kostel Panny Marie

Stavba vrcholí trojitou kopulí: spodní vytváří strop lodi (36,65 m nad podlahou), prostřední odlehčuje stavbu a nese přístupovou spirálovou rampu na vrchol stavby. Vrchní kopule je masivní stavba z pískovcových kvádrů o velikém vzepětí, podle svého tvaru nazývaná Kamenný zvon (Steinerne Glocke), kterou zakončuje vysoká lucerna (celková výška včetně kříže 91,23 m). Vnitřní prostor lodi pročleňuje pět úrovní tribun, které ve stavbě nevelkého půdorysu (50 x 42 m) poskytovaly původně téměř 3000 míst k sezení (dnes celkem 1818). Vnitřní zařízení je většinou replikou původního, poměrně velká část se zachovala z hlavního oltáře. Z našeho pohledu netypické je soustředění kazatelny, hlavního oltáře a varhan nad sebe do prostoru presbytáře, dané požadavky protestantské liturgie a optimalisací využití vnitřního prostoru. Varhany mají celkem 4876 píšťal a 67 rejstříků. Pod hlavním kostelem se nachází tzv. Dolní kostel (Unterkirche), sklepní prostor pro modlitby a soustředění, kde jsou umístěny některé zachovalé detaily. Je zde pohřben i architekt George Baehr..

Románský kostel nahradil v 15. století pozdně gotický halový plochostropý kostel o rozměrech 25,5 x 23 m. V něm se konala poslední bohoslužba 9. 2. 1727, kdy už se východně od něj stavěl nový barokní chrám. Jeho základní kámen byl položen 26. 8. 1726. Stavěl se podle projektu Georga Bähra, nejvýznamnějšího architekta saského protestantského baroka. Obec ho stavěla pro uspokojení potřeb stále rostoucího počtu obyvatel, ale i jako okázalou manifestaci věrnosti tradičnímu luterství v době, kdy se kurfiřt Friedrich August I. kvůli získání polského trůnu obrátil ke katolictví. Architekt se konce svého díla nedožil: roku 1738 se zřítil z lešení do interiéru kostela, v jehož spodní části je pohřben. Kostel byl slavnostně vysvěcen roku 1743. Během pruského bombardování Drážďan roku 1760 bylo na něj vypáleno více než 100 dělostřeleckých bomb, které nezpůsobily významnější škody. Frauenkirche zůstal bez větších změn dominantou města až do roku 1945. V noci ze 13. na 14. února toho roku postihl Drážďany kobercový nálet britského letectva. Jeho účinky kostel bezprostředně přežil, rozsáhlý požár celého centra však snížil nosnost pískovcových kvádrů natolik, že 15. 2. 1945 v 10.15 dopoledne došlo ke zhroucení všech tří kopulí stavby. Po skončení války se naštěstí podařilo zabránit demolici trosek, tolik oblíbené v tehdejší NDR. Ruina kostela (zůstaly stát portálová a závěrová stěna, mezi nimi se kupil rozsáhlý pahorek trosek) byla prohlášena za památník obětem války. Od počátku 80. let se zde konaly neoficiální manifestace, které později přerostly v protirežimní masové mítinky na podzim 1989. Od roku 1990 sílily snahy po obnově kostela. Po ustavení nadace a získání dostatečného množství peněz začala roku 1994 rozebíráním pahorku trosek, které byly posuzovány z hlediska možnosti jejich opětného použití. Vrcholový kříž na lucerně, jejíž střechu věnovala britská královna, byl osazen 22. 6. 2004, další rok pokračovala obnova interiéru. Vysvěcení obnoveného kostela proběhlo 30. 10. 2005..