Senftenberg

Jádro hradu stojí na vrcholu skály přímo nad příkopem, muselo proto čelit možnému ohrožení na velmi zranitelné severní straně. Předhradí je na východní boční straně hradního jádra. Skalní hřbet přechází na dně údolí v ostrožnu, na níž stál v ohybu řeky starší hrad Senftenberg II. Na internetu je dostupný 3D model hradní zříceniny, viz https://www.noe-3d.at/senftenberg_burg.php. Jádro hradu má přibližně kosodélný tvar. Jeho severní boční stranu lemuje šíjový příkop. Na této straně stojí na vrcholu skály trosky čtverhranného bergfritu z pokročilého 13. století. Jeho šířka je přibližně 9,2 m, síla zdiva téměř 3 m. Na jižní straně je pod vrcholovou skálou s bergfritem hradní nádvoří. To bylo na západní a jižní straně obklopeno paláci. Lépe dochované jsou části západního paláce ze 13. století. Dosud stojí především část jeho vnější západní zdi s tupým ohybem průčelí. V něm je dochovaná dvojice oken se segmentovými oblouky v prvním patře a další menší dvojice segmentových oken v přízemí. Vnější západní zeď paláce byla založena hluboko ve svahu kopce, v prostoru mezi ní a svahem byla proto zřízena filtrační cisterna na pitnou vodu (viz foto informační tabule ve foto souboru). Ve skále byla vyhloubena sběrná jímka, z níž do přízemí paláce stoupá zděná kruhová šachta. Okolí šachty bylo zasypáno pískem. Zeď paláce měla izolační vrstvu, aby do ní voda z písku neprosakovala. Je v ní také přepad pro nadbytečnou vodu, aby nedošlo k zaplavení přízemí paláce. Na straně nádvoří byla do písku potrubím svedena dešťová voda. Potrubí končilo v malé průsakové šachtě, z níž voda prosakovala pískem dolů po skále do sběrné jímky. Voda tak byla zbavena nečistot. Filtrační cisterna může pocházet z 15. nebo 16. století, do paláce byla patrně vložena dodatečně. Byla archeologicky zkoumaná v roce 1991. Na východní straně hradního jádra byla ve 14. století postavena silná hradba, jejíž dvě ramena vytvářejí ostré nároží proti severovýchodní přístupové straně hradu. Na úrovni ochozu nese nároží hradby válcovou strážní věž, vysazenou na konzolách. Silnější severní část hradby o síle 4,2 m navazuje na bergfrit. Sloužila jako štítová hradba na zranitelné straně hradu. Ve východní hradbě je kulisová třetí brána do jádra hradu. Od 15. století chránil obě části této hradby parkán. Východním úsekem parkánu vede přístupová cesta z předhradí k bráně do jádra hradu. Severní parkánová hradba stojí přímo na hraně šíjového příkopu. Předhradí je ve své dnešní podobě převážně z 15. a 16. století. Východní úsek obvodové hradby z 15. století stojí na zdivu ze začátku 13. století. V 16. století bylo předhradí doplněno o některé zděné hospodářské a administrativní stavby. Šlo především o tříprostorovou obdélnou stavbu ve východním rohu opevnění. První hradní brána byla na severní straně předhradí. Vedl k ní most přes šíjový příkop. Hned za první bránou byla na pravé straně druhá brána v parkánové hradbě jádra hradu. V 17. století byla první brána přestavěna na dvojdílnou bránu se silně bosovaným pravoúhlým ostěním. Větší portál pro vozy byl nalevo a vedl do předhradí, zatímco menší portál napravo vedl přímo do parkánu a přes něj do jádra hradu. Z ostění dvojité brány jsou dnes patrny jen obě boční strany. Dnes k ní vede úzká dřevěná lávka. Předhradí bylo průchozí, na jižní straně je další brána. Tou je i dnes možno sestoupit dolů po skalním hřbetu ke kostelu sv. Ondřeje. Níže ve svahu chránila tento přístup dosud patrná hradba..

Kostel stojí v předhradí tohoto staršího hradu, patrně na místě původní hradní kaple. Nalezená keramika datuje existenci hradu do 11. a 12. století. Dnešní kamenný hrad se objevuje poprvé v přídomku Rüdigera ze Senftenbergu v roce 1197. Patrně šlo o Rüdigera z Imbachu. Rod Imbachů vymřel na začátku 13. století. V roce 1233 je hrad poprvé výslovně zmiňován jako majetek Karla z Gutratu. V roce 1314 získali panství Kuffern Eberhard V. z Wallsee-Linz a jeho žena Alžběta z Gutratu. Hrad byl v roce 1408 dobyt během bojů o poručnictví nad nezletilým rakouským vévodou a pozdějším českým králem Albrechtem V. (1411-1439). Reinprecht z Wallsee se během tohoto sporu postavil proti vévodovi Leopoldu IV. V roce 1483 přešel Senftenberg sňatkem Barbary z Wallsee do rukou hraběte Zikmunda ze Schaunbergu. V roce 1520 byl sídlem loupeživé roty. V roce 1529 sloužil jako refugium během tureckého obléhání Vídně. Po vymření Schaunbergů přešel v roce 1559 na Adama Hoffmanna z Grünbühelu a jeho bratry. Hans Friedrich Hoffmann prodal v roce 1576 Senftenberg a Zöbing Richardu Streun ze Schwarzenau. V roce 1583 byla osada pod hradem povýšena na tržní město. Richard Streun prodal panství roku 1587 Jiřímu Kasparu z Neuhausu. Při tomto prodeji byla z hradu odvezena kachlová kamna, která jsou dnes k vidění v muzeu v Kremži. Od roku 1627 byl majitelem Hans Ulrich z Eggenbergu. V roce 1645 hrad vypálilo švédské vojsko, od té doby je pustý. V roce 1717 se stal majitelem Tomáš ze Starhembergu. Tomuto rodu hrad patří dodnes. V létě 2017 poškodil zdivo paláce blesk..