Slivenec a Chuchelský háj – malá procházka po okraji Prahy

Východištěm této procházky je stanice metra B Smíchovské nádraží, odkud jedou tramvaje 4 a 5 na nedávnou vybudovanou konečnou zastávku Slivenec s obratištěm. U ní stojí turistický rozcestník Slivenec-tram. Tady však Slivenec ve skutečnosti ještě není. Po modré značce podejdeme frekventovanou ulici K Barrandovu, která je přivaděčem od Barrandovského mostu k dálničnímu obchvatu Prahy. Zakrátko stojíme u rozcestníku Slivenec v centru někdejší obce, nyní jedné z městských částí Prahy.

Slivenec je starobylá ves, kterou král Václav I. daroval roku 1253 řádu křižovníků s červenou hvězdou. Ten tu s přestávkami drží majetky až do současné doby, tedy téměř 800 let. Křižovníci si tu roku 1666 vybudovali barokní hospodářský dvůr připomínající zámeček. Ten jim byl po 2. světové válce znárodněn a po zdevastování státním statkem v roce 2015 v restituci vrácen. Dvůr již neslouží původnímu účelu, zčásti je prázdný a část byla upravena na byty. Křižovníkům se roku 2024 podařilo dokončit opravu fasády, takže pohled na něj je již utěšený.

Na druhé straně ulice vidíme pozoruhodný kostel Všech svatých, který je raně gotického původu z 2. poloviny 13. století. Vznikl zásluhou křižovníků brzy poté, co ves získali od krále. Vstupní průčelí kostela je téměř bez oken a spojené jednolitou fasádou s kostelní věží, což působí zvláštním strohým dojmem. Roku 1693 byla ke kostelu přistavěna předsíň a v roce 1886 do něj vestavěna kruchta. Roku 1901 byl kostel opraven podle návrhu Antonína Viktora Barvitia. Na obdélnou loď s věží navazuje trojboce zakončený presbytář s žebrovou křížovou klenbou. V lodi jsou lomená okna s kopiemi původních vitráží s ukřižovaným Kristem, sv. Kateřinou a apoštoly ze 14. století, jejichž originály jsou v Uměleckoprůmyslovém muzeu; v českých zemích jsou téměř unikátní. Varhany postavil roku 1886 pražský varhanář Carl Schiffner. Kostel je i v současnosti ve správě křižovníků a konají se v něm pravidelné nedělní bohoslužby.

Dále nás povede modrá značka, která klesá do údolí podél potoka Vrutice až k rozcestníku Pacoldova vápenka. Tady stojí unikátní technická památka, dvojice vápenických šachtových pecí. Vápenka vznikla před rokem 1880 podle patentu Jiřího Pacolda (1834-1907), profesora pražské techniky, díky kterému mohl být zpracováván netříděný vápenec. Byla v provozu až do roku 1938. Zchátralý objekt byl po roce 1989 vrácen v restituci, v nejnutnější míře opraven a oplocen. I v současnosti je předmětem zájmu odborníků.

Za vápenkou značka vyjde na silnici (ulice V Dolích) a dále po ní klesá. Zde musíme zbystřit pozornost, protože budeme měnit trasu. Asi po 400 m značka na silnici při levém břehu potoka na horním okraji Velké Chuchle přechází po můstku na pravý břeh do souběžné ulice zvané Prodloužená. Na můstek však již nepůjdeme, opustíme značku a odbočíme vlevo neznačenou pěšinou vzhůru. Je to krátká, jen asi 50 m dlouhá spojka, kterou vyjdeme do ulice Pod Akáty. Po té vede žlutá značka a naučná stezka. Dáme se po ní vlevo a stoupáme do Chuchelského háje k rozcestí Sv. Jan, odbočka. U cesty tu je chuchelský hřbitov a vpravo na konci krátké odbočky kostel sv. Jana Nepomuckého.

Kostel sv. Jana Nepomuckého je chuchelskou dominantou. V roce 1729, tedy právě v roce, kdy byl světec kanonizován, jej podle pověsti nechal na kopci nad Chuchlí z vděčnosti postavit jakýsi polský šlechtic, který se uzdravil po léčbě v malochuchelských lázních. Jedná se o jednolodní stavbu s presbytářem čtvercového půdorysu a na opačné straně s věží, jež má také čtvercový půdorys. K rohu mezi lodí a presbytářem přiléhá obdélníková sakristie. Z doby výstavby pochází barokní hlavní oltář. Na oltářním obraze od neznámého malíře je sv. Jan Nepomucký a po jeho stranách stojí sochy poustevníků sv. Prokopa a sv. Ivana. Sochy jsou zřejmě dílem některého člena kosmonoské sochařské rodiny Jelínků, jejichž tvorba byla ovlivněna Matyášem Bernardem Braunem.

Osamělý kostel, který byl po mnoho let místem konání pravidelných poutních slavností, byl v roce 1793 vykraden a poté zpustl. Obnoven byl až v letech 1846-1849, další rekonstrukční práce byly provedeny v letech 1931-1935 a 2000-2012. V roce 2013 dostal kostel ještě nový zvon zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. V současnosti je filiálním ve zlíchovské farnosti a během letního období se v něm jednou měsíčně konají sobotní bohoslužby. V jeho sousedství na hraně stráně můžeme najít dvě místa s hezkou vyhlídkou do vltavského údolí.

Po návratu na základní trasu po žluté pokračujeme asfaltovou silničkou k rozcestníku Chuchelský háj-zoo. U chuchelské hájovny uprostřed lesoparku jsou tu výběhy pro daňky, muflony, lišku obecnou, rysa ostrovida, prase divoké, jelena evropského, srnce či králíky a nutrie. Ve voliérách můžeme pozorovat některé ptáky jako např. káně, poštolku, vránu, krkavce nebo výra velkého. U zookoutku najdeme i stánek s občerstvením.

Poté začne značka klesat. Za serpentinou dojdeme k rozcestníku Studánka, odb. Odbočíme vlevo po odbočce, mineme dřevěný přístřešek a dojdeme k udržované skalní kapli Panny Marie, postavené v 18. století nad jedním ze zdejších pramenů. Značka se tu ostře zlomí vpravo a po několika krocích dojde k upravenému vydatnému Mariánskému pramenu. Právě tady z několika pramenů vzniká potok, který v 18. a 19. století založil slávu lázní v Malé Chuchli. Od pramene se nemusíme na základní žlutou vracet po značce, šikmo vpravo od něj vede přímo dolů neznačená zkratka.

Po značce vejdeme do Malé Chuchle. Po levé straně můžeme vidět několik zachovaných objektů bývalých lázní, mezi nimiž vyniká vila Maria. Lázně tu zanikly koncem 19. století, když bylo zjištěno, že zdejší voda již prakticky žádné léčivé účinky nemá. Vpravo stojí kostel Narození Panny Marie gotického či dokonce románského původu. Původní stavbu zničila spodní voda a protékající potok, nynější barokní kostel pochází z roku 1774. Tehdy byl nově vybudován v souvislosti s rozvojem lázní. Nyní slouží pro pravoslavné bohoslužby v řečtině.

Pod kostelem se značka stočí vlevo k rozcestníku Malá Chuchle, rozc. Žlutá pak pokračuje již stále po rovině pod železniční most a dále pod skalami. Vysoko na známé Barrandově skále se skví Barrandova pamětní deska, která byla po několikaměsíční renovaci na své místo vrácena na jaře 2025. Pohled na ni však vyžaduje větší odstup. Tady pod skálou ale můžeme názorně vidět, jak ještě po 2. světové válce vypadala hlavní výpadová silnice z Prahy na jih směrem na Štěchovice nebo Jíloviště.

Značka projde pod obnovovanými vyhlídkovými Barrandovskými terasami kolem kaple Panny Marie Bolestné. Ta vznikla roku 1847 z prachárny, kterou tu vybudovala francouzská armáda za okupace Prahy roku 1742 během válek o dědictví rakouské. V roce 1900 byla upravena v beuronském stylu.

Značka končí u tramvajové zastávky Hlubočepy. Tramvaje přijíždějící po estakádě z Barrandova nás zavezou zpět ke stanici metra Smíchovské nádraží, kde procházka dlouhá 6,5 km začala.

 

Použité zdroje: