
Hrad Antimachia patří k nejnavštěvovanějším památkám Řeckého ostrova Kos (Kós). Přímo před pevností je velké parkoviště, na němž můžete zaparkovat své zapůjčené auto. Pevnost je volně přístupná, ale v době sezóny se vybírá dobrovolné vstupné, za nějž dostanete občerstvení. Bude se vám hodit, areál je totiž opravdu rozlehlý. Jsou zde sice toalety, ale jak tomu zde na odlehlejších místech bývá, jejich návštěvu ani v nejnutnějším případě nedoporučuji. Funkční zdroj vody k osvěžení zde také nenajdete. V areálu se nacházejí alespoň dva udržované ortodxní chrámy, sv. Mikuláše a sv. Paraskevi, v nichž najdete příjemný stín.
Pevnost Antimachia bude zřejmě starší než na první pohled vypadá. Uprostřed nejohroženější a v současnosti nejzachovalejší severní hradby je mohutný rondel, sloužící i jako vstupní brána. Před ní je mírně vyvýšená plošiny pro postavení děl. Palbu též umožňovaly typické barbety, jimiž je vybavena dochovaná část obvodu v čele. Ze západu fortifikaci odděloval od zužujícího se hřebene přes 20 m široký příkop. Na severní přístupné straně byl příkop asi méně rozměrný, protože již není patrný. Na zbývajících stranách obléhání znesnadňovaly skalnaté svahy..
Jana (též johanité, Řád rhodských rytířů, poté Řád maltézských rytířů, dnes Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě). Jako zakladatel hradu je občas a bez udání zdroje uváděn velmistr Hélion de Villeneuve (1319-1346), což však není příliš pravděpodobné. Jako nejpravděpodobnější doba vzniku se jeví až období působení velmistra Juana Fernandeze de Heredia (1377-1396). V roce 1381 došlo k opevnění městečka Kósu a také je zmíněna fortifikace již existující osady. Vzhledem k tomu, že jiná opevněná osada na ostrově nebyla, je pravděpodobné že se jednalo právě o toto místo. O stáří osídlení svědčí i stavba chrámu sv. Paraskevi z pozdně byzantského období. Antimachia byla jedna z nejbezpečnějších pevností Kosu. O jejím významu svědčí i to, že v roce 1455 (1457?), při napadení ostrova osmanskými Turky, sloužila spolu s hrady Palio Pyli a Kefalos k ochraně obyvatelstva. Opevnění bylo již v té době natolik kvalitní, že při 23 denním tureckém obležení odolalo velké početní přesile. Stále rostoucí ohrožení a škody způsobené při zemětřesení si vyžádaly následné přestavby opevnění. Podle erbovní desky nad branou byl iniciátorem těchto úprav v roce 1494 velmistr řádu Pierre d’Aubusson (1476-1505), ale mohutný čelní rondel - barbakán - o rozpětí 28 m nechal vybudovat až Fabrizzio del Caretto (1513-1521). Výsledkem jeho činnosti je i chrám sv. Mikuláše, jehož průčelí nechal opatřit deskou s kombinovanými erby. Ruiny mešity uprostřed západní části areálu svědčí o obydlení i po připojení Kosu k osmanské říši v roce 1523. Antimachia byla osídlena až do represí po protitureckém povstání v roce 1821. Křesťanští obyvatelé, kterých byla většina, byli z pevnosti vysídleni do okolních vesnic (Kardaména a dnešní Antimachia). V roce 1926 a 1933 pevnost poničilo zemětřesení..