Budovatelská renesance a Míčovna Pražského hradu

Monumentální renesanční budova, kterou za císaře Maxmiliána II. postavil v letech 1567-1569 hradní architekt Bonifác Wohlmut (před 1510-1579), je krásná, ale na první pohled je patrné, že postrádá italskou lehkost a vzdušnost. Její autor totiž pocházel z kraje na německém břehu Bodamského jezera. Severní průčelí stavby bylo nádherně vyzdobeno alegorickými sgrafity. Sgrafita na 14 metrů vysokých obloucích představují personifikaci živlů, hlavních ctností a svobodných umění. Na devíti obloucích arkád můžeme proto číst dvojice původních latinských vysvětlujících označení. Je tu Dialectica a Gramatica, Arithmetica a Rhetorica, Geometria a Musica, Fides (víra) a Astronomia, Fortitudo (statečnost) a Justicia (spravedlnost), Charitas (láska) a Spes (naděje), Prudencia (prozřetelnost) a Temperencia (mírnost), dále Ignis (oheň) a Aqua (voda) a nakonec Terra (země) a Aer (vzduch).

Velká budova byla původně určena pro míčové hry šlechticů a hostů u pražského královského dvora. V roce 1723 za císaře Karla VI., jinak otce Marie Terezie, byla změněna na jízdárnu a koňské stáje. Josef II. se svou vojenskou výchovou ji jako mnoho jiných objektů věnoval armádě a vzniklo tu vojenské skladiště. Objekt byl dvakrát poškozen požárem, ale největší katastrofa ho potkala 9. května 1945. V poslední den válečných bojů v Praze byl úmyslně zapálen německou střelbou a vyhořel tak, že zůstalo stát jen obvodové zdivo.

Poválečné obnovy se ujal proslulý architekt Pavel Janák (1882-1956). Poškozené zdivo bylo znovu postaveno a zároveň byly zaskleny původně otevřené oblouky. Záchrany sgrafitové výzdoby se v roce 1952 ujal známý sochař a restaurátor, profesor Josef Wagner (1901-1957). Šlo ovšem skutečně jen o záchranné práce, důkladné odborné restaurování bylo provedeno až v letech 1971-1973. Profesor Wagner byl však postaven před nelehký úkol. Budova má celkem deset arkádových oblouků, ale jen na devíti se dochovaly slovní názvy alegorií. Jeden z prostředních oblouků byl zcela zničen a neexistovala žádná dokumentace o tématu sgrafit. Rozhodl se proto celkem logicky pro alegorie průmyslu a zemědělství a zobrazil je způsobem odpovídajícím době. Ostatně v roce 1952 by to ani jinak nešlo. Latinské nápisy pro jistotu chybějí.

Průmysl ve Wagnerově ztvárnění představuje v levé části oblouku ženská postava držící v ruce symbol právě probíhající první československé pětiletky. Je to ozubené kolo, na jehož vnějším okraji je zkratka ČSR a uvnitř číslice 5 se srpem a kladivem. V pravé části oblouku je jako symbol socialistického zemědělství zcela neprovokativní ženská postava držící v ruce klasy. Získali jsme tak ojedinělý případ renesančního sgrafita ze 16. století s prvky socialistického realismu. Později se vyskytly názory, že šlo ze strany profesora Wagnera o povedenou recesi. Těžko říct. Doba kolem roku 1952 rozhodně žádný smysl pro legraci nebo recesi neměla.

Objekt byl po 2. světové válce ve veřejnosti nepřístupném prostoru, ale od roku 1990 si ho kromě zimního období zase už můžeme volně prohlížet. Budovatelské téma, které je raritou ve sgrafitové výzdobě, se těší zasloužené pozornosti návštěvníků. Prostory stavby jsou příležitostně využívány pro výstavy, koncerty a jiné společenské akce. Budova tzv. Velké míčovny se nachází v horní části Královské zahrady Pražského hradu nad Jelením příkopem.

Použité zdroje: