Kam na výlet ve Zlínském kraji - část IX.

Velehrad

Velehrad je obec nacházející se v okrese Uherské Hradiště a patří mezi jedno z nejvýznamnějších poutních míst České republiky. Nachází se zde i nejstarší cisterciácké opatství na Moravě, kde se od roku 2000 koná Národní pouť na Velehradě u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje, jenž připadá na 5. července. Obec jako taková je v lidové tradici ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy, ale v pramenech pocházejících z 9.-11. století sídlo tohoto názvu není zmíněno. Nejstarším dokladem se pro Velehrad proto stává listina olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141.

Velehrad Autor: © Ilona Telaříková 11/2004

Jednou z památek, která zde přitahuje mnoho turistů je Velehradský klášter, první cisterciácký klášter založený na Moravě ve 40. letech 13. století, společně s ním byl vystavěn i klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Vybudován byl v románském slohu s vlivy rané gotiky, avšak během let se dočkal několika přestaveb. Roku 1421 byl klášter vypálen moravskými husity a k obnově došlo až na konci 16. století. Klášter byl ale znovu zpustošen, a to dvakrát během třicetileté války, kdy jej poprvé zpustošila sedmihradská vojska, podruhé povstalci z Valašska. Když se situace uklidnila, tak po roce 1629 přišla raně barokní přestavba. Bohužel v roce 1681 došlo v klášteře k požáru, po němž přišla rozsáhlá přestavba nejen konventu, ale i přilehlého kostela. Tak získal objekt svou nynější podobu. Projektantem byl architekt Giovanni Pietro Tencalla, od kterého pochází stavby jako arcibiskupský palác v Olomouci, bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, zámek v Holešově a mnoho dalších známých staveb. Kostelu zachoval charakter románsko-gotické stavby. V roce 1784 byl klášter zrušen v rámci Josefínských reforem, od roku 1890 připadl jezuitům, kteří začali objekt opravovat a renovovat. Roku 1950 byl ale klášter přepaden policií v rámci Akce K, kdy veškerá klášterní činnost byla ukončena a jezuité byli odvlečení do koncentračních táborů. Jezuité se na místo vrátili až v roce 1990, kdy tentýž rok klášter navštívil i papež Jan Pavel II. a na památku této návštěvy byl na nádvoří před bazilikou vztyčen velký kříž s papežským znakem – Zlatou růží. Dnes se v budově bývalého kláštera nachází Stojanovo gymnázium.

Velehradský klášter Autor: © Luděk Vláčil 05/2022

V bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje se nachází mnoho uměleckých děl. Návštěvník je pohlcen mohutností a zdobností hlavní lodi, kolem sebe má díla od malířů Paola Paganiho nebo Michaela Leopolda Willmanna. Na vnitřní výzdobě se podílel Baldassare Fontana, hlavní představitel sochařů a štukatérů přicházejících z Itálie na Moravu. Fresky v hlavní lodi kostela vytvořil František Řehoř Eckstein. V roce 1927 byl kostelu, na základě rozhodnutí tehdejšího papeže Pia XI., udělen titul papežské baziliky menší, aby zdůraznil cyrilometodějský význam Velehradu. Trojlodní stavba je rozdělena mohutnými zděnými příčkami s pilastry, jež rozdělily vedlejší lodě na čtrnáct samostatných postranních kaplí, z nichž deset má oltáře a pod podlahou se nalézají krypty.

interiér chrámu Autor: © Luděk Vláčil 05/2022

Velehrad sám o sobě je magické místo plné památek nejrůznějšího typu. Krom areálu kláštera se zde nachází ještě kostelík Zjevení Páně, mnoho soch či morový sloup se sochou Panny Marie. Návštěvník může navštívit i barokní „zimní sál“ salu terrenu. Velehradský dům sv. Cyrila a Metoděje, což jsou bývalá hospodářská stavení, dnes slouží jako infocentrum s muzejními expozicemi. Je možné navštívit i podzemí kláštera, kdy součástí komplexu je i lapidárium přibližující stavební památky románského kláštera. Přístupný je také ambit, kapitulní síň nebo barokní krypta. Součástí je i Martyrion – expozice o křesťanských mučednících 20. století, kde se nachází i Zlatá růže věnovaná Velehradu papežem sv. Janem Pavlem II.

Skanzen Rochus

Nejmladší muzeum v přírodě České republiky, skanzen Rochus, se nachází v srdci Slovácka, kousek nad městem Uherské Hradiště. Skanzen je umístěn v areálu přírodního a kulturního parku, který býval vojenským cvičištěm. Opuštěný areál cvičiště byl v minulosti ponechán bez údržby, dokud v roce 2007 nepřišla ideová studie Komponované krajiny Rochus od profesora Ivara Otruby, kdy byl vyhodnocen vliv záměru na ochranu přírody. Díky tomu byla koncepce funkčních ploch upravena do výsledné podoby. Od roku 2012 na okraji parku začal vznikat skanzen, který navazuje i na mařatické vinohrady a prezentuje významné prvky kulturního dědictví Uherskohradišťska.

Skanzen Rochus je souborem lidové architektury, jež obsahuje jak originální přenesené stavby, tak i kopie vybraných typů původních objektu vesnického stavitelství pocházející od 18. století do poloviny 20. století. Byla sem například přenesena původní dřevěná stodola z obce Břestek, o několik metrů dál se nachází dvě zemědělské usedlosti. Nad nimi pak stojí nadsklepní dům se starým vinným sklepem. Součástí muzea je už výše zmiňovaný vinohrad, klátové úly nebo dřevěný seník z Hradčovic pocházející z roku 1904. Krom lidových staveb se muzeum zaměřuje i na etnografickou oblast uherskohradišťského Dolňácka, tedy na způsoby bydlení, zaměstnání, obživy, tradičních řemesel, výtvarnou kulturu, rukodělné výroby, odívání, zvyky, obyčeje i folklórní projevy. Návštěvníci tak mají šanci zažít lidové tradice na vlastní kůži, ať už se jedná o Vánoce, Velikonoce, otvírání pastvin, žně nebo masopust, který se na Slovácku nazývá fašank. Prohlídky skanzenu jsou organizovány po skupinách s průvodcem, možný je však i individuální vstup s možností procházky po areálu.

Zámek Napajedla

hlavní průčelí Autor: © Pavel Zany Komárek 14. 9. 2012

Kulturní památka, pozdně barokní zámek Napajedla, byl postaven v letech 1764-1769 podle návrhu brněnského architekta Františka Antonína Grimma pro majitelku napajedelského velkostatku Annu Marii z Rottalu. Jeho výstavba pokračovala i za dalších majitelů panství, avšak do historie se výrazně zapsal Aristides Baltazzi, který v roce 1886 založil hřebčín s chovem anglických plnokrevníků, jenž byl donedávna nejvýznamnějším hřebčínem svého druhu v České republice. Po smrti Aristida Baltazziho se v roce 1914 stala majitelkou zámku hraběnka Marie Baltazzi-Stockau, která ovšem pozemky a finanční situaci nezvládala. Zámek, park a hřebčín tak v roce 1935 koupila firma Baťa. Hřebčín byl následně vyměněn s Československým státem za tlumačovské pozemky.  Během 2. světové války byl celý zámecký areál zkonfiskován nacisty a byl zde ubytován oddíl Hitlerjugend. Na konci války byl zámek Němci značně zdevastován, po válce znárodněn a připadl, společně s celým areálem, státnímu podniku Fatra. Ta zde vybudovala kulturní a rekreační zařízení pro své zaměstnance. Zámecký park byl otevřen veřejnosti. Po převratu v roce 1989 se nově vzniklá Fatra a.s. začala dostávat do finančních potíží a pro zámecký areál začala hledat kupce. Tím se roku 2000 stalo město Napajedla objekt Klubu kultury v zámeckém parku. Roku 2008 zámek s celým jeho areálem odkoupila společnost Zámek Napajedla. Tehdy se započalo s rekonstrukcí zámku a s jeho komerčním využitím. Od poloviny roku 2017 má zámek nového majitele a jeho exteriéry prošly rekonstrukcí, která se týkala jak úprav zámeckého parku, historických kašen a jezírka, tak i fasády a rekonstrukcí bazénu z 30. let 20. století. Za tuto obnovu zámek obdržel ocenění „PAMÁTKA ROKU 2020“. Zámek je volně stojící dvoukřídlou budovou ve tvaru písmene U, má tři podlaží a přes 50 obytných pokojů. Dominantou interiéru je kruhový zrcadlový sál, který sloužil pro přijímání návštěv. Stejně tak se zde nachází i zámecká kaple. Dnes je zámek i hotelem, kde se návštěvníci mohou ubytovat. Zámek nabízí i komentované prohlídky, kdy návštěvníci mohou vstoupit do vnitřních interiérů zámku a obdivovat tak místnosti, kde žil rod Rottalů, Kobenzlů, von Stockau či Baltazziů. Zámecký park je skloubením francouzského a anglického stylu. Nachází se v něm rybník, značný počet vzácných dřevin a velké množství soch. Na největší parkové louce se nachází golfové hřiště, dále tenisové i házenkářské hřiště, sídlí zde i napajedelský klub kultury s divadlem.

Novodobý hotelový bazén na jižní straně Autor: © Dušan Dohňanský 10/2020

Muzeum Bojkovska v Bojkovicích

Muzeum bylo založeno v roce 1931, kdy se o jeho vznik značnou měrou zasloužil učitel Alois Jašek, který byl i jeho prvním správcem. Prvně působilo v budově měšťanské školy, pak v prostorách světlovského důchodu a od roku 1960 na zámku Nový Světlov. V roce 2008 se přestěhovalo do ulice Palackého v centru města. V roce 2010 bylo muzeum založeno jako příspěvková organizace města.

V muzeu se nachází expozice nejstarších dějin, které jsou zastoupeny prostřednictvím nálezů amatérských archeologů Karla Neckáře, Josefa Juračky a Bohumila Diatela. Dále je zde expozice, kde jsou zastoupeny cechy, řemesla a živnosti, kdy hlavním tématem je soukenictví, jehož tradice spadá již do 16. století. Stejně tak zde najdeme i zvěrokleštičství – kastrování zvířat, což představovalo významný zdroj mnoha obyvatel Bojkovska. Dalším tematickým okruhem je soudní pravomoc Bojkovic, jejíž počátky spadají už do konce 15. století. Nachází se zde i zvon z bojkovské radnice z roku 1669, obecní buben užívaný od konce 18. století do roku 1945. Následujícím tématem je samozřejmě i sakrální tématika, kde jsou v místnosti vystaveny dřevořezby madon z konce 15. století, obrazy světců nebo liturgické předměty. Nachází se zde i okenní vitráže dochované ze zámku Nový Světlov. Další expozicí je pak byt z 50. let 20. století, jenž v sobě nese autentický prostor představující kompletní dobovou domácnost s kuchyní, obývacím pokojem, ložnicí a koupelnou s WC. Specifickým okruhem je pak expozice věnovaná regionu Moravských Kopanic. Zde jsou pak k vidění kroje, fotografie svateb nebo autentická rekonstrukce typického kopaničářského domu.

Použité zdroje:

Galerie