Cesta na Vyšehrad s několika zajímavými zastávkami
17. září 2025 | Dana Kaiserová 8.7 min | Výlety
Pokud míříte na Vyšehrad, rozhlížejte se kolem sebe. Po cestě k bazilice můžete spatřit plno zajímavých staveb a soch. Při stoupání budete mít možnost z hradeb Vyšehradu shlédnout velkou část Prahy. Krásný výhled určitě stojí za to!
Reprezentativní sídlo
Vstupujete-li do areálu Vyšehradu Táborskou bránou nacházíte se na místě, kde vedl ve středověku příkop s hradbou tzv. Královského okrsku, jehož hranici dnes vymezuje živý plot. Většinu z dvouhektarové plochy rezidence zabíralo nádvoří v prostoru současného parku sloužící k panovnickým ceremoniálům a shromažďování lidu. Ačkoliv zde v 10.-11. století probíhala i ražba mincí, měl areál především reprezentativní funkci. Kníže Vratislav zde okolo roku 1070 nechal postavit nejstarší známý kamenný palác v Čechách a románský most, který byl spojnicí mezi Královským okrskem a kapitulní bazilikou sv. Petra a Pavla. U východní hradby stála bazilika sv. Vavřince. Další kostel, sv. Jana Evangelisty, se dosud archeologům nepodařilo lokalizovat.
Karel IV. nechal v letech 1348-1350 Královský okrsek zcela přestavět, opatřil jej novou hradbou s věžemi a postavil několik paláců. Dodnes se zachovaly části hradby, budova purkrabství a sklep obytného paláce. Ze sněmovního paláce s hodovní síní zůstaly zbytky zdiva. Funkce budovy, kterou archeologové objevili u černé studny, není známa. Po obsazení Vyšehradu husity došlo k vyplenění a opuštění okrsku. Zbývající ruiny zmizely v polovině 17. století při výstavbě pevnosti a vojenských budov. Z nich nad skálou dodnes stojí bývalé skladiště střelného prachu. Mohutná zbrojnice o ploše více něž 3000 metrů čtverečních byla zbourána po požáru v roce 1927, zůstal po ní však cihelný plot se vstupními portály. Na jejím místě se dnes nachází park se čtyřmi sousošími, která na toto místo byla přesunuta z Palackého mostu.
Skalnatý ostroh spadající na západě do vod Vltavy a na severu ohraničený údolím potoka Botiče určoval strategickou polohu Vyšehradu. Výhodné pozice využil ke zbudování svého sídla mocný rod Přemyslovců. Rozhodnutím Karla IV. se Vyšehrad stal součástí opevnění středověké Prahy. Z Vyšehradu bylo možné kontrolovat přístup do Prahy po řece. Po zkušenostech z obléhání švédskými vojsky na sklonku třicetileté války rozhodl císař Ferdinand III. o budování nového opevnění Prahy, jehož součástí byla i přeměna Vyšehradu v pevnost. Součástí opevnění jsou i podzemní chodby (tzv. kasematy). Opevnění nicméně nebylo ani po dvou staletích dokončeno podle původních představ. Každá z jeho bran je postavena v jiném architektonickém slohu. Ačkoli byl Vyšehrad několikrát obsazen cizími vojsky, nikdy nebyl dobyt přímým útokem.
Táborská brána
V průběhu třicetileté války bylo rozšířeno středověké opevnění Vyšehradu. Táborská brána vznikla jako součást nové hradební zdi. Postavena byla nejspíše ve 20. letech 17. století. Pojmenována byla po městě Táboru, ke kterému odtud směřovala významná obchodní cesta. Dodnes se v průjezdu zachovala původní vrata se střílnami a vodicí drážky pro spuštění mříže. V prvním patře věžové brány byla strážnice, vstup na ochoz a cimbuří. Viditelné jsou střílny umístěné mezi čtyřmi polosloupy, které odkazují na pozdně renesanční sloh. Bohužel se nezachoval 15 metrů široký příkop s padacím mostem, který zde též stával. Boční průchod pro pěší byl proražen až v roce 1931.
Rušný vstup do města
Pár metrů za Táborskou bránou u zelené pumpy na vodu bylo kdysi nejrušnější místo Vyšehradu. Šlo o místo u cesty, která spojovala Prahu s jižními Čechami. Do doby stavby pevnosti v polovině 17. století se po průchodu branou od Pankráce cesta rozšiřovala do náměstí obklopeného domy měšťanů, které pokračovalo až za pozdější Leopoldovu bránu. Na konci 19. století však už místo vypadalo podobně jako dnes. Po průchodu Táborskou bránou s vojenskou hlídkou a přechodu mostu přes příkop se příchozí ocitli na území Prahy. V domku č. p. 10 byl psinec přesunutý sem z města pro stížnosti obyvatel. Odchycené psy zde mohli majitelé po 3 dny vykoupit, jinak je čekalo utracení.
Rušné bylo i místo za zbouranou bránou Špička. Zde stála studna s pumpou, kde obchodníci napájeli své koně. Na pořádek v místě dohlíželi městští strážníci sídlící v domě č. p. 6. Zapotřebí jich tu bylo kvůli obchodnímu ruchu a pro řešení častých přestupků v domě č. p. 13 obývaném chudinou. Původně v něm byl hostinec a kasárna, kde byli krátce ubytováni polští vojáci, podle čehož mu místní začali přezdívat ,,Polsko". V roce 1913 dům zakoupil spolek Rudolfa Jedličky, byla zde zřízena škola pro tělesně postižené. Jedličkův ústav sídlí v domě dodnes.
Leopoldova brána
Tato brána je svědkem komplikovaného budování vyšehradské pevnosti. Vybudována byla nejpozději v roce 1678 za vlády císaře Leopolda I. jako hlavní reprezentativní vstup do pevnosti. Nebyla nikdy dokončena, navíc postrádá prostor strážnice. Od konce 17. století byla zazděna, chyběly totiž peníze na opravu mostu vedoucího k bráně. Objížděla se po cestě vedoucí východněji ležícím průrazem v hradební zdi přes nedotěženou část příkopu. Opětovně byla brána zprovozněna v roce 1841 jako součást nové silnice z Prahy na Tábor. Barokní bránu navrhl zřejmě Carlo Lurago. Ozdobena je symboly zvířecích ochránců, Svaté říše římské a Rakouské monarchie.
Rotunda svatého Martina
Rotunda byla postavena kolem roku 1100, čímž se řadí mezi nejstarší kostely v Praze. Leží mimo Královský okrsek Vyšehradu. Je možné, že rotunda byla součástí dvorce nějaké významné osoby. V 16.-17. století sloužila jako obecní vězení a sklad střelného prachu. Roku 1719 došlo k jejímu znovuvysvěcení, avšak o 65 let později byla zkonfiskována pro potřeby armády. Díky přímluvě nejvyššího purkrabího Karla Chotka se vyhnula zbourání při výstavbě nové silnice. Vyšehradská kapitula rotundu zakoupila v roce 1875 a zahájila její celkovou rekonstrukci. Zajímavostí je dělová koule ve zdi nad vchodem, která připomíná pruské obléhání Prahy v roce 1757. Dnes slouží rotunda k bohoslužbám.
Vyšehradský hřbitov
Hřbitov u baziliky sv. Petra a Pavla je jediný dodnes dochovaný hřbitov z minimálně čtyř, které jsou na Vyšehradě doloženy od středověku. Zásluhou spolku Svatobor a vyšehradského probošta Václava Štulce byl ve druhé polovině 19. století tento malý a málo užívaný hřbitov proměněn na národní pohřebiště, jemuž dominuje Slavín, společná hrobka významných osobností českého uměleckého a vědeckého života. Jejím architektem byl Antonín Wiehl.
Na vyšehradském hřbitově našlo místo posledního odpočinku více než šest set významných osobností. Najdeme zde básníky a spisovatele, herce, sochaře, malíře, architekty, sportovce, vědce a slavné muže a ženy mnoha dalších oborů lidské činnosti. K těm nejznámějším patří Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Božena Němcová, Jan Neruda, Karel Čapek, K. H. Mácha, Jiří Menzel či Waldemar Matuška. Vyšehradský hřbitov patří pod Správu pražských hřbitovů. Otevřen je denně a zdarma. Můžete si objednat komentovanou prohlídku Vyšehradu včetně hřbitova.
Bazilika sv. Petra a Pavla
Bazilika je významnou církevní a kulturní památkou. Při kostele byla už v době jeho vzniku roku 1070 založena kolegiátní kapitula. Kostel, který byl původně raně románskou bazilikou, byl v průběhu historie opakovaně přestavován. Jedna z nejvýznamnějších úprav proběhla v době Karla IV. Šlo o barokní přestavbu. Dnešní podoba je výsledkem radikální novogotické přestavby z konce 19. století a počátku 20. století.
V bazilice je k vidění významný obraz. Jde o kopii gotického deskového obrazu Panny Marie Vyšehradské z poloviny 14. století, je to jeden z nejstarších českých dochovaných středověkých obrazů. Od roku 1638 je madona nazývána dešťovou jako přímluvkyně za déšť. Originál obrazu je zapůjčen Národní galerii.
Sochy v parcích
V parcích na Vyšehradě je kromě krásného výhledu na Prahu k vidění několik soch. Jsou zde umístěna čtyři sousoší Josefa Václava Myslbeka, která původně stála na Palackého mostě nedaleko pod Vyšehradem. Most byl při bombardování Prahy v roce 1945 silně poškozen, sochy pak byly roku 1947 umístěny právě do vyšehradského parku. Každé sousoší v nadživotní velikosti představuje dvojici postav z bájného českého dávnověku (dvě sousoší podle klasických českých pověstí a dvě inspirovaná skladbou z Rukopisu královédvorského, považovaného za falzum ze začátku 19. století). Jde o sochy Libuše a Přemysla, Ctirad a Šárka, Lumír a Píseň, Záboj a Slavoj.
Na Vyšehradě je také raně barokní pískovcová jezdecká socha sv. Václava. Jejím autorem je Jan Jiří Bendl. Jde o kopii, originál sochy je umístěn v Lapidáriu Národního muzea. Původně stála socha na Václavském náměstí. Kousek od sv. Václava je pomník vyšehradského probošta Václava Štulce. Autorem bronzové realistické busty je sochař Štěpán Zálešák. Na čelní straně podstavce je nápis: „Proboštu Václavu Štulcovi – křísiteli zašlé slávy Vyšehradu – věnoval probošt Mikuláš Karlach – 1910“. Pomník byl v roce 1971 a 2013 restaurován, nyní je ve správě Galerie hl. města Prahy.
Použité zdroje:
- https://praha.aiscr.cz/p/194
- https://www.praha-vysehrad.cz/cs/stranky/budovy-a-mista/vysehradsky-hrbitov
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Bazilika_svat%C3%A9ho_Petra_a_Pavla
- https://bazilika.kkvys.cz/cs/areal-vysehradu/vysehradska-zastaveni/a/pomnik-vysehradskeho-probosta-vaclava-stulce
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1ehradsk%C3%A9_sady
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Pomn%C3%ADk_svat%C3%A9ho_V%C3%A1clava_(Vy%C5%A1ehrad)
Galerie
