kostel sv. Víta

Oba transepty mají ploché závěry. Oproti lodi užší a nižší presbytář má půlkruhový závěr. Sakristie stojí v rohu mezi presbytářem a jižním transeptem. Po obou stranách lodi jsou boční kaple. Boční zdi lodi podepírají stupňované opěráky. Kostelní věž přiléhá k jižní boční zdi lodi ve vzdálenosti několika metrů od západního průčelí. Vysoká střecha lodi je sedlová, nad presbytářem napůl kuželová, nad oběma transepty zvalbená. Na obou koncích lodi jsou vysoké zděné střešní štíty. Plechem pokrytá osmiboká střecha věže má dvojici bání s lucernami a vrcholovou špici s makovicí a dvouramenným křížem. Kostel má světlou hladkou omítku. Raně gotická věž je vyzděná z neomítnutých kamenných kvádrů, omítnutá je pouze nejvyšší barokní nástavba. Výškou a rozměry odpovídá kostel velikosti a významu města, ne nadarmo je nazýván katedrálou oblasti Wachau. Interiér má valené klenby s lunetami. Nad hlavním vstupem na západní straně lodi je zděná kruchta, která spočívá na dvou pilířích. Na kruchtě jsou varhany z roku 1986 od Gerharda Hradeczkého. Hlavní oltář a kazatelna jsou od Josefa Matyáše Götze (1696-1760). Stropní fresky z roku 1787 jsou od Martina Jana Schmidta (1718-1801). Obraz hlavního oltáře provedl v roce 1734 Jan Jiří Schmidt (1685-1748). Na oltáři v severním transeptu je malá česká soška Panny Marie z doby kolem roku 1420. Velmi hodnotné je také sousoší z 1. poloviny 14. století, znázorňující svatou Annu vyučující Pannu Marii. Nachází se v malé kapli v exteriéru kostela v rohu mezi presbytářem a severním transeptem..

Chlapci byli dvojčata, stáří jejich hrobu je okolo 27 000 let. Poblíž byl nalezen hrob dalšího dítěte, které bylo jejich příbuzným. U nedalekého Stratzingu byla nalezena 30 000 let stará soška Galgenberské Venuše. Počátky města spadají do 10. století. První písemná zmínka o Kremži je z roku 955. V období 1130-1190 zde fungovala mincovna, v níž byly raženy nejstarší mince Rakouského markrabství. V roce 1421 byli vyhnáni zdejší Židé. V roce 1463 dostalo město od římského císaře Fridricha III. Habsburského (1440-1493) erb, který používá dodnes. Římský král Maxmilián I. Habsburský (1493-1519) byl při návštěvě města nadšený ze zdejší hořčice. Kremžská hořčice chutnala mu ze všech nejvíce. Kremžská farnost byla založena 5. července 1014. Toho dne dostal biskup Berengar z Pasova od císaře Jindřicha II. (1014-1024) kus země ke stavbě kostela a fary. Nejstarší farní kostel byl zasvěcen svatému Štěpánovi. Mohl stát na místě dnešního piaristického kostela. Od roku 1178 je ale zmiňován druhý kostel svatého Víta. Tomuto kostelu může patřit věž ze začátku 13. století. Během náboženské reformace v 16. století kostel zpustl. V roce 1615 dostal pastor Daniel Zeno svolení od císaře Matyáše (1612-1619) ke stavbě nového kostela. Starý kostel byl s výjimkou věže v následujícím roce zbořen. Na jeho místě byl postaven dnešní barokní kostel podle návrhu milánského stavitele Cypriana Biasina. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1630, dokončení výzdoby interiéru trvalo dalších sto let. V období let 2009-2016 byl kostel kompletně zrestaurován za cenu téměř 4 milionů eur..