Výsledky hledání míst

Hradiště bývalo na pahorku u řeky Kouřimky, který byl osídlen od 5. tisíciletí př.n.l. V 9. a poč. 10. stol. zde bylo opevněné hradiště kmene Zličanů. Archeol. průzkum lokalizoval mj. pohřebiště, náboženský prostor a jedinečnou shromažďovací halu (89 m). Hradiště násilně zaniklo v 1. pol. 10. stol.

Hradiště na Hůrce u dnešního Starého Plzence je poprvé zmiňováno roku 976. V těchto místech nepochybně stával hrad, s největší pravděpodobností dřevěný chráněný mohutnými valy, které se (na rozdíl od hradu) dochovaly dodnes.

Keltské oppidum evropského významu v prostoru Drahanské vrchoviny. V minulosti proslavené zvláště nálezy jantaru, uvedeno i na mapě Komenského. Novodobé výzkumy odhalily nejedno překvapení ze života Keltů u nás.

Pravěké a raně středověké hradiště o rozloze 4,2 ha, které se nachází 1,5 km jižně od vsi Lipno nad levým břehem vodní nádrže Hracholusky. Vzniklo v pozdní době bronzové. Přístupné od severu polní cestou od vsi Lipno. Jeho pozůstatky jsou chráněny jako kulturní památka ČR.

Lokalita byla osídlena ve středním eneolitu, mladší době bronzové až starší době železné, střední a pozdní době laténské a v době římské. Slovanské osídlení je doloženo v období Velké Moravy a raného středověku, kdy bylo zesíleno opevnění.

Zřejmě příležitostně využívaná opevněná lokalita, chráněná mohutným valem a příkopem, snad sloužila jako raně středověký hrad či kultovní místo. Nálezy jej datují do období od 2. pol. 10. stol. až do 12. stol.

Na kopci Homolka stálo hradiště v době eneolitu, pozdní době kamenné, což bylo období zhruba 4500 až 2300/2100 před Kristem. Později vrch obývali lidé únětické kultury a v raném středověku zde bylo malé pohřebiště.

Štěpánovská hora nad vesnicemi Hrobčice a Štěpánov nese na jihozápadním úbočí přírodní památku a zbytky výrazných valů s příkopy pravěkého hradiště. Bylo obývané lidmi štítarské kultury, žijícími necelých tisíc let před Kristem.

Keltské oppidum o rozloze 90 hektarů nad soutokem Habrového potoka s Berounkou, osídlené zhruba poslední dvě století př.n.l. Známé je především nálezem depotu mincí v roce 1877 a následnou zlatou horečkou.

Místo zvané také Keltské valy byla lokalita osídlená v době halštatské a snad i v době bronzové až do doby laténské. Současně zde byly nalezeny doklady osídlení ze středního paleolitu, neolitu, doby římské a raného středověku. Celková délka zachovaných valů je 520 m, přičemž ohrazují plochu 6,75 ha.

Pozůstatky raně středověkého hradiště z přelomu 12. a 13. stol. u rybníka západně od městyse Stráž u Tachova považoval August Sedláček mylně za zbytky tzv. Nového hradu, který měl existovat v 15. a 16. stol. Z této doby však osídlení není doloženo.

Pravěké výšinné sídliště o rozměrech cca 50x120 m leží na malé ostrožně v nadmořské výšce 410 m, chráněné z jihu a západu vodním tokem. Přístupná severovýchodní strana je opevněná valem a příkopem. Vysoce hodnotná archeologická i kulturně-historická kulturní památka.

Mohutně opevněné hradiště s jedinečně zachovalým obloukovým valem. Podle skromných nálezů pochází pravděpodobně ze starší doby železné, využíváno bylo i v raném středověku. Val má výšku místy až 8 m, příkop šířku až 20 m.

Výšinné slovanské hradiště na Svatovavřineckém vrchu bylo rozlohou 13 ha největším svého druhu v západních Čechách. Bylo založeno na počátku 9. stol. a obýváno až do konce 12. stol. Mělo strategickou polohu při Řezenské stezce, která byla v raném středověku nejdůležitější spojnicí Čech a Bavorska.

Hradiště zvané Tetčice, ležící na příhodném výběžku z masivu Skalka, zatím bez archeologických nálezů.