Náš lednový výlet na bájný a nevypočitatelný Praděd

Lidová moudrost říká, že v místech, kde se k nebi vypíná vrchol Pradědu, nachází se jiný svět. O tom, že je to svatá pravda, jsem se před pár dny sama přesvědčila.

Vrchol hory Praděd s televizním vysílačem
Vrchol hory Praděd s televizním vysílačem
© Timichal 08/2007

Dneska je krásně, dneska by to šlo!

To ráno vypadalo počasí v našem městě velmi slibně. Přes lehce šedivé mraky, odplouvající někam do neznáma, prosvítala obloha barvy „azuro“, a to byla známka toho, že pokud chceme v lednu podniknout výšlap na Praděd, je dnešek ideálním dnem. V plánu je romantická procházka zasněženou horskou krajinou s úžasným výhledem do okolí a hlavně chci pořídit co nejkrásnější fotky pro tento článek…..

Jenže člověk míní a příroda nebo duch hor mění, ale o tom až později. Nemyslím si, že by se našlo mnoho lidí, kteří by na Pradědu, nejvyšším vrcholu Jeseníků a nejznámější horské dominantě Moravy a Slezska, nikdy nebyli nebo o něm alespoň někdy neslyšeli. Přesto malá dávka teorie na úvod nezaškodí.

Jeseníky v lednu 2021
Jeseníky v lednu 2021
© Tereza Marková 01/2021
Tady panuje paní Zima
Tady panuje paní Zima
© Tereza Marková 01/2021

Známý a oblíbený Praděd

Vrchol hory Praděd se nachází ve výšce 1491 m. n. m. a tím se v žebříčku nejvyšších hor České republiky řadí na páté místo. Přičteme-li ale k jeho výšce výšku televizního vysílače s rozhlednou, stojícího na jeho vrcholku a měřícího 146,5 metru, pak se pořadí nejvyšších bodů naší vlasti rázem změní a Praděd se stává bodem nejvyšším, byť umělým. Mnoho lidí si taky pokládá otázku, zda se nejvyšší bod Pradědu nachází na Moravě nebo ve Slezsku. Vysvětlení je prosté: celá hora se sice nachází na pomezí Moravy a Slezska, ale samotný vrchol Pradědu leží na slezské straně.

V nížinách svítilo slunce a tady byla chvílemi pořádná sněhová metelice
V nížinách svítilo slunce a tady byla chvílemi pořádná sněhová metelice
© Tereza Marková 01/2021
Sníh a mráz dokáží vytvořit úplná umělecká díla
Sníh a mráz dokáží vytvořit úplná umělecká díla
© Tereza Marková 01/2021

Tajemná a legendami opředená hora prý ukrývá zlato a diamanty

Vzhledem k tomu, že více než zdatnou turistkou, jsem milovnicí historie a legend o významných místech naší vlasti, a tak jsem se předem na tuto výpravu „vyzbrojila“ spoustou informací. A mnohé byly velmi zajímavé! Od nepaměti byla této lokalitě připisována tajemná až magická moc. Stejně tak, jak Krkonoše mají svého Krakonoše, mají i tyto moravské hory svého spravedlivého horského ducha, bájného děda Praděda. Podle nejstarších vyobrazení to byl mohutný obr v hornické haleně s kahancem v ruce. Chránil lesy i zvěř v nich žijící a opatroval poklady zde ukryté. Vládce hor však dohlížel i na lidi. Dobré odměňoval a zlé nemilosrdně trestal. Podle legendy to byl právě on, jehož přičiněním stojí v Jeseníkách hora, k níž dnes vedou naše kroky.

Tolik sněhu v nížinách už nebylo spoustu let
Tolik sněhu v nížinách už nebylo spoustu let
© Tereza Marková 01/2021

Lidová slovesnost aneb vznik hory Praděd

Dříve zde byly louky a lesy, a v jednom z nich se ukrýval krásný zámek plný pokladů. Na místních loukách pásával chudobný pastýř stádo oveček. Byl to hodný a veselý chlapec, jehož zpěv a hra na píšťalu se často rozléhala krajem. Byl smířen se svým osudem, ale přesto tajně snil o lepším životě. Praděd znal jeho přání a bylo mu dobrosrdečného, leč nemajetného chlapce líto a tak se rozhodl mu dát šanci. Jednoho dne zavedl mladíka k onomu zámku a pobídl jej, aby vstoupil dovnitř a nabral si tolik dukátů, kolik jen unese. Měl jenom jednu jedinou podmínku – mladý muž směl ze zámku vynést pouze dukáty, nic jiného. Jenže, jak už to bývá, s jídlem roste chuť, a tak těsně před odchodem se chlapec sehnul pro zlatý prsten ležící na hromadě šperků, nasadil si jej na prst a hledal východ ze zámku. Jenže ten zmizel. V tom si pastýř vzpomněl na slova tajemného obra a prsten odhodil zpět na hromadu. S jeho cinknutím se Praděd objevil před chlapcem: „Nespokojil ses s tím, co jsem ti dal! Řekl jsem pouze dukáty, nikoliv prsten! Nejsi mých darů hoden!“ V tom momentě zaburácel hrom a nitro zámku osvítila oslnivá záře. Chlapec leknutím ztratil vědomí. Když se po chvíli probral, seděl opět chudobný jak kostelní myš na vrcholu vysoké hory, jež zde vyrostla na pokyn mocného ducha, a ve svých útrobách skryla zámek i se všemi jeho poklady. Místní lidé tehdy začali horu nazývat po jejím stvořiteli – Pradědem.

Sám bájný duch hor Praděd
Sám bájný duch hor Praděd
© Tereza Marková 01/2021

Malá Morávka č. p. 207

Pastevci byli také prvními osadníky těchto končin. Na přelomu 18. a 19. století si zde vystavěli skromné příbytky, jež se však o sto let později začaly proměňovat v turistické chaty. Roku 1912 byla na místě dnešního televizního vysílače postavena v duchu gotického hradu 32 metrů vysoká kamenná rozhledna. Měla 7 pater a 23 místností. V přízemí se nacházela restaurace a nahoře vyhlídková plošina. Stavba měla dokonce i svou vlastní adresu – Malá Morávka č. p. 207. Smůlou bylo, že na její stavbu byl použit nekvalitní kámen a tak, vlivem nestálého horského počasí, začala rozhledna brzy chátrat. Obě světové války sice přežila, ale druhý květen roku 1959, se jí stal osudným. Toho dne se v brzkých ranních hodinách ozval z vrcholu hory děsivý rachot a všem se hrůzou zatajil dech. Ani ne padesát let stará budova, na kterou dodnes žijící pamětníci vzpomínají, se zřítila k zemi jako domeček z karet.  

Za chvilku zapadnou i směrovky a informační tabulky
Za chvilku zapadnou i směrovky a informační tabulky
© Tereza Marková 01/2021
Tudy vede cesta na legendami opředený Praděd
Tudy vede cesta na legendami opředený Praděd
© Tereza Marková 01/2021

Čím jdeme výš, tím je horší viditelnost
Čím jdeme výš, tím je horší viditelnost
© Tereza Marková 01/2021

Výstavba televizního vysílače šířícího dnes signál 18 televizních a 10 rozhlasových stanic

O devět let později, přesně v roce 1969, se na stejných místech začal stavět televizní vysílač. Jeho výstavba trvala celkem 11 let a v roce 1980 byla dokončena. Dnešní vyhlídková plošina je veřejnosti přístupna od roku 1991 a je umístěna ve výšce 73 metrů. Za pěkného počasí je prý vidět Sněžka, Lysá Hora i Radhošť a ti největší šťastlivci prý dohlédnou až do slovenských Tater.

Nikde nikdo...... jen sníh a mráz
Nikde nikdo...... jen sníh a mráz
© Tereza Marková 01/2021

Autobusová zastávka
Autobusová zastávka
© Tereza Marková 01/2021

Život v horách není pro každého

Jeseníky však disponují ještě jedním prvenstvím, o němž jsme se tedy stačili sami přesvědčit na vlastní kůži. Je zde nejdrsnější počasí z celé republiky, kdy se počasí dokáže změnit doslova z hodiny na hodinu a průměrná roční teplota tady nepřevyšuje 1°C.

Vidina krásně ostrých fotek se už dávno rozplynula
Vidina krásně ostrých fotek se už dávno rozplynula
© Tereza Marková 01/2021
Takto čaruje paní Zima a pán hor
Takto čaruje paní Zima a pán hor
© Tereza Marková 01/2021

A jak probíhala naše cesta na Praděd?

Jak již asi sami tušíte, představa romantické procházky zimní jesenickou přírodou se nám rozplývala tím rychleji, čím víc jsme se do těch míst blížili. Ačkoliv se všude dočtete, že cesta na Praděd není náročná a zvládnou ji v podstatě i děti, tak my si vybrali zrovna den s počasím, kdy by „ani psa ven nevyhnal“.  Ačkoliv bylo možno částečně využít autobusovou přepravu, my přece nejsme žádné bábovky a jdeme pěkně po svých. Husté sněžení, mráz, velké množství již napadlého sněhu a prakticky nulová viditelnost však nebyli nejlepšími spojenci. S přibývajícími kilometry v nohách, nás elán pomalu opouštěl a mnohokrát jsme se chtěli otočit a vrátit se zpátky. Ale nakonec jsme to zdárně dali až k samotné rozhledně. A tak vám zde přikládám fotografie staré necelý týden, abyste se z tepla svých domovů mohli pokochat nefalšovanou mrazivou nádherou jedněch z našich nejkrásnějších hor.

Ještě kousek a jsme na vrcholu Pradědu
Ještě kousek a jsme na vrcholu Pradědu
© Tereza Marková 01/2021

Jsme u cíle!
Jsme u cíle!
© Tereza Marková 01/2021

Restaurace je zavřená, v okýnku s občerstvením si dáme čaj a vzhledem k tomu, že dnes se bude stmívat brzy,  vydáme se na cestu zpět...
Restaurace je zavřená, v okýnku s občerstvením si dáme čaj a vzhledem k tomu, že dnes se bude stmívat brzy, vydáme se na cestu zpět...
Výlet byl krásný i náročný zároveň. Polovinu cesty dolů nám ušetřil autobus :)
© Tereza Marková 01/2021