Knínice – unikátní, leč téměř zapomenuté poutní místo

Svatý František Xaverský

František se narodil v roce 1506 na hradě Castillo de Javier, jako pátý a nejmladší syn významného navarrského šlechtice Juana de Jasso. Přídomek „Xaverský“ je odvozen od baskického názvu jeho rodiště - Etxeberri, což znamená „nový hrad”. Osud pozdějšího světce ovlivnila válka za nezávislost baskické Navarry proti Francii a Španělsku. Jednak po prohrané válce přišla Františkova rodina o většinu majetku, jednak se zde poprvé protla jeho cesta s Ignácem z Loyoly, tehdy důstojníkem španělské armády obléhajícím Navarru. František se rozhodl pro kariéru duchovního a odešel na studia do Paříže. A tady ho osud znovu dal dohromady s Ignácem z Loyoly. Tehdy osmatřicetiletý Ignác rovněž přišel studovat do Paříže a vedení koleje ho ubytovalo na pokoji, kde bydlel František Xaverský s Juanem de Peňou a Petrem Faberem. Díky této náhodě a díky charismatu Ignáce z Loyoly se ze spolubydlících na koleji stali jen o 4 roky později spoluzakladatelé jedné z nejmocnějších křesťanských organizací té doby - Tovaryšstva Ježíšova – tedy řádu jezuitů. V roce 1541 byl František vedením řádu vyslán na misijní cestu do Asie. Postupně působil v Indii, Indonésii a Japonsku. Při strastiplném pokusu o misijní cestu do Číny se nakazil (pravděpodobně) malárií a v prosinci 1552 umírá na čínském ostrově Šang-čchuan. Blahořečen byl v roce 1619 a o tři roky později svatořečen papežem Řehořem XV.

 

sv. František Xaverský na malbě Guiseppe Laudatiho Autor: Guiseppe Laudati, Public domain, via Wikimedia Commons

 

 

Smrt sv. Františa Xaverského Autor: Popular Graphic Arts, Public domain, via Wikimedia Commons

 

František Xaverský a české země

Za první projevy uctívání Františka Xaverského u nás jsou považovány oslavy jeho kanonizace v Praze. První česká tištěná legenda nového světce byla publikována roku 1629. Jeho obliba rostla a od 80. let 17. století byl považován vedle sv. Rocha, sv. Šebestiána či sv. Rosálie za jednoho z nejvýznamnějších ochránců proti morovým epidemiím. Jeho uctívání mělo dvě zvláštní podoby. První z nich byly takzvané noveny sv. Františka Xaverského – devítidenní pobožnosti, které se tradičně konaly 3.–12. března. Kromě předepsaných modlitebních textů byly na každý jednotlivý den věřícím určeny konkrétní "úkoly" - duševní a tělesná cvičení, která měla povahu dobrovolné každodenní sebekontroly a odříkání. Druhou formou uctívání byla série pobožností, které se konaly deset po sobě následujících pátků; ty měly symbolizovat deset let misijního působení Františka Xaverského v Asii. Obě formy byly organizačně, časově, a tudíž i finančně značně náročné, a proto v Knínicích přišli s formou další - využívající tamní netypickou křížovou cestu.

František Xaverský a Knínice

Jelikož byl František jezuita, na šíření jeho kultu se v rámci rekatolizace po třicetileté válce významně podílelo právě Tovaryšstvo Ježíšovo. Do Knínic přicházejí jihlavští jezuité v roce 1624, kdy získávají zdejší dvůr. Ten byl předchozím majitelům zkonfiskován po Bílé Hoře. V roce 1667 Knínice přecházejí pod správu jezuitů telčských. Ti zde zůstávají až do zrušení řádu v roce 1773. První organizované poutě z Telče přes Radkov a Jersice jsou zaznamenány v roce 1649. Podle záznamů Knínice navštěvovalo okolo 1000 poutníků ročně. Koncem 17. století si jezuité přestavují knínickou tvrz na letní rezidenci. Zhruba ve stejné době přestavují starší knínickou kapli na současnou kapli Povýšení sv. Kříže. V roce 1693 v ní byl zřízen hlavní oltář sv. Františka Xaverského, který byl nadán odpustkovým privilegiem. Přestavba kaple byla dokončena v roce 1717. Její zvláštností je symbolický hrob sv. Františka Xaverského. Uvnitř prosklené skříně je uložena realisticky ztvárněná socha mrtvého světce v životní velikosti. Druhou zvláštností je sýpka, která se kaple přímo dotýká – je považována za nejstarší budovu, kterou v Knínicích jezuité obývali. Svědčí o tom například zazděný průzor ze sýpky do kaple, původně pravděpodobně spojující kapli s oratoří nejstarší jezuitské rezidence.  

kaple Povýšení sv. Kříže Autor: Milan Caha 4/2025

kaple Povýšení sv. Kříže a sýpka Autor: Milan Caha 4/2025sýpka je pravděpodobně nejstarší sídlo jezuitů v Knínicích

V blízkosti Knínic byla ještě v baroku vybudována křížová cesta, tzv. via dolorosa, představující cestu v Jeruzalémě, po níž kráčel odsouzený Ježíš Kristus na Golgotu. Oproti obvyklým čtrnácti zastavením má ta knínická, zvaná Apoštolská desítka, zastavení jen deset. Liší se též motivy jednotlivých zastavení:

1. Ježíš Kristus na hoře Olivetské,

2. Kristus u Annáše,

3. Bičování,

4. Korunování trním,

5. Ecce Homo,

6. Veronika podává Ježíši Kristu roušku,

7. Šimon pomáhá Ježíši Kristu nést kříž,

8. Ukřižování,

9. Oplakávání Panny Marie,

10. Ježíš Kristus položen do hrobu.

VII. zastavení křížové cesty Autor: Milan Caha 4/2025

Poutníci měli od roku 1693 k dispozici poutní příručku Decas sacrarum stationum. Apostolische Decade, kterou napsal jezuita Bartoloměj Christelius. Na její české verzi „Desítka apoštolská“, která vyšla o rok později, se snad podílel další jezuita Jan Libertin. Příručka obsahovala modlitby a dvě desítky písní. První desítka byla určena ke zpěvu u jednotlivých zastavení, druhá desítka oslavovala vlastnosti, činy a zázraky sv. Františka. To, že poutníci po mši prošli všechna zastavení a u každé kaple vykonali předepsané obřady, nahrazovalo a mělo „sílu“ pobožností v deseti po sobě následujících pátcích. Křížová cesta je dlouhá něco přes 5 kilometrů a tvoří ji 9 samostatně stojících výklenkových kaplí, poslední kaple je součástí obvodové zdi domu č. p. 80. Výjevy jednotlivých zastavení, které jsou dnes v kaplích, namaloval v roce 2015 Ladislav Novák z Knínic. Celou trasu lze absolvovat i dnes, i když mezi některými kaplemi zanikla cesta a průchod je poněkud obtížnější.

obraz v kapli III. zastavení křížové cesty od Ladislava Nováka Autor: Milan Caha 4/2025

obraz v kapli IX. zastavení křížové cesty od Ladislava Nováka Autor: Milan Caha 4/2025

Popularita a návštěvnost knínických poutí zásadně klesla po zrušení jezuitského řádu. Své vykonal i zákaz poutí a procesí a další restrikce náboženského života, které byly součástí reforem císaře Josefa II. Sláva Knínic jako poutního místa se ani po uvolnění poměrů už nikdy nevrátila. Ještě na počátku 20. století sice vyšla jazykově upravená a zkrácená „reedice“ průvodce Desítky apoštolské, do širšího povědomí se tohle netypické poutní místo už nikdy nepodařilo vrátit. Dostanete-li se někdy do těchto končin, vzpomeňte si na dávnou tradici, podívejte se do kaple a projděte si křížovou cestu. I když nepatříte mezi věřící a kult sv. Františka Xaverského je vám cizí, klidná procházka po stopách barokní krajiny za to stojí.

IX. zastavení křížové cesty Autor: Milan Caha 4/2025

Použité zdroje:

Galerie