Bítov je hrad, který dokáže šokovat díky své nevšední expozici

Hlad na hradě Bítov

Pěkné počasí lákalo k procházce či túře, takže z prohlídky Cornštejna si naše skupina zamířila pěšky k Bítovu. První zastávkou byla vyhlídka Čertice, kde jsme se pokochali výhledem do krajiny a pokračovali dále k hradu. Postupovali jsme radostně, vždyť dalším zastavením měla být hospoda a sobotní oběd. Oběd byl v plánu, všichni jsme se těšili, na stránkách restaurace u Tesařů nebyl sice vyvěšený jídelní lístek, ale pozitivní recenze si chválily jak místo, tak kvalitu i cenu jídla.

• Restaurace U Tesařů

Hláška „To se nedá obsluhovat,“ nás naprosto znechutila. Problém nastal, když si nás devět lidí chtělo sednout k velikému kulatému prostornému stolu, který byl bohužel vybaven pouze čtyřmi židlemi. Místa bylo dost a my bychom si sedli, vždyť u ostatních stolů volné židle hojně přebývaly. Bohužel, takové seskupení u jednoho stolu nám obsluhou nebylo povoleno. U jiných stolů pro šest lidí seděli dva, stolky pro dva neobsazené, to obsluha neřešila. Nám po prosbě, zda si můžeme usednout všichni ke stolu, jen sdělila svůj verdikt:  „To se nedá obsluhovat.“ Povýšené chování obsluhy a ceny za oběd srovnatelné s pražským Václavákem nás odradily. Přešla nás chuť. Dali jsme jen občerstvení ve formě piva, tedy ti z nás, na které zbyla volná židle u stolku. Ostatní na nás čekali v parčíku na návsi. Už jsme se těšili, jak sníme alespoň nějaké malé občerstvení u hradního stánku, přeci nám jen vyhládlo po té procházce.

• Občerstvení na hradě

Po nějakém tom dalším kilometru nám už v břiše pořádně kručelo a těšili jsme se, až se zakousneme do klobásy nebo langoše. Jenže ouha, v hradní cukrárně jsou k mání pouze dorty a v květnu párek v rohlíku. Nevadí, i ten párek bude dobrý. Stojíme ve frontě, žaludek už mele z posledního a od zcela laxní obsluhy se dozvíme, že párek není. Tedy on by byl, ale houstičky, do kterých ho vkládají jsou zmrzlé. Prostě moc lidí a ten nával nikdo nečekal. Chci požádat o samotný párek, prostě jen tak a bez houstičky, mám hlad jako vlk. Neřeknu ovšem nic, ty slečny jsou najedené a spokojené. A podle pravidla sytý hladovému nevěří, by si i ony myslely, že jsem jen nějaký obyčejný blázen. Prostě musíme dát houstičkám čas, aby rozmrzly a doufat, že až budeme končit prohlídku, bude už ten párek v rohlíku dostupný. Pochopitelně litujeme, že jsme spolehli na občerstvení cestou a nezabalili si svačiny.

Je to opravdu dost utrpení poslouchat výklad s kručícím žaludkem, ale nenaděláme nic.  Budiž naše zkušenost snad varováním pro další turisty. Na hradě Bítov ani v přilehlé stejnojmenné obci na nasycení nespoléhejte. Nemusí se vám ho dostat.

Hrad Bítov

Otevírací doba

Hrad otevírá brány svým návštěvníkům v dubnu a uzavírá v říjnu. Tyto dva měsíce je otevřeno pouze o víkendech a svátcích. V dalších měsících je otevřeno i ve všední dny, kromě pondělí, které je zavíracím dnem. Před návštěvou je každopádně dobré ujistit se o aktuální otevírací době ZDE, dochází totiž k posunu uzavíracího dne z pondělí na úterý, pokud je pondělí státním svátkem. Parkoviště hradu je totiž vzdálené celý kilometr a osobně jsem byla svědkem turistů přicházejících k zamčeným branám. V květnu, červnu a v září se hrad zavírá již v 17 hodin a opožděné turisty tak čeká jen zklamání a dlouhá cesta do kopce zpět k zaparkovanému autu. O prázdninách je také rozšířená nabídka občerstvení, nemělo by se tudíž stát to, co potkalo nás a to nepříjemné hladovění.

Okruhy

Hrad Bítov nabízí čtyři okruhy, jejichž otevírací doba se liší, já mohu jednoznačně doporučit základní okruh Palác, zde na vás totiž bude čekat expozice, kterou nikde jinde neuvidíte. Cena prohlídky je 240 Kč pro dospělé. Okruh Vstup do hradu zahrnuje prohlídku nádvoří, novogotické kaple a hradní zahrady se zvířaty. Jednotná cena vstupenky je 80 Kč. Další dva okruhy Zbrojnice a Hladomorna, mučírna, vězení jsou otevřeny pouze o prázdninách. Více informací o prohlídkových okruzích se dočtete na stránkách hradu ZDE.

Neuvěřitelná a neočekávaná expozice hradu

Druhým nečekaným a silným zážitkem byla samotná hradní expozice. V prvním patře vše probíhalo standardně, viděli jsme klasicky krásné hradní komnaty, které byly vybaveny již v nákladném zámeckém stylu, ovšem po výstupu do prvního patra jsme byli ohromeni.

Vycpaná zoologická zahrada

Čekaly na nás plné výkladní skříně vycpaných zvířat. Začali jsme u ptactva, pokračovali přes savce, z vitrín na nás koukaly nečekané cizokrajné kousky nebo třeba party oblečených veverek hrajících na housličky, tančících, popíjejících pivo a v mnoha dalších pozicích, stejně tak jako kočky s vytřeštěnými výrazy s mašlemi mezi ušima. Zvířecí panoptikum nebralo konce a bylo by třeba mnohem většího času, aby si všechny exponáty mohli návštěvníci řádně prohlédnout a vstřebat. Vrcholem byl sál, kde polehávala neskutečně veliká smečka vycpaných psů. Různé velikosti, rozdílné rasy. Psi si hověli ve svých oblíbených pozicích. Jejich pán je miloval a nedal na ně dopustit ani po smrti. Zajistil jim nesmrtelnost.

Baron Haas

Posledním majitelem Bítova byl baron Haas. Nebyl šlechtického původu, byl to zbohatlík, který vydělal peníze v porcelánovém průmyslu. Tehdejší šlechta ho nepřijala, neměl „modrou krev“ jako oni a pro svoji složitou povahu byl mnoha lidem trnem v oku. Ženy ho ovšem milovaly, měl paralelně několik milenek a přezdívalo se mu český Casanova. Své milenky známkoval podle výkonu, vedl si deník, do kterého vše zaznamenával. V jeho nejúspěšnějším roce se deníčku pochlubil 285 obšťastněnými ženami. Kromě žen miloval i zvířata, choval jich nespočet na svém panství. Vyhlášená byla jeho lvice, která s ním sedávala u jeho stolu a u ostatních stolovníků vyvolávala strach. Velkými miláčky byli jeho psi, pro ně dokonce na hradě nechal zřídit vlastní kuchyni. Její kuchaři pečovali o jejich stravu. Měl na svém panství jednu z největších zoologických zahrad té doby a o víkendech ji zpřístupňoval obyčejnému lidu zdarma. Svým zvířecím miláčkům chtěl zajistit jakousi nesmrtelnost a měl tudíž k dispozici svého preparátora, který se po úhynu zvířete postaral o jeho tělo.

Milovali ho ovšem také běžní občané okolních vsí. Byl přátelský a dokázal utrácet, kolikrát zaplatil útratu za celou hospodu. Jenže se dokázal i postarat. V době, kdy byla zaplavena díky vzniku Vranovské přehrady původní obec Bítov, zasloužil se o výstavbu nové vsi na jeho panství.

Sbírka vycpaných psů. Světová kuriozita

V jeho sbírce nejrůznějších zvířat je kuriozitou rozsáhlá expozice 51 jeho vlastních vycpaných psů. Jedná se o největší sbírku vycpaných psů na světě. Pejsci nejrůznějších plemen a velikostí vypadají jako živí. Jsou naaranžovaní do pozic, které měli nejoblíbenější. Vycpaná zvířata na vás shlížejí ze stěn, ze stropu a plní celé prosklené vitríny. Uvidíte naše běžné ptactvo a savce, ale také kousky exotické.

Zvířata na hradě Bítov

Baron svá zvířata miloval, měl koně i poníky, také terária a akvária, v jeho panství žilo třeba najednou i 200 psů. Svoji milovanou lvici koupil od cirkusu Kludských v roce 1930 a pojmenoval ji Mietzi-Mausi podle Disneyho kresleného Mickey Mouse. Od Kludských koupil i rozkošného poníka. Toho údajně jeho personál rozmazloval tak, že mu naléval pivo a poník byl nezvladatelně divoký. Duch poníka Mikolase prý běhá stále po hradě a straší personál. V hradní zahradě měl mnoho voliér a výběhů. Na péči o zvířata měl vyškolený personál, sám k nim měl ovšem vřelý vztah.

Smutný konec hraběte Haase

Po druhé světové válce mělo dojít ke konfiskaci jeho majetku, což pro něj byla naprosto nepřijatelná myšlenka. Život bez svých zvířat si prostě nedokázal představit. Raději spáchal sebevraždu. Jeho milovaná zvířata byla rozebrána, rozprodána nebo utracena.

Podivín, kterého jedni milovali a druzí ho odvrhli. Žid, který prokazatelně židům během války pomohl, nicméně nedokázal odříct ani žádost o ubytování nacistů, které rád neměl. Představa, že ve svých 69 letech opustí vše, co miluje, byla pro něj nepřijatelná. Raději zvolil smrt.

Prohlídka hradu nezklame, naopak každý milovník přírody by uvítal delší čas k prohlídce sbírek zvířat.

Rumburak

Pokud parkujete na hradním parkovišti, můžete ještě navštívit rozhlednu Rumburak. Tyčí se asi 200 m od samotného parkoviště. Přehlédnout se nedá. Výstup na ní je zpoplatněn 50 Kč a otevírací doba je od 10:30 do 18:00 hodin.

Rozhledna patří ke stejnojmennému penzionu s restaurací nacházející se v její těsné blízkosti. Napadlo mne, že kdybychom nešli pěšky přes obec, ale přijeli bychom autem, tak jako většina návštěvníků hradu, možná jsme se zde mohli pohodlně všichni naobědvat. Prostorná restaurace s terasou po šesté hodině večer zela prázdnotou, já si objednala limonádu a čistě ze zvědavosti otevřela jídelní lístek. Na  internetových stránkách totiž chybí. Už vím proč. Pokud by lidé znali dopředu ceny, tak by se restauraci vyhnuli obloukem. Takto se přece jen pár vyhládlých turistů nachytá.

Použité zdroje:

Galerie