Město Louny s pozůstatky středověkého opevnění

Opevnění a Žatecká brána

Lounské opevnění bylo důležitým prvkem středověkého obranného systému. V 19. století došlo bohužel k stržení velké části hradeb a zasypání příkopů. Ve zmíněné listině  Jana Lucemburského stojí, že král odpouští městu Louny placení zemské berně na šest let, aby si místo toho opravili své hradby. Z textu je patrné, že v této době byla minimálně část hradeb zděná a opatřená příkopy. Král sám z vlastní zkušenosti uznal, že opevnění je ve špatném stavu, jelikož ve městě nějaký čas pobýval. Opravu lounských hradeb podporovali i další panovníci svými privilegii. Městu je udělil Karel IV., Václav IV. a Ludvík Jagellonský. 

V roce 1517 zasáhl město velký požár. V té době již měly hradby za sebou velkou rekonstrukci, která probíhala průběžně po celou 2. polovinu 15. století. V tomto období bylo pro města typické, že rekonstruovala své obranné systémy. Roku 1457 vyplácelo město poškozeným obyvatelům odškodné za zbořené budovy. Pravděpodobně v této době došlo k vybudování parkánové hradby s příkopem, která vedla po obvodu celého města. Obranný systém byl vybaven baštami, z nichž se dodnes částečně dochovaly dvě.

K další rekonstrukci hradeb došlo nejspíše po požáru v roce 1490. V této době patrně vznikl tzv. třetí pás hradeb, což dokládá nápis na Žatecké bráně. Ten ji datuje do roku 1500. Tato třetí část parkánových hradeb se dochovala z části dodnes. Již od doby, kdy bylo město založeno, mělo dvě brány, kterými se vstupovalo dovnitř - Žateckou a Pražskou. Do dnešních dob se dochovala jen část brány Žatecké. Pražská brána byla zbourána roku 1861.

Žatecká brána postavená v roce 1500 tvořila součást mladšího městského opevnění, které rozšířilo jižním a západním směrem chráněnou plochu města a nahradilo nevyhovující obranný systém přemyslovského opevnění ze 13. století. Brána prošla řadou stavebních úprav a havarijní stav střechy vedl v roce 1842 ke stavbě cimbuří s jednoduchou pultovou střechou, kterou v roce 1997 nahradila současná stylizovaná podoba starší pozdně středověké formy. Části opevnění s baštami, opěráky a střílnami pokračují směrem k Ohři a dále na východ po severním okraji historického jádra města.

Významné budovy

Dům U Bílého jednorožce

V Pivovarské ulici najdeme pod č.p. 28 památkově chráněný dům U Bílého jednorožce. Původně šlo o pozdně gotickou stavbu, kterou vlastnil v letech 1401-1402 Václav ze Slavětína. Do současnosti se objekt dochoval v rokokové úpravě z období kolem roku 1768. Z historických pramenů lze vyvodit, že dům v roce 1603 vlastnil kancléř Starého Města pražského Sixt z Ottersdorfu. Po roce 1785 byl objekt využíván jako lékárna, a to až do přelomu 19. a 20. století. Později se z něj stal běžný obytný dům a nyní je sídlem ředitelství okresního muzea v Lounech.

Chrám svatého Mikuláše

Na místě staršího kostela ze 14. století nechalo město po požáru v roce 1517 postavit nový kostel. Stavitelé chrámu Mikuláš z Prahy, Benedikt Rejt a Pavel z Pardubic zachovali původní zdivo věže staršího kostela a v pozdně gotickém slohu zbudovali trojlodní stavbu s krásnou žebrovou klenbou na subtilních pilířích a jehlancovitou střechou dokončenou mistrem Maternou z Cvikova v roce 1537. Přelomové goticko-renesanční období se výrazně projevuje v provedení kazatelny. Pod vedením architekta J. Mockera a později K. Hilberta v letech 1885-1902 celková oprava a následné opravy byly ukončeny roku 1992. Barokní oltáře v interiéru kostela zhotovil v letech 1700-1708 M. Nonnenmacher, sochami je opatřil J. Kohl a F. Preiss, obrazy doplnil J.J. Schummer.

Radnice

Jedná se o novorenesanční budovu, která jednoznačně dominuje lounskému Mírovému náměstí. Postavena byla roku 1888. Je dílem architekta S. O. Hellera. Fasádu budovy zdobí sgrafita a několik soch. Sochy jsou dílem Myslbekova žáka, Antonína Procházky a Františka Hergesela. Soubor sochařských děl je vytvořen v duchu nastupující secese. Představuje lehce nadživotní alegorické postavy v podobě mladých žen oděných ve splývavých, rozevlátých šatech. Je tu zastoupena alegorie průmyslu, pěstitelství a chovatelství, dopravy, umění, vlastenectví, zdraví a krásy, spravedlnosti a pracovitosti. Tato vysoká radniční budova dokládá rozvoj města na konci 19. století.

Bývalá okresní hospodářská záložna

V Klášterní ulici najdeme budovu bývalé hospodářské záložny. Byla postavena podle projektu architekta A. Pfeiffera vletech 1899-1900. Patří k nejhonosnějším secesním stavbám ve městě. Stavební úpravy v roce 1921 se dotkly pouze interiérů. Celková oprava fasád se zdobnými prvky a oprava vitráží proběhla až v roce 1992. Dlouhé roky sloužila budova veřejnosti jako městská knihovna, nyní je využívána pro potřeby školství. 

Jiráskovy mlýny

Historie mlýnů v Lounech sahá až do 2. poloviny 15. století. V roce 1469 nechalo město vybudovat mlýn Hasák na levém břehu řeky Ohře. Následně byla soustava mlýnů rozšířena o další 2 budovy - mlýn Režná a Šejdovna na pravém břehu Ohře. Mlýny měly tři vodní kola na spodní vodu. V roce 1632 byly dva mladší mlýny zastaveny Janu Jakubu Juffeldovi. Mlýny byly sjednoceny. V dražbě v roce 1876 je koupil mlynář Jan Kostelník. Podle návrhů Jana Troníčka z Vinohrad byly mlýny přestavěny v novorenesančním stylu. Novým vlastníkem Prvního lounského parního mlýna a krupárny byl Matěj Valenta, majitel prvního cukrovaru v Lounech.

Koncem 19. století mlýny Režná a Šejdovna vyhořely. V roce 1947 byly mlýny znárodněny a začleněny pod národní podnik Západočeské mlýny a později pod Mlýny a těstárny Pardubice. V období mezi roky 1950 až 1970 došlo k jejich modernizaci. V roce 1992 v rámci restituce byly mlýny vráceny původním majitelům, kteří je převedli na společnost Jiráskův mlýn Louny. Od roku 2003 převzala mlýn Režná společnost MILLBA-CZECH a byl postupně modernizován. V květnu roku 2021 společnost svou činnost zde ukončila.

Použité zdroje: