukoli francouzskému zámku (Versailles v té době ještě nestál). Šlechta si ve městě stavěla vlastní šlechtické domy. Byla zde také francouzská a španělská ambasáda. 8. prosince 1542 se zde narodila královna Marie Stuartovna. Skotskou královnou se stala ve věku šesti dnů po smrti jejího otce Jakuba V. Král Jakub VI. (1567-1625) se sem uchýlil v roce 1585, kdy v Edinburghu řádila epidemie. Zámek ale v době jeho vlády pustl. Do roku 1603 zde vyrůstala jeho dcera, česká zimní královna Alžběta Stuartovna (1596-1662), manželka českého zimního krále Fridricha Falckého (1619-1620). V roce 1603 usedl její otec jako Jakub I. na anglický trůn, čímž byla obě království spojena pod jednoho panovníka. Král se pak ve Skotsku se svou rodinou více nezdržoval. Ráno 6. září 1607 mezi třetí a čtvrtou hodinou se zřítilo severní zámecké křídlo. Král navštívil zámek v roce 1617 a přikázal zbořené křídlo obnovit. Na stavbě pracoval zednický mistr Vilém Wallace v letech 1618-1623. Jde o jeden z předních projevů renesance ve Skotsku. Skotští králové si ale nové zámecké křídlo neužili, žili v něm pouze jejich purkrabí. K poslední královské návštěvě došlo 1. července 1633, kdy zde strávil jednu noc Karel I. (1625-1649). Během Anglické občanské války (1642-1651) mezi anglickým králem a parlamentem byl král Karel I. parlamentním vojskem poražen a v lednu 1649 popraven. Skotsko posadilo na trůn jeho syna Karla II. (1660-1685). Anglické parlamentní vojsko pod vedením Olivera Cromwella proto vtrhlo do Skotska, kde 3. září 1650 skotské royalisty v bitvě u Dunbaru porazilo. Po vyhrané bitvě se Oliver Cromwell ubytoval na zámku Linlithgow. Jeho vojsko postavilo okolo zámku dělové pozice. Karel II. byl o rok později poražen v bitvě u Worcesteru, na skotský a anglický trůn si musel počkat do roku 1660. Dělové pozice v okolí zámku byly během jeho vlády odstraněny, zámek byl ale v roce 1668 popsán jako převážně pustý. V roce 1679 se zde krátce ubytoval králův mladší bratr, budoucí král Jakub II. (ve Skotsku VII., 1685-1688). Tento poslední panovník z rodu Stuartovců byl z trůnu sesazen. V letech 1745-1746 se proto jeho vnuk Karel Eduard Stuart (1720-1788) pokoušel ve Skotsku získat zpět ztracený trůn. Zámek Linlithgow proto 31. ledna 1746 obsadilo britské vojsko pod vedením prince Viléma Augusta, vévody z Cumberlandu. Část jeho vojska přenocovala na zámku, který druhý den ráno při odjezdu za nevyjasněných okolností zapálili. Zámek patrně přes noc vydrancovali a mohli tak za sebou smazat stopy. Oheň začal v severním křídle, roztavené olovo ze střech kapalo dolů a bránilo hašení. Vojsko odjelo, aniž by něco hasilo a magistrát města si od toho umyl ruce. Zato místní lidé obětavě vynosili ze zámku mnohé cennosti, které pak ale mnohdy zapomněli vrátit. Zámek je od té doby pustý. Od roku 1853 je v rukou skotské památkové péče..