© Luděk Vláčil 09/2017
Nevelký hrad na východní a z části západní straně vymezovaly skalnaté srázy. Jeho pětiboké jádro je dlouhé 50 a široké 30 m. Na protáhlé a vyvýšené terase podél západního okraje byla pravděpodobně palácovou budovu, menší s branským stavením stála v severovýchodním koutu. V prodloužení paláce jsou v měkké hornině částečně zapuštěné zbytky klenuté cisterny. Za zdí cisterny byla v čele hradu dlouhá místnost se vstupem do vytesané místnosti. Jeskynní prostor je vidět i pod východním ukončením čela. Na jihozápadě od jádra do svahu sbíhá hradba, na níž se částečně dochovalo vyobrazení koruny s poprsníkem. Místem dnešní silnice zřejmě procházel původně vodní příkop a patrně odděloval dnes zcela zastavěné předhradí.
Ve starověku stálo na místě dnešní vesnice Kefalos hlavní město zvané Astypalea, které bylo zničeno při zemětřesení v letech 412-413 před naším letopočtem. Hrad Kefalos se poprvé zmiňuje v roce 1271 v byzantském rozhodnutí, kterým se vypořádává spor s klášterem Patmos. To znamená, že hrad existoval již v době středověké Byzantské říše. V letech 1314-1315 přichází na ostrov Kos řád rytířů sv. Jana (též johanité, Řád rhodských rytířů, poté Řád maltézských rytířů, dnes Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě). Poté pravděpodobně došlo k modernizaci a zesílení jeho opevnění a hrad byl nazýván "Fortezza di Chiffalo". Při neúspěšném obléhání hradu osmanskými Turky v roce 1457 se sem uchýlili místní obyvatelé, což dokazuje, že byl dostatečně opevněný, aby odolal silnému útoku. V roce 1461, po následných tureckých nájezdech, johanité zvažovali přemístit populaci z Kosu na nedaleký… číst dále
|
Přihlášení |
