římská pevnost Aesica (Great Chesters)

V rozestupu jedné římské míle stály při zdi tzv. mílové hrady (milecastles) pro malou posádku. Mezi dvěma mílovými hrady pak stály v pravidelném rozestupu dvě strážní věže. Jižně od Hadriánovy zdi postavili Římané po celé její délce vallum, dva paralelní valy s mezilehlým příkopem. Odstup od zdi kolísá od desítek metrů až ke stovkám metrů, v závislosti na terénu. Jeden podélný příkop a před ním navršený val se pak nacházely také před zdí. Pevnost se nachází ve zvlněné pahorkatině, dnes využívané pastvinami. Terén zde žádnou ochranu zdi a pevnosti od severu proti Piktům neposkytoval. Pevnost má obdélný půdorys se zaoblenými nárožími. Tento tvar je typický pro římské pevnosti. Oproti pevnostem Chesters a Housesteads je menší, měří 128 x 108 m. Její delší severní strana je součástí Hadriánovy zdi, před kterou nevystupuje. S terénem pevnost od zdi pozvolna klesá k jihu. Na západní, jižní a východní straně stály brány. Každá měla dva portály, sevřené mezi dvěma strážními věžemi. Západní brána byla později zazděna. Východní brána dnes není na povrchu patrná. Vojenská silnice, která vedla podél zdi, procházela západní a východní bránou pevnosti. Jižní brána spojovala pevnost s římskou silnicí Stanegate. V zaoblených nárožích pevnosti stály obdélné strážní věže. Brány a věže před hradbu pevnosti nevystupovaly. Archeologickým výzkumem odkryté zdivo je dochováno do výšky až 2 m. Hadriánova zeď se v tomto úseku dochovala jen formou hrázky, která skrývá zdivo. Severovýchodní roh pevnosti zničil sousední statek, jinak je půdorys pevnosti v terénu dobře patrný. Na všech stranách ji chránil dosud patrný příkop. Uprostřed pevnosti stála principia (budova velitelství). Její pozůstatky byly odhaleny během archeologického výzkumu v roce 1894. Součástí této stavby byla podzemní klenutá místnost, která sloužila jako trezor. Zdivo pevnosti je dnes v rozpadlém stavu. Díky tomu pevnost vypadá autenticky. V jižní bráně dosud stojí na svém původním místě kamenný oltář, který byl zasvěcen římským bohům. Na něj dávali vojáci drobné dary bohům, třeba k ochraně na cestách. Jde o jediný původní oltář na celé zdi. Na jižní a východní straně byla před pevností římská osada. V ní žili řemeslníci, kteří zajišťovali denní chod pevnosti. Vodu z nedalekého potoka Caw Burn ze skotské strany hranice přiváděl do pevnosti 9,7 km dlouhý akvadukt. 91 m jižně od pevnosti stály u silnice lázně, odhalené výzkumem v roce 1897..

Žádná z těchto pevností ale nebyla součástí původního plánu. Pevnost byla ke zdi přistavěna. Nahradila mílový hrad 43, který byl po jejím dokončení odstraněn. Ve 2. století zde sloužila nejprve šestá kohorta Nervianů (kmen z území dnešní Belgie) a po nich šestá kohorta z provincie Raetia. Ve 3. století zde sloužili Asturiánci z Hispánie (zdroj: Wikipedie). Dle knižního průvodce po Hadriánově zdi zde v době založení pevnosti sloužili Dalmáti (z dnešní Dalmácie) a později Hamii (slavní lučištníci ze Sýrie, zdroj: H. Stedman, Hadrian’s Wall Path, D2Print, Singapore, 2008). V roce 1894 byl v pevnosti proveden archeologický výzkum. V západní věži jižní brány byly nalezeny šperky z bronzu, zlata a stříbra. Celá Hadriánova zeď je od roku 1987 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO..