Vražda krutého hraběte Claryho ze Sperbersbachu

Příslušníci šlechtického rodu Clary se prý původně psali de Clario a pocházeli z Toskánska. První z nich se usadil v Čechách už za vlády Karla IV. roku 1363, ale pak se jeho jméno opět rychle vytratilo. Znovu se rod v Čechách objevil až v pobělohorské době, roku 1627 tu získal inkolát čili právo trvale se usadit v českém království se všemi šlechtickými výsadami. Tato větev rodu, která přišla z kraje kolem severoitalské Gorizie, získala rozsáhlé majetky v severozápadních Čechách, zejména na Teplicku.

Roku 1675 získal inkolát v Čechách také příslušník vedlejší větve rodu, Jan Baltazar Clary ze Sperbersbachu, a brzy stanul ve významném postavení. Od roku 1681 až do své smrti v roce 1712 byl krajským hejtmanem za panský stav v kraji Litoměřickém a v roce 1694 byl dokonce povýšen na hraběte. Jako hejtman si nechal v kraji postavit sídlo, venkovský barokní zámek na místě zchátralé tvrze. Jeho manželkou se stala česká šlechtična Anna Marie hraběnka Wratislavová z Mitrovic a tak i jeho jediný syn dostal jedno slovanské jméno – Jan Wratislav Desiderius. Jan Wratislav se po smrti své první manželky Konstancie Harantové podruhé oženil s Marií Alžbětou hraběnkou Kokořovcovou z Kokořova a také zdědil po otci veškerý majetek. Byl to mimořádně krutý feudální pán a z duše ho nenáviděli jak poddaní, tak především všechno služebnictvo na zámku.

Byl 17. leden 1720. V krajině pokryté sněhovým popraškem se krátký zimní den proměnil v mrazivou noc. Hrabě Clary se tehdy v doprovodu svého švagra, mladého hraběte z Kokořova, vracel z Prahy na své zámecké sídlo ve Snědovicích. Zbývalo projet už jen dvě vesnice a Borový les. A tady v ješovickém polesí se to stalo. Z nočního lesa se na hraběcí kočár náhle vyřítila banda loupežníků. Bylo to zvláštní přepadení. Hrabě Jan Wratislav byl zastřelen a oloupen, ale ostatním v kočáře se nestalo vůbec nic a loupežníci se opět ztratili v noční tmě. Když vyděšený hrabě Kokořovec šťastně dojel na zámek, začalo vyšetřování.

Zavražděný hrabě Clary byl pohřben v sousední vsi Chcebuz do rodinné hrobky u vchodu do kostela sv. Petra a Pavla a hraběcí vdova ze zámku náhle zmizela. Ztratil se také zámecký kuchař, ale souviselo to jen zdánlivě. Jak se brzy ukázalo, právě kuchař totiž stál v čele skupiny spiklenců, která měla vraždu nenáviděného krutovládce na svědomí. Jemu jedinému se podařilo včas ukrýt za saskými hranicemi. Dalších 15 spoluviníků bylo zatčeno a uvězněno v Litoměřicích a později v Praze. Všichni do jednoho pocházeli z řad týraného zámeckého služebnictva, byl mezi nimi i sládek, zahradník a osobní sluha.

Nad viníky, kteří svůj hrůzný čin spáchali jen ze zoufalství, byl 14. června 1720 vynesen v Praze velmi tvrdý trest. Jedenáct z nich bylo odsouzeno k smrti: tři byli sťati a osm vpleteno do kola. Zbývající čtyři byli vymrskáni a vypovězeni ze země.

Janem Wratislavem Desideriem vymřela tato větev hraběcího rodu Clary po meči. Panství zdědila jeho jediná dcera Marie Eleonora a přinesla ho věnem svému druhému manželovi Janu Václavovi hraběti z Oprštorfu. Ta také nechala na místě vraždy postavit kapli, které se dodnes říká Hraběcí. Je to velice prostá a přitom zvláštní stavba, kompaktní hranol z velkých kamenů s plným vnitřkem a s výklenky na bocích. Ještě více zvláštní bylo, že vybudování této jednoduché stavbičky nebylo svěřeno domácím řemeslníkům, ale byli sem povoláni cizinci sehnaní bůhvíodkud, kteří se opět beze stopy ztratili. Nebylo proto divu, že se brzy mezi lidem rozšířila pověst. V té kapli je prý ve skutečnosti zazděna hraběnka, která nechala manžela zabít ze žárlivosti. Od té doby se čas od času pokoušela řada zvědavců vylamovat ze stavby kameny v naději, že objeví lidské kosti. Nikdo totiž netušil, že ovdovělá hraběnka, která ze strachu tak náhle panství opustila, ve skutečnosti uprchla do Vídně, později se znovu provdala a ještě dlouhou řadu let žila v Německu.

Venkovský dvoukřídlý zámek ve Snědovicích nechali další majitelé v 19. století zmodernizovat, jedno křídlo zvýšili o patro, přistavěli hospodářské budovy a zřídili malý park. Nyní tu působí ústav sociální péče pro tělesně postižené.

Před prahem západního vchodu do kostela sv. Petra a Pavla ve Chcebuzi je do země zapuštěna náhrobní deska. Rodový znak Jana Wratislava Desideria hraběte Clary ze Sperbersbachu z ní už téměř smyl čas. Tady spí svůj věčný sen nenáviděný pán ze zámku ve Snědovicích.

Hraběcí kaple poznamenaná staletími stojí naštěstí u cesty, jinak by ji už dávno pohltil les. Cesta přímá jako podle pravítka prochází Borovým lesem a dodnes prozrazuje, že byla postavena jako kočárová silnička. A ta kaple je opravdu zvláštní, bez jakéhokoli interiéru. Představu o běžné kapličce drtí obrovské kamenné bloky, z nichž byla sestavena. A k čemu ty velké výklenky na bocích? Těžko říct. Nikdo nám už nepoví, jak vypadala, když byla nová. Dnes je to jen mlčenlivý svědek doby před třemi staletími, připomínající tragický příběh krutého hraběte a jeho služebníků.

Použité zdroje:

Galerie