Zwinger

Uprostřed jižních galerií stojí patrová Korunní brána (Kronentor) nazvaná podle polské královské koruny na svém vrcholu. Všechny jmenované barokní stavby působí v saských poměrech velmi lehce a rozmarně, zdobí je bohatá sochařská výzdoba. Zvlášť působivá je v tomto směru Lázeň nymf v rohu za Francouzským pavilonem (přístupná z pochozí střechy galerie od Hradebního pavilonu, resp. z Divadelního náměstí). Severní stranu nádvoří uzavírá mohutná novorenesanční budova Obrazárny, která barokní stavby převyšuje svou hmotou. Vnitřní nádvoří je upraveno podle francouzských vzorů..

Pro nedostatek peněz se stavba zastavila, proti dnešnímu Divadelnímu náměstí ji uzavřela prostá zeď. Po polovině 18. století areál pustl, hrozila jeho demolice. Odstranění bastionu se ukázalo jako fatální při pruských obléháních města, která Zwinger rovněž poškodila. V letech 1847–54 uzavřela areál na severu mohutná budova Obrazárny (Gemaeldergalerie) podle projektu Gottfrieda Sempera. Tehdy získaly barokní pavilony svá dnešní pojmenování, odvozená od exposic, které v nich byly umístěny. Barokní stavby však nadále silně chátraly, což se projevovalo zejména v Lázni nymf, malém nádvoří v severozápadní části stavby, vybudované jako intimní odpočinkové místo s řadou vodních zařízení. Proces chátrání nezastavily ani nepříliš podařené opravy na přelomu 19. a 20. století. Až na přelomu 20. a 30. let 20. století byly všechny barokní stavby důkladně odborně opraveny a zdokumentovány, což mimo jiné umožnilo i jejich další obnovu po zničení historického centra Drážďan v únoru 1945. Zwinger byl jednou z prvních rekonstruovaných památek ve městě: práce začaly už na přelomu let 1945–46, plně byly dokončeny roku 1963. Po roce 1990 začala další důkladná sanace všech jeho částí..