Výsledky hledání míst

Terénní pozůstatky objektu bývalých šancí – menší pohraniční pevnosti typu redanu, která byla součástí složitého systému na obranu Těšínska a Slezska proti Uhersku. Šance Džolek byly vystavěny na svahu stejnojmenného návrší patrně kolem poloviny 18. století. Na počátku 19. stol. jejich význam upadl.

Zaniklé šance na pahorku v jz. části obce Hrčava. Vystavěny v r. 1645. Naposledy využity r. 1741, za prusko-rakouské války. V polovině 18. stol. svůj význam a zanikly. Z místa nádherný výhled na Trojmezí.

Zaniklá drobná pohraniční pevnost – šance – ze 17. století. Součást složitějšího systému tzv. Jablunkovských šancí. Pevnost typu reduta zanikla zemědělskou činností nejpozději do poloviny 19. století. Dnes na její existenci nic neupomíná.

Reliéfní pozůstatky nejspíše barokního opevnění ze 17.-18. století, které střežilo důležitou komunikaci z Vyškova do Kroměříže.

Terénní pozůstatky (násep ve tvaru širokého rovnoramenného trojúhelníku o stranách cca 45 m a výšce 4-5 m s čelním příkopem) objektu menší pohraniční pevnosti, součásti složitého systému na obranu Těšínska a Slezska. Vybudovány v období 30-leté války nebo za prusko-rakouské války v pol. 18. století.

Nepatrné terénní náznaky tří renesančních pevností - šancí - kolem vrcholu Kepma nad Bukovcem, vybudovaných v 16. století na obranu proti Turkům.

Opevněné místo, odkud posádka kontrolovala a chránila obchodní cesty. Bylo patrně narychlo vybudováno před r. 1680, kdy hrozil útok uherských povstalců. Ti přesto nakonec blízký Frýdlant vyplenili. S rozvojem vojenské techniky přestávaly být šance využívány a postupně zanikly.

Zaniklá renesančně - barokní pevnůstka, tzv. šance, na jazykovitém výběžku hory Obidová, písemně zmiňovaná na konci 17. století.

Zaniklá drobná pevnost-šance-typu reduta nad soutokem řeky Ostravice s Řečicí. Vznikla v 17.stol. na obranu cesty z Uher. Zanikla neznámo kdy. Existují dvě možnosti její lokalizace. Buď je zatopena přehradou Šance nebo stávala na kopci Šance (575m).

Zaniklý drobný vojenský objekt renesančně barokních šancí - drobné čtvercové pevnůstky nedaleko beskydského vrcholu Studeničný. Tvořily součást složitého vojenského systému pevností, které chránily Slezsko před vojenským útokem z Uherska. Ještě v pol. 20. stol. byly v terénu zřetelné.

Měšťanský palác pojmenovaný po vlastníkovi z konce 15. století - kutnohorském měšťanu Sankturinovi z Nedvojovic. Jeho jádro tvoří gotická věž z 13. století. Dům byl stavebně upravován v pozdní gotice a v baroku.

Vrch Santon (296 m.n.m.) měl svůj význam r. 1805 při bitvě u Slavkova, kdy byl opěrným bodem francouzských dělostřelců – tři pásy okopů jsou zachovány dodnes. Tehdy vznikly i jeho názvy – vojákům připomínal egyptský kopec Santon. R. 1979 byl vyhlášen přírodní památkou (vzácné druhy dřevin a zvířat).

Zámek byl založen augustiniánským řádem sv. Tomáše v roce 1742 a byl využíván jako letní sídlo. Nějakou dobu zde žil i Johann Gregor Mendel, jeden ze zakladatelů genetiky, který se v roce 1843 stal mnichem řádu svatého Augustina.

V místě Žargóň (Šargoun) měla stát údajně ve 13. stol. tvrz. První zmínka o mlýně je z r. 1432. V r. 1434 uváděn jako pustý. V r. 1623 přešel do majetku Olomoucké kapituly. V r. 1902 rekonstruován a zřízena vodní elektrárna. Dnes je areál využíván pro chov koní.

Terénní pozůstatky se nacházejí na ostrožně téměř čtvercového tvaru o straně asi 30 m. Tvrz snad ze 13. stol. je písemně potvrzena roku 1406 za Oneše ze Šarov. Ve druhé polovině 16. stol. zpustla.