Hohensalzburg

To udává podélné rozložení celé hradní dispozice, která má délku přibližně 250 m a šířku až 150 m. Jádro hradu zaujímá nejvyšší bod kopce blíže k západnímu konci podélné osy. Palác stojí na severní straně jádra hradu přímo nad městem. Předhradí zaujímá zbytek vrcholového prostoru, obklopuje tak jádro hradu na východní, jižní a západní straně. Jedině severní průčelí paláce je součástí vnějšího obvodu hradního opevnění. Hrad proto není koncentrický (jedno opevnění musí byt ze všech stran obklopeno druhým opevněním). Přístupová cesta stoupá z centra města po severním svahu kopce, kde je přepažena první a druhou hradní bránou. Na východní straně kopce se mezi třetí (1480) a čtvrtou (1502) bránou stáčí k jihu a za čtvrtou bránou k jihozápadu. Cesta ústí do velikého nádvoří předhradí, které se nachází východně od jádra hradu. Na severní straně nádvoří stojí pozdně gotický kostel svatého Jiří z doby kolem roku 1501. Zbytek zástavby tvoří administrativní a hospodářské budovy. Do západní části předhradí je možno jít po jižní straně okolo jádra hradu nebo projít temným průjezdem pod palácem. Na západní straně předhradí vstupují do hradu návštěvníci, kteří vyjeli nahoru lanovou dráhou Festungsbahn. Jádro hradu tvoří rozměrný čtvercový palác bez středního nádvoří. Palác kryjí nízké valbové střechy uspořádané ve dvou řadách po šesti a osmi. Na východní, jižní a západní straně jej chrání parkán. Před parkánem byl původně příkop, který je stále patrný na východní straně mezi jádrem hradu a nádvořím předhradí. V severovýchodním a jihovýchodním rohu parkánu stojí zástavba, která přiléhá k paláci. V severovýchodní zástavbě jsou zbytky původní románské hradní kaple. Ve zbylém východním prostoru parkánu je malý služební dvůr. Odtud se vstupuje do výše zmíněného temného průjezdu pod palácem. Palác vznikl postupným rozšiřováním. Salcburští arcibiskupové neměli vizi palácové dispozice s centrálním nádvořím, jaké měly mnohé české hrady (například Písek, Kadaň, Zvíkov nebo Křivoklát). Namísto toho postupně vytvořili rozměrný čtvercový palácový slepenec. Nevýhodou tohoto řešení je dlouhý temný průjezd pod palácem. Z něj pak vede temné schodiště do temných vstupních vestibulů uprostřed jednotlivých podlaží paláce. Pro stavební vývoj hradu viz https://www.youtube.com/watch?v=aJAfrPRgnEA

První románský hradní palác založil na vrcholu hradního kopce na místě římské strážní věže arcibiskup Gebhard von Helfenstein po roce 1077. V polovině 12. století mohl být palác dvoukřídlý. Severovýchodně od něj stála obdélná románská kaple s užším čtverhranným presbytářem. Někdy ve 12. nebo 13. století byl prostor východně, jižně a západně od paláce uzavřen jednoduchou hradbou. Vnitřní prostor hradu ale zdaleka nedosahoval dnešního rozsahu. Vstup do hradu byl stejně jako dnes na východní straně. Do poloviny 14. století byl palác rozšířen do tvaru rozměrného obdélníku. Biskup Burkhard II. von Weißpriach dal v letech 1461-1466 postavit čtyři rozměrné válcové flankovací věže. Na severní straně hradu jsou to věže Glockenturm a Trompeterturm (Trubačská věž). (Ve 2. polovině 15. století dostal podobné válcové flankovací věže Daliborku, Bílou a Prašnou věž také Pražský hrad). Arcibiskup Bernard von Rohr dal v letech 1466-1481 postavit východní parkán předhradí. V této době mohla vzniknout pozemní lanová dráha Reisszug, která vede na hrad od východu. Ta je písemně doložená v roce 1515. V parkánové hradbě a v hlavní hradbě předhradí má dráha vlastní vjezdové portály. Na přelomu 15. a 16. století byly na jižní a západní straně předhradí postaveny čtverhranné věže Geyerturm, Hasenturm (kosodélný půdorys) a Reckturm. V 1. polovině 16. století bylo před parkánem na východní straně předhradí postaveno další vnější opevnění se dvěma drobnými půlkruhovými baštami. Toto opevnění není veřejnosti přístupné. V 17. století bylo před západní hradbou předhradí postaveno bastionové opevnění. Dnes jsou zde na terasách bastionů restaurace. Hrad byl na této straně zranitelný dělostřelbou ze sousedních kopců Karolinenhöhe a Richterhöhe, od kterých je Festungsberg oddělen sedlem. Oba kopce byly ale během třicetileté války (1618-1648) opevněny mohutným opevněním, které navazovalo na opevnění hradu. Bastionovým opevněním byl obehnán celý Salcburk, včetně předměstí na severní straně řeky (viz plánek ve foto-souboru). Na severozápadní straně navázal na opevnění hradu rozměrný bastion Kočka (Katze bastei). Spojovací šíji mezi hradem a bastionem přetíná cesta Oskar-Kokoschka Weg. Na ní stojí dvojice branských věží, které jsou od 17. století společně prvními branami hradu. Můžeme je na plánu hradu označit jako brány 1Z (západ) a 1S (sever)..

Nad vodu vystupoval nedaleký kopec Kapuzinerberg. Nakonec ale došlo k protržení štěrkové hráze jezera (zdroj: místní informační tabule). Oblast města byla soustavně osídlena již od neolitu. V době laténské zde bylo keltské osídlení. Římané oblast dobyli v roce 15 př. n. l. a založili zde osadu Iuvavum. V roce 45 byla osada povýšena na Municipium Claudium Iuvavum. Město se stalo jedním z nejvýznamnějších sídelních celků římské provincie Noricum. Na místě hradu měli Římané strážní věž. Od 6. století náležel Iuvavum Bavorům. Kolem roku 696 jej bavorský vévoda Theodor II. (žil 625-716) věnoval biskupu Rupertovi (žil 660-710). Tento světec, patron Salcburku, se výrazně zasloužil o obnovu města. V roce 739 zde vznikla nová diecéze, od roku 798 arcibiskupství. V roce 739 je poprvé doloženo jméno Salzburg (Solné město). Slovo burg ve staré germánštině neznamenalo hrad v dnešním slova smyslu, ale spíše opevněné osídlení (hradiště, město). Po řece Salzach se plavily lodě naložené solí z blízkých solných dolů. Ve městě museli platit mýto. Arcibiskupové z těžby a dopravy soli náramně zbohatli. V roce 996 obdržel arcibiskup Hartwig od římského císaře Oty III. tržní a mincovní právo. Hrad Hohensalzburg založil arcibiskup Gebhard von Helfenstein v roce 1077. Římský císař byl v té době ve sporu s papežem o investituru (právo volit biskupy). Arcibiskup proto potřeboval v Sacburku opěrný bod proti císaři. Hrad byl postupně rozšiřován. Kolem roku 1280 bylo postaveno první městské opevnění. Na konci 14. století se salcburské arcibiskupství odtrhlo od Bavorska. Stalo se z něj samostatné knížecí arcibiskupství, spadající přímo pod římského císaře. K výraznému rozšíření hradu došlo v roce 1462 za knížete-arcibiskupa Burkharda II. von Weißpriach (žil 1420/23-1466). K další přestavbě došlo za knížete-arcibiskupa Leonharda von Keutschach (žil 1442-1519) v letech 1495-1519. Z roku 1515 pochází písemná zmínka o pozemní lanové dráze Reisszug, která vede na hrad od východu. Reisszug může být označen za nejstarší provozní železnici světa. Hrad byl obléhán pouze v roce 1525 během selského povstání, nebyl ale dobyt. Během třicetileté války (1618-1648) bylo knížecí arcibiskupství neutrální, válka proto Salcburk nepostihla. Kníže-arcibiskup Wolf Dietrich von Raitenau byl na hradě vězněn v letech 1612-1617 poté, co se dostal do sporu s bavorským vévodou. Ve vězení na hradě zemřel. Během Napoleonských válek druhé koalice (1798-1802) byl hrad v roce 1800 bez boje předán francouzskému vojsku. Poslední kníže-arcibiskup Hieronymus Joseph Franz de Paula Graf Colloredo von Wallsee und Melz (žil 1732-1812) uprchl do Vídně. Důsledkem německé mediatizace bylo v roce 1803 knížecí arcibiskupství v Salcburku zrušeno. V roce 1804 bylo vyhlášeno Rakouské císařství. V roce 1806 formálně zanikla Svatá říše římského národa německého. Salcburk byl v roce 1805 připojen k Rakousku, v roce 1809 k Bavorsku a nakonec v roce 1816 znovu k Rakousku. V letech 1816-1861 byla na hradě kasárna, sklady a vězení. Vojenská role hradu skončila v roce 1861. Vojsko pak vystřídali turisté, pro které byla v roce 1892 otevřena pozemní lanová dráha Festungsbahn. Během 1. světové války byli na hradě vězněni italští vojáci. Dnes je hrad majetkem spolkové země Salcbursko. Od roku 1996 je spolu s historickým centrem města na seznamu světového dědictví UNESCO..