Dva příběhy náhrobních kamenů, které měly mít původně zcela jiný osud – příběh první

První příběh začíná i končí v kraji pod Řípem. Vesnice Mlčechvosty vzhlíží k bájné hoře až z vltavského břehu. Prochází jí červeně značená turistická stezka, po níž vede též Poutní cesta Blaník-Říp. Poutníkům odtud zbývá na vrchol Řípu ještě 12 km.

Právě v Mlčechvostech se 24. června 1820 v evangelické rolnické rodině narodil Václav Kratochvíl. Později z tohoto rodu vzešlo ještě několik významných osobností. Po absolvování hlavní školy v Litoměřicích ho už roku 1839 nacházíme, jak hospodaří na statku své manželky v Lounkách na Roudnicku na pravém břehu Labe. Přestože byl nejstarším synem, nezůstal na rodném statku v Mlčechvostech. Hospodařit se však naučil dobře. V roce 1854 si již mohl koupit další statek v sousední obci Chodouny. Soustavně se snažil o zavádění moderních postupů. V Chodounech provedl první melioraci v kraji, aby zvýšil úrodnost zdejší půdy. Odvodnění území tu pak umožnilo pěstování zeleniny a zakládání chmelnic. Nově pěstoval vojtěšku a jako první na Roudnicku začal používat mlátičku a stroje k paření a mletí kostí na hnojiva.

Od mládí se účastnil politického a veřejného života na regionální i národní úrovni. Koncem 40. let šířil mezi sousedy naučné spisy v oblasti hospodářství a politiky, často tajně dovážené z ciziny. Od roku 1850 byl členem obecního zastupitelstva, po roce 1861 poslancem zemského sněmu a od roku 1865 také starostou roudnického okresu. Roku 1848 byl vyslýchán pro účast na svatodušních bouřích v Praze a v 50. letech 19. století v období Bachova absolutismu podporoval pronásledované účastníky revoluce.

Jeho největší zásluhy však spočívaly v ekonomické oblasti. Po celý život si počínal jako uvědomělý, praktický a podnikavý hospodář. Zřídil sušárny chmele, založil a vedl Okresní záložnu hospodářskou v Roudnici nad Labem a zasloužil se o vznik hospodářské školy stejně jako sladoven, cukrovaru a lihovaru a ve všech těchto podnicích zastával řadu let vedoucí postavení.  

Zrušení roboty a poddanství a ideály revoluce z roku 1848 vedly k tomu, že se v Mlčechvostech u vlastenecké rodiny Kratochvílů začínali scházet přední stoupenci obrozeneckého hnutí. Do Mlčechvost tak přijížděli Karel Havlíček Borovský, Josef Václav Frič, Karel Sabina, František Ladislav Rieger, bratři Grégrové, manželé Náprstkovi, Miroslav Tyrš, Jan Neruda, Josef Václav Sládek, Karolina Světlá, Antonín Dvořák a řada dalších.

Do života Václava Kratochvíla se významně zapsal rok 1868. Kratochvíl požíval všeobecné vážnosti jako vlastenec a zemský poslanec za roudnický a mělnický okres i starosta okresního zastupitelstva. Proto se také stal předsedou prvního táboru lidu pod Řípem, který se konal 10. května 1868. Tábor lidu, při němž byl vylomen ze stráně Řípu základní čedičový kámen pro Národní divadlo, byl skutečně slavnou událostí. Reprezentantem podřipských sedláků se tehdy stal Josef Titěra ze svobodného statku v Rovném, vsi přímo pod Řípem, která dnes již zcela splynula s Krabčicemi, jejichž je místní částí. Titěra poskytl na přepravu kamene slavnostně vyzdobený vůz se třemi páry běloušů, které sám kočíroval. Doprovázel ho stočlenný jízdní doprovod, tzv. bandérium, v čele s Františkem Kratochvílem z Mlčechvost. Jeho starší bratr Václav jako zemský poslanec pak kámen slavnostně předal na staveništi předsedovi divadelního výboru. Dne 16. května 1868 pak slavnostně poklepal na základní kámen Národního divadla jménem venkovských obcí v Čechách pod heslem „S rázností k svobodě“.

V srpnu 1868 Kratochvíl patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. Svolání tábora lidu na Říp mu však jen tak neprošlo. Jako jeho spolusvolavatel byl spolu s dalším rolníkem Václavem Jandou (1836-1902), který hospodařil v Budihosticích u Velvar, odsouzen na šest měsíců žaláře. Když jej následující rok zvolilo okresní zastupitelstvo starostou, bylo rozpuštěno. 

To však nebylo všechno. Václav Kratochvíl totiž přišel s myšlenkou, že Národní divadlo by mělo mít také základní kámen z vrchu, na němž stával hrad Kalich jako sídlo Jana Žižky z Trocnova. Hejtman silně poněmčeného litoměřického kraje však takovou akci zakázal. Kratochvíl se přes zákaz s pomocníky k vrchu s Žižkovým hradem nad Třebušínem, který se tehdy nazýval německy Kelchberg, vydal a kámen vylomil, na zpáteční cestě však byl zadržen a náklad musel vyložit. Kámen zůstal ležet na místě u cesty.

Později, když se situace uklidnila, si ho Kratochvíl nenápadně odvezl na svůj statek v Lounkách. Když tam 4. srpna 1893 jako 73letý zemřel, byl pohřben na evangelickém hřbitově v Krabčicích pod Řípem a na hrob mu byl postaven právě kámen z Kalichu jako symbol vzdoru, síly i jednoty Čechů a také jednoho nesplněného přání. Ze zamýšleného základního kamene pro Národní divadlo se tak stal kámen náhrobní.

Při mé návštěvě krabčického hřbitova v roce 2010 byl Kratochvílův náhrobní kámen téměř zarostlý v zeleni. Po 10 letech už byl prostor kolem něj vyčištěn, takže nápis na kameni i Kratochvílova podobizna jsou dobře vidět.

V roce 1934 oslavila Rolnická záložna v Roudnici nad Labem 60 let od svého založení velmi zvláštním způsobem. Rozhodla se totiž postavit ve městě betonovou rozhlednu. Ta do roka opravdu stála a dostala jméno po prvním předsedovi záložny Václavu Kratochvílovi, jehož plastika je umístěna u vstupu.

Nadmořskou výškou 230 m to bývala nejníže položená rozhledna u nás, v roce 2003 ji však předstihla rozhledna Romanka na Nymbursku, která leží ještě o 25 metrů níže. Šestnáctimetrová betonová věž s vyhlídkovou plošinou ve 13 metrech a se 49 schody byla opravena v roce 2004. Je celoročně volně přístupná, ale pro svou odlehlejší polohu bývá na noc uzavírána.

Statkář a zemský poslanec Václav Kratochvíl však nebyl jedinou významnou osobností, která vzešla z tohoto rodu usazeného v Mlčechvostech. Pocházel z něj i další Václav Kratochvíl (1861-1919), významný archivář a historik, jehož synem byl Miloš Václav Kratochvíl (1904-1988), významný spisovatel, autor historické beletrie, filmový scénárista a dramaturg, který byl r. 1974 jmenován národním umělcem. Kromě historických románů vytvořil i filmové scénáře, např. k historickým filmům Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem nebo Putování Jana Ámose, ale i k filmu Kam čert nemůže. Synem Miloše Václava Kratochvíla byl pak Jan V. Kratochvíl (1940-2013), herec a režisér, dlouholetý partner herečky a zpěvačky Věry Křesadlové (*1944).

 

 

 

Použité zdroje: