
Město Kós (Kos, řecky Κως) je hlavní město stejnojmenného řeckého ostrova ležícího v Egejském moři v souostroví Dodekanés. Ve městě se nachází mnoho památek z antického, johanitského a osmanského období. K významným památkám patří například antická agora, Odeion, Casa Romana nebo hrad Neratzia. Od zemětřesení v roce 2017 je bohužel mnoho památek poškozeno a uzavřeno jako například výše zmiňovaný hrad. Kdy dojde k otevření, není jisté. Řecko má obrovské množství památek, na jejichž opravu nemá peníze. Ale jelikož hrad patří k největším turistickým lákadlům hlavního města ostrova, lze očekávat, že se peníze najdou.
Do hradu se vstupuje po mostě vedoucím přes silnici od Hippokratova platanu. Celý obvod hradu lze obejít a prohlédnout si zvenčí. Neratzia je jedním z pěti hradů ostrova. Ostatní jsou volně přístupné, ale ne tak dobře zachovalé. Za navštívení však rozhodně stojí zříceniny Palio Pyli a Antimachia. Pro milovníky hradů je mnohem zajímavější nedaleký ostrov Rhodos, kde se nachází pozůstatky asi 17 hradů.
V dalších stoletích byl Kós součástí makedonské říše, egyptské říše, římské říše, poté východořímské říše a později byzantské říše. Není známo, jestli zde již existovalo v té době i opevnění jelikož dříve bylo hlavním centrem ostrova Pyli. V letech 1314-1315 přichází na ostrov řád rytířů sv. Jana (též johanité, Řád rhodských rytířů, poté Řád maltézských rytířů, dnes Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě), kteří zde vybudovali několik hradů. Jedním z nich byl i hrad Neratzia navazující na městské opevnění střežící přístav Mandráki ve městě Kós. Hrad využil výběžek pevniny a z východu uzavíral a chránil zátoku přístavu. Tvar výběžku umožnil čtyřboký půdorys hradu, který tvoří dnešní hradní jádro o rozměrech 100 × 75 m. Hrad byl vystavěn s hojným použitím antických spolií na ploše dříve porostlé pomerančovníky a proto dostal jméno Narangia (Nerantzia). Podle kastelového typu hradního jádra s okrouhlými nárožními věžemi založili hrad někdy v polovině 14. století. Heraldické desky zazděné do jižní stěny jádra a do bašty předbraní prezentují až velmistry de Lastica a de Millyho, tedy roky 1437–1461. Po útoku flotily mamlúků v roce 1444 byl hrad, za Fantina Queriniho, opraven. De Millymu lze připsat opravy škod vzniklých při obléhání v roce 1455 a podle desky na mostu snad také stavbu předbraní nebo průchozího parkánu před jižním čelem jádra. Stavba nového pásu opevnění byla zahájena po zemětřesení v roce 1493 pod dozorem místního správce Constantia de Opertis. K dokončení došlo v roce 1514. Pevnostní dojem hradu podporovaly masivní zdi a fortifikační objekty vnějšího pásu opevnění o rozměrech 220×120 m. Vnější opevnění hradu je podstatně masivnější než starší jádro. Obezděné valy hradeb obrácené dovnitř plnili funkci kontreskarpy příkopu kolem jádra. Plošiny těchto hradeb umožňují postavení děl velké ráže a nároží jsou opatřena zděnými rondely s vnitřními kasematy. Jižní rondel je klasického tvaru, západní rondel měl stlačený polygonální půdorys a ze severního nároží vybíhá krček, jehož zakončení má tvar subtilní bašty. Opevnění města nahrazovalo předhradí hradu, jenž se nacházel severovýchodně od něj. Oba opevněné soubory odděloval široký a hluboký vodní příkop, po jehož dně dnes prochází hlavní komunikace. Hrad se tak nacházel na ostrově. Po dobytí Rhódu, hlavní bašty rytířů sv. Jana, ovládli roku 1523 Osmani Kós již v podstatě bez boje. Poslední období hradu Neratzia se nápadně podobalo osudu paláce velmistrů na Rhódu. V roce 1846 vybuchl v severním prostoru jádra střelný prach a poničil část starších hradeb a ostatní budovy. V době balkánských válek se roku 1912 Kós dostal do rukou Italů, kteří se zasloužili o řadu archeologických výzkumů a památkovou obnovu. V roce 1948 byl ostrov připojen k Řecku a později byl hrad zpřístupněn veřejnosti. Po zemětřesení, které postihlo město v létě roku 2017, byl hrad z bezpečnostních důvodů na čas uzavřen..