Valdštejnský palác se zahradou plnou soch
11. září 2025 | Dana Kaiserová 8.2 min | Výlety
Valdštejnský palác s rozlehlými zahradami je kouzelným místem, které stojí za to vidět. Prolíná se zde krása sochařského umění, architektury a přírody. Velmi zajímavá je krápníková stěna, krásně působí i jezírka a fontány doplněné sochami.
Valdštejnský palác
Palác stojí na Valdštejnském náměstí, v současné době je sídlem Senátu Parlamentu České republiky. Výstavba tohoto sídla probíhala v letech 1623-1630. K významné přestavbě pak došlo v letech 1996-2000. Sídlo nechal vybudovat Albrecht z Valdštejna, po němž také nese název. Jedná se o první světskou stavbu pobělohorské doby. Je kombinací stavebního typu městského paláce a vily. Rodina Valdštejnů vlastnila palác do roku 1945. Palác měl svou velkolepostí zastínit i Pražský hrad.
Na stavbě paláce působilo více architektů a stavitelů. Situace s architekty paláce je složitá. Nedochovaly se autentické plány ani smlouvy. Dlouhou dobu byl za hlavního architekta považován Andrea Spezza, který přišel již v letech 1622–1623, ale podle nízkých částek jeho platu se v posledních letech považuje za pravděpodobné, že byl pouze prováděcím stavitelem a vlastním architektem paláce byl stavitel a fortifikační inženýr Giovani Battista Pieroni. Stavba pokračovala velmi rychle. Palác byl inspirován především šlechtickými rezidencemi severní Itálie, odkud v pobělohorské době přicházeli umělci, obnovující zpustošený střed Evropy po ústupu protestantské šlechty.
Rozměry velkolepého areálu paláce činí 340 × 172 metrů. Obytná část paláce rozložená kolem čtyř nádvoří bez zahrady dosahuje rozměrů zhruba 150 × 110 metrů. Soubor budov čítá hlavní obytnou budovu se dvěma nádvořími, křídlo koníren (Trčkovské křídlo) s přilehlým třetím dvorem přístupným branou z ulice. Následuje jednopatrová budova (Černínské atrium) s nádvořím. Směrem k jízdárně se nachází ještě jednopatrové protáhlé křídlo. Jižní a jihovýchodní strana zahrady je v délce 200 metrů uzavřena vysokou zdí s 52 oblouky. Na ni navazuje na jihu krápníková stěna s grottami (jeskyněmi) a s voliérou. Na severovýchodě je zahrada ukončena budovou jízdárny, se kterou sousedí bývalý hospodářský dvůr paláce, upravený roku 1980 jako zahradní parter při vstupu do stanice metra a tehdy vyzdobený novodobými kopiemi soch F. M. Brokoffa.
Valdštejnská jízdárna
Jízdárna je rozsáhlá patrová stavba, která uzavírá Valdštejnský areál na jeho východní straně. Postavena byla v návaznosti na Valdštejnský palác v 1. polovině 17. století. Výrazná přestavba v novogotickém stylu byla dokončena v roce 1853. Pro svůj původní účel byla využívána až do konce 19. století. Po 1. světové válce ji Valdštejnové pronajali automobilové továrně Laurin & Klement, později dalším automobilovým závodům. Autodílny se zde provozovaly i po 2. světové válce. V 50. letech minulého století se dokonce uvažovalo o tom, že ve sklepeních jízdárny budou vybudovány halové garáže. K tomu však nedošlo.
Od roku 1996 patří Valdštejnská jízdárna k Senátu, díky čemuž byla stavba zahrnuta do plánu rozsáhlé obnovy celého Valdštejnského areálu. Citlivou rekonstrukcí se podařilo odstranit stavební zásahy z minulých let, dále došlo k nápravě statických poruch a byl obnoven historický ráz této budovy. Kancelář Senátu pronajímá Valdštejnskou jízdárnu za symbolickou cenu Národní galerii, která zde pořádá výstavy. Zatím poslední rekonstrukce jízdárny proběhla v rámci celkové opravy paláce, dokončena byla v roce 2001.
Valdštejnská zahrada
Valdštejnská zahrada je svou rozlohou, která činí více než 14 tisíc metrů čtverečních druhou největší zahradou v centru Prahy. Předčí ji jen zahrady Pražského hradu. Zahrada vznikla po vzoru italského manýristického parku. Z dochovaných dopisů sochaře Adriana de Vriese vyplývá, že na jejím vzhledu se aktivně podílel svými návrhy a připomínkami sám Albrecht z Valdštejna.
Valdštejnská zahrada je členěna do dvou geometricky odlišných částí. Ve větší z nich se nachází největší sala terrena v Praze. Před ní stojí fontána se sousoším Venuše s Amorem. V roce 1910 byla fontána umístěna do mramorového bazénu, který byl v minulosti samostatnou kašnou. V této části Valdštejnské zahrady je k vidění také umělá krápníková stěna, na níž navazuje voliéra pro ptactvo. Při pozorném sledování této stěny je v ní možné rozpoznat ukryté siluety živočichů, jako jsou žáby a hadi. V menší části Valdštejnské zahrady se nachází velký bazén s umělým ostrovem. Na něm se tyčí plastika Herkula s kyjem v ruce, který se právě chystá udeřit saň u svých nohou. K vidění je zde také skleník s kaktusy a jinými rostlinami.
Valdštejnská zahrada prošla několika zásadními úpravami. V 18. století byla téměř celá zalesněna a protínalo ji mnoho drobných cest. Další změny byly provedeny v 50. letech 20. století. V té době došlo například k opětovnému zřízení velkého bazénu. Od roku 1996 je zahrada součástí sídla Senátu, který se na počátku nového tisíciletí zasloužil o její rozsáhlou rekonstrukci a zpřístupnil ji veřejnosti.
Sala terrena
Valdštejnské zahradě dominuje sala terrena. Tato monumentální otevřená stavba neměla v době svého vzniku v palácových zahradách konkurenci. Původně sloužila zejména k pozorování Valdštejnské zahrady. Byla vnímána spíše jako prostor, kterým pokračují obytné místnosti paláce, než jako zahradní prvek. Vnitřní výzdoba saly terreny navazuje na interiérovou výzdobu paláce. Celkem je zde k vidění 32 malovaných výjevů především z antické mytologie. Ty jsou výsledkem práce pokračovatele italského malíře Baccia del Bianca. Strop zdobí fresky zobrazující řecký Olymp. Uprostřed je vyobrazen Zeus s manželkou Hérou a bohyní Afroditou, na severní straně jsou znázorněni helénští bohové, na jižní straně zas bohové trojští. Medailony lemující Olymp jsou vyobrazením motivů z trojské války.
Do saly terreny bylo možné z paláce vstoupit přes umělou krápníkovou jeskyni, takzvanou grottu. V této umělé jeskyni nechybí ani oválná kamenná nádrž na vodu, kterou využívali obyvatelé paláce v horkých dnech jako chladný úkryt. Vstup do jeskyně je situován na severní stranu saly terreny, na jižní straně vedou dveře do odpočinkového pokoje.
Výzdoba zahrady
Výzdobu zahrady a její velkolepost zajišťují zejména sochy a kašny. Většina soch ve Valdštejnské zahradě je dílem výborného nizozemského sochaře Adriana de Vriese, který působil i na dvoře Rudolfa II. Svému umění se vyučil v Itálii. Pro Albrechta z Valdštejna pracoval pravděpodobně od roku 1622 až do své smrti v roce 1626. Poslední sochy, které si Albrecht od umělce objednal, dodělávali sochařovi pomocníci. De Vries je pohřben nedaleko Valdštejnské zahrady, v kostele sv. Tomáše na Malé Straně.
De Vriesovy bronzové sochy stojí podél hlavní cesty Valdštejnské zahrady před salou terrenou. Nachází se mezi nimi například bůh moře Neptun, bůh vína Bakchus, věštec Láokoón se syny či kráčející kůň nebo kůň s hadem. De Vries kromě souboru bronzových soch antických bohů, bohyň a koní pro Valdštejna zhotovil sousoší Herkula zápasícího s Kentaurem, který chce unést jeho manželku Deianeiru. Sousoší zdobí kašnu uprostřed malého bazénku ve východní části Valdštejnské zahrady. Další de Vriesova socha Herkula, tentokrát bojujícího se saní, se nachází na umělém ostrůvku největšího bazénu v zahradě.
V roce 1648 došlo k vyrabování paláce švédskými vojáky, kteří odvezli nejenom volně stojící sochy, ale i původní kašny. Sochy jsou v současnosti k vidění v de Vriesově muzeu ve Švédsku, které je nedaleko zámku Drottningholm, sídla švédské královské rodiny. Sochy ve Valdštejnské zahradě jsou kopiemi, které byly podle originálů vyrobeny na začátku 20. století.
Rostliny a zvířata v zahradě
Valdštejnská zahrada je bezesporu hodnotným prostorem, jehož jedinečná atmosféra je dotvářena zdejší bohatou a rozmanitou flórou a faunou. K vidění je zde několik jedinců pávů korunkatých a bílých. Chovají se zde od roku 2000 a takřka každé jaro vyvádějí mladé. Na zahradě pobývají také slípky zelenonohé nebo kachny divoké. Ty sice nepatří ke zdejšímu stálému ptactvu, ale Valdštejnskou zahradu si evidentně oblíbily a pravidelně ji navštěvují. Spatřit zde můžete také výry velké. Jejich voliéra se nachází u krápníkové stěny. Ve velkém bazénu se prohánějí sumci, štiky, zlatí jeseni nebo kapři Koi.
Zahradu zdobí vzrostlé duby, javory či magnólie. Centrální část prostoru je osázena buxusovými keři a tulipány. U krápníkové stěny rostou hortenzie a mezi vinnou révou a fíkovníkem na jižní stěně Valdštejnského paláce si můžete zjara všimnout krokusů a narcisů, v létě zde kvete levandule.
Použité zdroje:
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Vald%C5%A1tejnsk%C3%BD_pal%C3%A1c
- https://www.npu.cz/cs/hrady-a-zamky/tipy-na-vylet/17887-valdstejnska-zahrada
Galerie
