
Jednolodní kostel sv. Ondřeje v Senftenbergu je orientován východoseverovýchodním směrem. Presbytář je užší než loď, je ukončen trojbokým závěrem. Jeho nároží zpevňují opěráky. Na severní straně stojí ve styku lodi a presbytáře čtverhranná kostelní věž. Sakristie je na jižní straně presbytáře. Vstup do lodi je na západní a jižní straně. Loď má zděné střešní štíty a vysokou sedlovou střechu. Presbytář má sedlovou zvalbenou střechu se třemi valbovými díly nad závěrem. Kostelní věž má střechu stanovou. Kruchta lodi a boční empory stojí na zděných klenutých arkádách. Plochý barokní strop lodi zdobí jednoduché štukové rámy. Barokní plackové klenby presbytáře mají bohatou freskovou výzdobu od významného rakouského malíře Martina Johanna Schmidta (1718-1801). Původní klenby kostela byly při barokní přestavbě zbořeny. Jejich náběhy jsou pod střechou dosud patrny. Zdivo lodi a presbytáře pochází převážně z přelomu 12. a 13. století. Ve 14. století byla… číst dále
Kostel stojí v prostoru předhradí zaniklého hradu Senftenberg II., patrně na místě původní hradní kaple. Nalezená keramika datuje existenci hradu do 11. a 12. století. Pod hradem vznikla první osada. O počátcích kostela neexistují žádné písemné zprávy. Na základě stavebního rozboru je možno klást nejstarší kamenný kostel do doby na přelomu 12. a 13. století. Senftenberg byl v té době filiální farností Kremže. V roce 1230 je zmiňován zdejší kaplan Liupold. Kněz je v Senftenbergu zmiňován teprve v roce 1368. V 1. polovině 16. století byl kostel opevněn hradbou. Podnětem k výstavbě opevnění mohlo být první turecké obléhání Vídně v roce 1529. V 18. století došlo k barokní přestavbě interiéru kostela. V roce 1962 proběhla renovace.