Mikulovská středověká rozhledna a zatopený vápencový lom – dvě úžasné scenérie, které stojí za vidění

Moje podzimní toulky jihem Moravy se pomalu blíží do finále. Po návštěvě Valtic a lednického Minaretu se dnes vydáme na dvě trošku méně známé lokality. Jednomu se říká Kozí hrádek a druhému Janičův vrch. Obě místa od sebe dělí zhruba dva kilometry pěší chůze.

Animace vlevo Kozí hrádek, vpravo Janičův lom
Animace vlevo Kozí hrádek, vpravo Janičův lom
© Tereza Marková 10/2020

Není Kozí hrádek jako Kozí hrádek

Když se řekne Kozí hrádek, mnohým se vybaví školní hodiny dějepisu a s ním vyprávění učitele o Kozím hrádku jako o místě vyhnanství mistra Jana Husa. Tam kázal a psal svá nejvýznamnější díla. To je sice pravda, jenže řeč tehdy byla o Kozím hrádku u Sezimova Ústí v Čechách, kdežto naše dnešní pomyslné kroky vedou na Kozí hrádek u města Mikulova. Ale to jen tak pro pořádek……

Střílna, která chránila město
Střílna, která chránila město
© Tereza Marková 10/2020

Středověká stavba z 15. století
Středověká stavba z 15. století
© Tereza Marková 10/2020

Vlaje-li vlajka, můžete vstoupit

Cesta na Kozí vrch z centra Mikulova není žádnou procházkou „růžovým sadem“, naopak je potřeba překonat výšku zhruba 290 m n. m., abychom dosáhli jeho vrcholu a mohli zhlédnout osobitou středověkou stavbu. Jak je známo, každý správný hrad, a hrádek nevyjímaje, musí stát na pořádném kopci, aby bylo dobře vidět na něj i z něj a to platilo i pro tuto dvoupatrovou stavbu původně sloužící jako dělostřelecká věž, která měla značně posílit obranné mechanismy tehdejšího města a zejména mikulovského hradu, než byl později přestavěn na zámek. Vybudována byla v průběhu 15. století.

Dnes slouží Kozí hrádek jako rozhledna a relaxační místo, hojně využívané pro pořizování selfie fotografií. Vystoupat na samotnou věž je ale možné jen, když je otevřená. A protože vyhlídkové věže nemívají stálou otevírací dobu, jelikož když prší nebo je mlhavo, tak byste toho mnoho neviděli, prozradím vám jednu „vychytávku“ pro ty, kteří nechtějí na kopec šlapat bez možnosti rozhlédnout se z výšky po krajině. Když ale z centra města uvidíte, že nad Kozím hrádkem vlaje vlajka, je to znamení, že můžete směle kráčet vzhůru bez rizika, že nahoře bude zavřeno. Zkrátka, vlaje-li vlajka, je otevřeno. Vstup na rozhlednu je zpoplatněn 25 korunami, ale malé děti a držitelé karty ZTP mají vstup zdarma.

Dnes rozhledna i místo odpočinku
Dnes rozhledna i místo odpočinku
© Tereza Marková 10/2020

Kozí hrádek za slunečného počasí
Kozí hrádek za slunečného počasí
© Tereza Marková 10/2020

Šeřík jako ničitel

Celá lokalita je skvělým odpočinkovým místem a centrem zdraví prospěšného pohybu. Patří mezi nejnavštěvovanější části Mikulova. Nedávno se tu ovšem vyskytl problém s rozpadáním skály, na níž rozhledna stojí. Sem tak odpadl nějaký kamínek, až jednoho dne odpadl tunový balvan. Pátralo se, co je toho příčinou a nakonec se viník našel. Byl to šeřík.  Pokud si teď říkáte, co to je za hloupost, tak vězte, že je to opravdu tak. Tato krásná a zdánlivě nevinná rostlina dokáže svými všude prorůstajícími kořeny způsobit až rozpad skal.  Na odstranění této „závady“ se již pracuje a spolu s tím dojde i k úpravě přístupových stezek a vybudování nových vyhlídkových teras. Místa stavebních prací jsou ohraničené a nebrání tomu vyšlápnout si na Kozí hrádek i v tomto předzimním čase.

Výhled z terasy Kozího hrádku
Výhled z terasy Kozího hrádku
© Tereza Marková 10/2020

Mikulov jako na dlani
Mikulov jako na dlani
© Tereza Marková 10/2020

Přírodní jezero v zatopeném lomu

Z Kozího Hrádku se pak procházkou přes město Mikulov dostaneme na druhé avizované místo, kterým je krásná přírodní památka lom Janičův vrch. Jde o vytěžený povrchový vápencový důl o rozloze 4 hektary. V tomto místě se až do poloviny 20. století nacházel Janičův vrch, zvaný také Janičův kopec, Janišova hora, Mariánský kopec nebo německy Janitschberg. Nejvyšší bod ležel ve výšce 322 m n. m. Lomové práce během druhé poloviny 20. století pohltily téměř celý kopec. Na jednom okraji území se nad vytěženou plochou nachází poměrně velký a hluboký závrt. V roce 2004 zde byla ukončena těžba kamene a spolu s ní skončilo i odčerpávání spodních vod. Stačilo pár měsíců a vytvořilo se zde přírodní jezero o rozloze přes 2 hektary, místy hluboké až 10 metrů. Tato nově vzniklá vodní plocha se neustále vyvíjí a postupně ji osidlují nové druhy organismů. Volně na ní navazují pole a lesy a v jeho bezprostřední blízkosti se nachází i v minulém století zaniklý Mariánský mlýn.

Janičův lom
Janičův lom
© Tereza Marková 10/2020

Byli jsme tam jen my a malíř zachycující krásu této krajiny
Byli jsme tam jen my a malíř zachycující krásu této krajiny
© Tereza Marková 10/2020

Lidé chtěli "malý Jadran", přírodě se to nelíbilo

Místní lidé začali tomuto místu říkat „malý Jadran“ zejména pro jeho kamenitou pláž vedoucí k průzračně čisté vodě, což značně připomíná chorvatská letoviska. Jenže velký zájem lidí o koupání v tomto lomu začal značně zatěžovat ekologii a tak došlo k omezení a zpoplatnění vstupu na maximální počet 100 lidí. Nastavena zde byla i další pravidla vedoucí k ochraně rozvíjející se nevšední fauny a flory.   

Někdejší vápencový lom
Někdejší vápencový lom
© Tereza Marková 10/2020

Označení -malý Jadran- je příhodné
Označení -malý Jadran- je příhodné
© Tereza Marková 10/2020

Přírodní jezero jako domov vzácných rostlin i živočichů

Nárůst počtu i druhů rostlin a živočichů se zde bedlivě monitoruje. Už nyní se zde vyskytují mnohé vzácné exempláře. Z rostlin je to například ožanka horská, devaterka poléhavá, kosatec nízký, len tenkolistý, zvonek sibiřský nebo krásná chrpa chlumní. Z hmyzí říše se tu potvrdila přítomnost kudlanky nábožné, majky obecné, střevlíka, otakárka fenyklového i ovocného. Z obojživelníků zde nachází svůj domov skokan skřehotavý, rosnička zelená, ropucha zelená i obecná a kuňka obecná. V trávě se zde může mihnout užovka obojková a v korunách stromů můžeme při troše štěstí uvidět takové rarity, jako je výr velký, ťuhýk obecný, pěnice vlašská nebo v těsné blízkosti vody volavka popelavá, labuť velká nebo třeba lyska černá, jejichž počet v přírodě se rok od roku zmenšuje. Již mnoho let je Janišův vrch vyhledávanou lokalitou sběratelů zkamenělin. Budete-li mít štěstí, můžete tady najít i zbytky fosilií jurského stáří.

Slunce na hladině
Slunce na hladině
© Tereza Marková 10/2020

Měli jsme štěstí, že tu nikdo nebyl
Měli jsme štěstí, že tu nikdo nebyl
© Tereza Marková 10/2020

Ryby ano, ale ……

A co by to bylo za jezero, kdyby v něm nebyly ryby! Jenže ve snaze o kvalitní biotop, jsou ryby vítané a nevítané. Lidé zde nasadili spoustu ryb, které požíraly zooplankton, kalily vodu a v podstatě ve stojaté vodě neměly šanci přežít. Jeden čas se zde objevila dokonce i čtvrtmetrová piraňa, kterou zde vypustil zřejmě nějaký akvarista. Rybářský svaz spolu se správou CHKO Pálava tomu udělal přítrž. Rybolov byl zakázaný a do vody byly nasazeny dravé ryby, které spolu s omezením počtu koupajících se zde lidí, přispěly k tomu, že voda je zde opět průzračná jako zrcadlo.

Není to nádhera ?
Není to nádhera ?
© Tereza Marková 10/2020

Kamenitá pláž a průzračnost vody
Kamenitá pláž a průzračnost vody
© Tereza Marková 10/2020

Dalekohled s sebou se vyplatí

Ačkoliv je jasné, že zatopení lomu jev podstatě destruktivní činností člověka, je Janičův vrch dnes biologicky velmi zajímavou lokalitou, na kterou se vyplatí zajet se podívat, stejně tak jako na historický Kozí Hrádek, ze kterého budete mít Mikulov jak na dlani. A pokud si nezapomenete s sebou vzít dalekohled, tak při pěkném počasí můžete dohlédnout i dál. Třeba přepočítat chladící věže jaderné elektrárny v Dukovanech, je-li jich tam pořád ještě všech osm.

Příroda si umí pomoct
Příroda si umí pomoct
© Tereza Marková 10/2020