Výsledky hledání míst

Farní kostel, součást areálu barokních staveb a soch na bývalé návsi. Na zdi bývalého hřbitova kolem kostela i na jeho ploše jsou umístěny významné sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

Původně románský kostelík byl na přelomu 14. a 15. století výrazně přestavěn a zvětšen. Po třicetileté válce barokní úpravy. Výjimečný představitel václavské sakrální architektury ve venkovském prostředí.

Na hraně strmého svahu nad pravým břehem Starého potoka byl v letech 1750–52 místo starší stavby postaven kostel sv. Jakuba Většího. Je obklopen hřbitovem, severně od něj rozsáhlý farní areál s troskami hospodářských budov. Dominuje celému údolí.

Původní románský kostel pochází z 12. století. Goticky přestavěn v 2. polovině 14. století a dalšími úpravami pak prošel v 2. pol. 17. století a roku 1855.

Pozdně románský, později několikrát přestavovaný a doplňovaný kostel. Původně součást vladyckého sídla místních šlechticů, obklopen bývalým hřbitovem. V 70.–80. letech 20. století se v okolí prováděly archeologické výzkumy, kostel stavebně zajištěn.

Goticko-renesanční trojlodní kostel z přelomu 16. a 17. století si přes pozdější zásahy zachoval stylově čistou podobu. Na místě předchůdce ze 14.–15. století postaven jako farní kostel poddanského města, se sousedním zámkem spojen krytou chodbou.

K původně románské lodi z poloviny 13. století byly přistavěny severní kaple (na počátku 14. století), presbytář (kolem 1375) a sakristie (před koncem 14. století). Věž na místě původní je z roku 1837. Kostel restauroval J. Mocker v letech 1880–81.

Kostel vznikal postupně mezi lety 1477 a 1606. Představuje přechod od pozdní gotiky ke goticko-renesančnímu stylu sakrálních památek v českém, zejména protestantském prostředí. Interiér je zaplněn plastikami ve stylu saské renesance.

V jádru románský jednolodní farní kostel, snad z přelomu 12. a 13. stol. s pozdně gotickým polygonálním kněžištěm a renesanční hranolovou věží. Barokně upraven r. 1723, další úpravy v 19. a počátku 20. stol. Vnitřní vybavení pochází z 19. století. Kolem kostela je starý hřbitov s cennými náhrobky.

Původní kostel z poč. 14. století, přestavován v letech 1708-1709 a v r. 1885. Jednolodní orientovaný kostel s obdélnou lodí a presbytářem, se sakristií s oratoří a hranolovou věží v západním průčelí. Pozůstatky nástěnných maleb z 1. pol. 14. století. Na malém hřbitově hroby významných osobností.

Kostel sv. Jakuba Většího v Brodě nad Tichou je gotického původu z 14. stol., přestavěn barokně v 17. a 18. stol. Nyní filiální v římskokatolické farnosti Planá u Mariánských Lázní a od r. 1958 kulturní památka včetně přilehlého areálu.

Kostel sv, Jakuba Většího ve Vílanci je farní jednolodní kostel se středověkým jádrem, situovaný na návrší na severním okraji obce. Stavba má obdélnou loď, pětiboký presbytář a hranolovou věž v západním průčelí. Areál s přilehlým hřbitovem a ohradní zdí s bránou je chráněn jako kulturní památka.

Kostel svatého Jakuba Většího v Komni je empírová stavba z let 1842 až 1846. Jednolodní kostel s obdélnou lodí, s pravoúhlým závěrem, sakristií a čtyřbokou věží nad trojúhelníkovým štítem nahradil původní gotický hřbitovní kostel stržený v roce 1868. Kostel je památkově chráněný od roku 1958.

Kostel sv. Jakuba Většího v Pomezí nad Ohří románského původu přestavěn do barokní podoby koncem 18. století. Po 2. světové válce zchátral, opraven po r. 2000. Nyní filiální ve farnosti Cheb bez pravidelných bohoslužeb.

Kostel pochází z doby kolem roku 1547. Jednolodní stavba s presbytářem trojboce ukončeným a se dvěma barokními bočními kaplemi po stranách lodi. Nad presbytářem osmiboký sanktusník s lucernou. Střecha věže je jehlancová. Zapsán do seznamu kulturních památek r. 1964.