Výsledky hledání míst

Lokalita zaniklé drobné pohraniční slezské pevnosti proti Uhersku, chránící Těšínské knížectví. Šance typu reduta existovaly dle zákresů ještě v 70. letech 19. století.

Terénní pozůstatky bývalé pohraniční vojenské pevnosti tzv. šance – typu reduta, tj. čtvercového zemního tělesa. Šance byly součástí systému tzv. Jablunovských šancí. Rozkládají se nejblíže údolí, kterým vedla úzkým průsmykem cesta z bývalých Uher do Českých zemí.

Místo zaniklých renesančních šancí - drobné pohraniční pevnosti na území obce Dolní Lomná. Vybudovány patrně kolem roku 1626. Koncem 17. století již nebyly obnoveny.

Terénní pozůstatky objektu bývalých šancí – menší pohraniční pevnosti typu redanu, která byla součástí složitého systému na obranu Těšínska a Slezska proti Uhersku. Šance Džolek byly vystavěny na svahu stejnojmenného návrší patrně kolem poloviny 18. století. Na počátku 19. stol. jejich význam upadl.

Zaniklé šance na pahorku v jz. části obce Hrčava. Vystavěny v r. 1645. Naposledy využity r. 1741, za prusko-rakouské války. V polovině 18. stol. svůj význam a zanikly. Z místa nádherný výhled na Trojmezí.

Zaniklá drobná pohraniční pevnost – šance – ze 17. století. Součást složitějšího systému tzv. Jablunkovských šancí. Pevnost typu reduta zanikla zemědělskou činností nejpozději do poloviny 19. století. Dnes na její existenci nic neupomíná.

Reliéfní pozůstatky nejspíše barokního opevnění ze 17.-18. století, které střežilo důležitou komunikaci z Vyškova do Kroměříže.

Terénní pozůstatky (násep ve tvaru širokého rovnoramenného trojúhelníku o stranách cca 45 m a výšce 4–5 m s čelním příkopem) objektu menší pohraniční pevnosti, součásti složitého systému na obranu Těšínska a Slezska. Vybudovány v období 30-leté války nebo za prusko-rakouské války v pol. 18. století.

Nepatrné terénní náznaky tří renesančních pevností - šancí - kolem vrcholu Kepma nad Bukovcem, vybudovaných v 16. století na obranu proti Turkům.

Zaniklá renesančně - barokní pevnůstka, tzv. šance, na jazykovitém výběžku hory Obidová, písemně zmiňovaná na konci 17. století.

Zaniklý drobný vojenský objekt renesančně barokních šancí - drobné čtvercové pevnůstky nedaleko beskydského vrcholu Studeničný. Tvořily součást složitého vojenského systému pevností, které chránily Slezsko před vojenským útokem z Uherska. Ještě v pol. 20. stol. byly v terénu zřetelné.

Vrch Santon (296 m.n.m.) měl svůj význam r. 1805 při bitvě u Slavkova, kdy byl opěrným bodem francouzských dělostřelců – tři pásy okopů jsou zachovány dodnes. Tehdy vznikly i jeho názvy – vojákům připomínal egyptský kopec Santon. R. 1979 byl vyhlášen přírodní památkou (vzácné druhy dřevin a zvířat).

Terénní pozůstatky se nacházejí na ostrožně téměř čtvercového tvaru o straně asi 30 m. Tvrz snad ze 13. stol. je písemně potvrzena roku 1406 za Oneše ze Šarov. Ve druhé polovině 16. stol. zpustla.

Sklaní hrad z průběhu 14. století. V majetku Berků z Dubé jako součást vildštejnského panství. Několikrát bezúspěšně obléhán. Zanikl v druhé polovině 15. století. Po třicetileté válce sídlo švédských zběhů a lupičů, proto Loupežný zámek.

Rozlehlý pravidelně utvářený hrad postaven olomouckým biskupem Brunem po r. 1272, po r. 1281 poškozen, na poč. 14. stol. opraven. Naposledy zmíněn r. 1325, poté opuštěn a zpustl. Dochovány reliéfní zbytky budov, valy a příkopy.