Na hrad Krašov a za vodníkem Vojtěchem v podhradí
6. červenec 2023 | Jiří Špaček 7.4 min | Výlety
Putování do malebného údolí řeky Berounky na zříceninu hradu Krašov a za vodníkem Vojtěchem, který připomíná u Podkrašovského mlýna katastrofální povodeň z r. 2002
Tento okružní výlet nás zavede do krásného kraje na střední Berounce na pomezí Rakovnicka a Plzeňska. Východištěm bude parkoviště u někdejšího barokního dvora Rohy, osamělého hospodářského areálu jižně od obce Brodeslavy. Malé parkoviště je zřízeno na odbočce ze silnice, po níž vede žlutá značka, hned za dvorem (49.9431047N, 13.5666456E). Dál už budeme pokračovat pěšky.
Zdejší panství bylo od roku 1678 v majetku cisterciáckého kláštera v Plasích, jehož činorodý opat Evžen Tyttl nechal v roce 1725 na místě starého renesančního dvora z počátku 16. století postavit nový rozlehlý barokní dvůr s obytnou budovou, sýpkami, chlévy, kolnami a stodolou. Po zrušení kláštera Josefem II. a krátkém hospodaření Náboženského fondu majetek získal knížecí rod Metternichů, kterému patřil až do konce 2. světové války. Neudržovaná stavba poté chátrala. Nyní patří soukromé společnosti, která se snaží památný areál postupně opravovat a v jeho části provozuje ovocný lihovar.
Vrátíme se na silnici, kde se nachází turistické rozcestí Rohy, a vydáme se bez značení silnicí k jihu a zanedlouho budeme na okraji obce se zvláštním názvem Bohy. Hned na jejím začátku se k nám zprava od Kozojed přidá modrá značka, které se přidržíme. U autobusové zastávky najdeme turistický rozcestník Bohy, od něhož značka dále zvolna klesá obcí až ke křižovatce se směrovkou na Krašov. Tentokrát na ní však není míněn hrad, nýbrž skupina stavení někdejšího podhradí na břehu řeky.
Nevelká obec Bohy, která byla až do roku 1924 nazývána Zbohy, má na návsi čtyřbokou kapličku a kamenný kříž a stojí tu několik pozoruhodných venkovských stavení, ale my na náves nepůjdeme. Odbočíme vlevo na vedlejší silničku, po níž modrá značka projde kolem turistického odpočívadla u malého rybníčku a pak klesá levým okrajem stále se prohlubující zalesněné rokliny. V místě, kde silnička přechází na opačnou stranu rokle, značka odbočuje vlevo. My ji však na čas opustíme a budeme pokračovat silnicí dále bez značení. Silnice klesá k řece, stáčí se vpravo a zanedlouho končí nad břehem řeky. Tady najdeme barokní sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1743, kterou nechal postavit zdejší mlynář Evžen Valenta. Pak se cesta dělí. Vlevo stojí statek s koňskou farmou, vpravo pak je vjezd do areálu Podkrašovského mlýna, zvaného též U Nováků. Ten dnes slouží jako obytné stavení.
Ze zatáčky silnice vychází vpravo nad mlýn ještě vozová cesta a vede pod strání k chatám. Stačí několik kroků po této cestě a naproti první chatě uvidíme pěšinu se schůdky vedoucí dolů na louku za mlýnem. Na kamenném kmenu tu sedí vodník (49.9370833N, 13.5886283E) s rybou u šosu, který v levé ruce drží lucernu. Na rozdíl od většiny vodníků není vůbec starý. Usadil se tu teprve v roce 2004, kdy ho vytvořil kamenosochař Bartoloměj Štěrba (*1957) z blízkých Kozojed. Vodník Vojtěch má na šátku pod krkem kovový knoflík. Právě do této výšky dosahovala voda při katastrofální povodni r. 2002. Vodník teď hledí přes jez na řeku a hlídá, jestli se nežene velká voda. Když se s ním rozloučíme, musíme se kousek vrátit. Cestou si prohlédneme objekt někdejšího mlýna.
Středověký mlýn býval součástí krašovského podhradí. Opat plaského cisterciáckého kláštera Ondřej Troyer ho roku 1698 nechal barokně obnovit. Mlýn s přilehlými hospodářskými budovami byl také opraven v 60. a 70. letech 20. století a prohlášen za kulturní památku. Z barokní doby se unikátně dochovala mlýnice, na jejíž zdi byla podle starého zvyku vyznačována výška vodní hladiny při povodních. Tu nejhorší v srpnu roku 2002 však připomínat nemůže, protože byla celá pod vodou. Proto ji připomíná vodník Vojta.
Vracíme se zpět silničkou až k místu, kde jsme opustili modrou značku, po které budeme pokračovat po opačné straně rokle. Modrá vede výrazně klesající cestou. Když vyjdeme z lesa, ocitneme se před bývalým kravínem a ohrazenými pastvinami, protože dnes je tu v bývalém podhradí statek s chovem koní. Jsme v údolí Berounky. Značka se stočí vlevo a zpovzdálí sleduje břeh řeky. Brzy také uvidíme ve stráni hlavní cíl naší cesty. Rýsuje se tam zřícenina hradu.
Jen necelý kilometr půjdeme údolím řeky, pak modrá značka dojde k turistickému rozcestníku Krašov-rozc., k němuž zleva přichází také žlutá. Zatímco modrá pokračuje dále údolím řeky, my přejdeme na žlutou, která se prudce šplhá do stráně. Je to nejobtížnější úsek cesty, ale naštěstí jen velmi krátký. Za chvíli stojíme před vstupem u hradního příkopu (49.9489072N, 13.5884092E), kde je rozcestník Krašov-zříc.
Krašov patří k nejstarším českým šlechtickým hradům. Stával na skalnatém ostrohu nad ústím Brodeslavského potoka do řeky Mže, které nyní od jejího soutoku s Radbuzou v Plzni již říkáme Berounka. Ostroh byl dvakrát prokopán a příkopy tak vymezily prostor pro předhradí a vlastní hrad. Na výše položeném předhradí bývala lázeň, krčma, kovárna, pivovar, sladovna, cihelna, zahrádka a sklepy. Padací most odtud vedl do brány vlastního hradu, za níž stálo obytné stavení a okrouhlá věž. Na konci nádvoří byl dvoupatrový palác, kaple a cisterna na vodu. Později byla stavba doplněna o mohutnou válcovou věž, zvanou bergfrit.
U zrodu hradu stál nejspíše Jetřich, synovec blahoslaveného Hroznaty, zakladatele kláštera premonstrátů v Teplé. Jetřich na Krašově sídlil již roku 1232, jeho potomci tu žili ještě asi sto let a pak panství prodali. Koncem 14. století na hrad přišli pánové z Kolowrat. Za husitských válek žil z tohoto rodu na Krašově Hanuš a na nedalekém Libštejně jeho bratr Bedřich. Oba stáli na katolické straně. Na prakticky nedobytný Krašov si husité netroufli, ale pro záchranu Libštejna raději oba bratři uzavřeli s Prokopem Holým spojeneckou dohodu. Vyplatilo se jim to, neboť tím získali další statky na úkor plaského kláštera. Kolowratům hrad patřil ještě sto let a byl přestavěn ve slohu pozdní gotiky. Poslední ze zdejších Kolowratů Jan zahynul roku 1526 společně s králem Ludvíkem Jagellonským v bitvě u Moháče a poručníci jeho nezletilého syna panství prodali.
Za častého střídání dalších majitelů hrad kupodivu celkem bez úhony přežil třicetiletou válku, zatímco okolní kraj byl zpustošen. Po válce sem roku 1649 přišel Franz Miseroni z Lisonu. Pocházel z italské měšťanské rodiny, původem z Milána, usazené v Čechách a povýšené za Rudolfa II. do šlechtického stavu. Proslul neslýchanou krutostí a vykořisťováním poddaných, v nichž vyvolal takovou nenávist, že ho roku 1656 kovář z nedaleké vsi Lednice smrtelně postřelil. Miseroniho syn Norbert raději po dvou letech panství prodal opatovi plaského kláštera Benediktu Engelkenovi. Cisterciáci z Plas provedli na hradě barokní úpravy a zřídili si na něm letní sídlo. Zrušením kláštera roku 1785 však sláva hradu skončila. Správa Náboženského fondu nechala z jeho kamene opravovat hospodářský dvůr Rohy a Krašov se během krátké doby 15 let změnil v neobyvatelnou zříceninu bez jakékoli dominanty.
Bývalé panství plaského kláštera od fondu později koupila knížecí rodina Metternichů. V roce 1931 založili místní nadšenci z Kralovic a okolních vsí Spolek pro zachování hradu Krašova, po šesti letech odkoupili od Metternichů území s hradem a pustili se do nezbytných oprav a zabezpečování zříceniny. Činnost spolku byla dvakrát přerušena, nejprve roku 1939 a pak o 40 let později, ale v roce 1991 byla opět obnovena pod novým názvem Spolek pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova se sídlem v Kralovicích. Nadšení členové se stále o hrad starají. Spolek, který hrad vlastní, tu vybírá jen dobrovolné příspěvky na údržbu a opravy. Hrad je přístupný od dubna do října o víkendech, o letních prázdninách však denně. 
Žlutá značka nás vyvede od hradu vzhůru nejprve k odpočívadlu s krásnou vyhlídkou na hrad a do údolí řeky pod ním. Pak budeme cestou po ní asi tři čtvrtiny kilometru stoupat lesem, za nímž vyjdeme mezi pole. Končí tady příjezdová polní cesta, která nás přivede zpět k východišti vycházky na parkovišti u dvora Rohy. Náš okruh i s návštěvou vodníka měřil 7 km.
Použité zdroje:
- Kol.: Hrady-zámky-zříceniny, SW Travel 2007
